Slované proso, Germáni vepřové: Odlišnosti v jídelníčku odhalily staré střepy
Slované a Germáni se v raném středověku lišili nejen geneticky a jazykově, ale i způsobem života, včetně jídla. Potvrdil to rozsáhlý mezinárodní výzkum vedený českými vědci. Analýzy zbytků potravin zachovaných ve střepech keramických nádob a v kostech zvířat ukázaly, že zatímco Germáni dávali přednost vepřovému masu, raní Slované spoléhali hlavně na proso.
Výsledky výzkumu podle vědců ukazují, jak se po pádu Západořímské říše proměnila Evropa – nejen po stránce etnické, ale i kulturní, včetně každodenních zvyklostí, jako byla strava.
„Jídlo a kulinářské praktiky jsou považovány za jeden z významných kulturních znaků, kterými se od sebe odlišují různé sociální, náboženské či etnické skupiny,“ vysvětluje Jiří Macháček z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který výzkum vedl.
Složení stravy zjišťovali vědci na základě analýzy organických zbytků, jejichž molekuly zůstaly po dlouhá staletí zachovány ve stěnách keramických nádob, které kdysi sloužily k vaření, z nichž se do dnešních dnů zachovalo jen několik střepů.
Rozbor ukázal, že proso hrálo v kuchyni Slovanů klíčovou roli. Podle vědců se z něj připravovaly především kaše s mlékem nebo medem, ale také polévky a dušená jídla s masem.
Tyto pokrmy pravděpodobně pocházely ze slovanských oblastí v severovýchodní Evropě a noví obyvatelé si je přinesli s sebou při migraci do střední Evropy v druhé polovině 6. století. Slované se tím také lišili od usedlého obyvatelstva střední Evropy germánského původu, které se prosu vyhýbalo a ve své kuchyni dávalo přednost vepřovému.
Proso jako motor populačního růstu
Rozšíření prosa mohlo mít podle vědců zásadní vliv na růst populace. V pozdní antice nebylo totiž v této oblasti běžné, a přechod k této výživné plodině mohl přispět ke zvýšení dostupnosti potravy. To mohlo být jedním z důvodů, proč se slovanské skupiny během raného středověku tak rychle rozšířily po velké části Evropy.
„Obliba prosa a kaše, která se z něj vařila, trvala u Slovanů dlouhou dobu. I v době Velké Moravy, tedy prvního státního útvaru západních Slovanů z 9. století, celá populace včetně velkomoravské elity konzumovala proso ve velkém množství,“ popisuje Macháček. Potvrzují to i analýzy izotopů uhlíku v lidských kostech – proso totiž zanechává nezaměnitelný chemický otisk.
Podle vědců lze zbytky potravin, které se vařily v hrncích, také přesně datovat. „Je fascinující, co dnešní věda dokáže. Z několika molekul potravin zachovaných ve střepech z hrnců a z kostí zkonzumovaných zvířat jsme schopni pomocí radiokarbonové metody zjistit, že ke změně způsobu života, který sebou přinesli migranti z východu, u nás došlo někde mezi roky 560 a 600 n. l. Tehdy k nám přišli lidé, jejichž potomci doložitelně mluvili slovanským jazykem a kteří si po mnoho generací pochutnali na jáhlové kaši s medem,“ dodává Macháček.
Nové archeologické poznatky doplňují i nedávno publikované genetické studie v prestižních časopisech Nature a Genome Biology, které příchod raných Slovanů spojují s rozsáhlou migrační vlnou, která výrazně změnila podobu Evropy.
