Podceněná samospráva

r_2100x1400_radio_praha.png

Po dlouhých odkladech a vyjednávání schválili poslanci konečně zákon o obecních volbách, na který se leckde čeká jako na smilování. Musí samozřejmě projít ještě Senátem a schválit ho prezident, takže postižené obce, kde počet zastupitelů klesl pod zákonnou hranici nebo, kde zastupitelstvo vůbec není, si na jeho platnost budou muset ještě asi půl roku počkat. Jak uvádí Zdeněk Vališ, otálení zákonodárců může mít kořeny i v podceňování místní samosprávy.

Například zhruba čtyři desítky obcí v Česku, které se v uplynulém roce odtrhly od jiných celků, nemají dodnes svá zastupitelstva. Nemohou převzít a spravovat svůj majetek, investovat, schvalovat vyhlášky či uzavírat smlouvy. O nejnutnější chod obcí se stará státem dosazený správce. Ten však nemůže suplovat zastupitelstvo. To zase neexistuje z prostého důvodu. Česko nemá v tuto chvíli ani volební zákon do sněmovny, ani zákon o obecních volbách. První zamítl Ústavní soud, druhý dosud zdržovaly neshody mezi Sněmovnou a Senátem.

Lidé v obcích jsou naštvaní a postoj Parlamentu je pro ně jen dalším důkazem arogance centrálních orgánů ve vztahu k místním samosprávám. Z výšin poslaneckých a senátorských lavic se mohl zákon o obecních volbách opravdu zdát nevýznamný. Vždyť hlavní pozornost je už řadu měsíců soustředěna na zákon o volbách do sněmovny. Právě kvůli němu dochází k největším stranickým šarvátkám. Taková povýšenost ovšem není na místě. Funkční období poslanců je, až na zcela výjimečné případy, čtyřleté. Volební období obecních zastupitelů je sice také čtyřleté, ale příkladů, kdy bylo zkráceno, existuje nespočet. K české tradici, zvláště na místní úrovni, patří různé kejkle a obstrukce a k oblíbeným patřívají hromadné rezignace části zastupitelů v naději, že si v následujících vynucených volbách své postavení na radnici polepší. Politikaření tak vede k tomu k tomu, že co chvíli je třeba v nějakém městě či vesnici žádat občany, aby hlasovacími lístky znovu rozhodli.

Absence platného zákona o obecních volbách tak má už zmíněné zcela konkrétní a velmi nepříjemné důsledky. Stranické hrátky kolem zákona ale mohou mít i jiné, skrytější pozadí. Zástupci obcí v uplynulých měsících neustále zákonodárcům připomínali, že vznik místní samosprávy byl před deseti lety jedním z největších úspěchů demokratických reforem. Tehdy také vydávalo ministerstvo vnitra třeba rozhodnutí o osamostatnění obcí jako na běžícím pásu a ministerský úředník plnil bez řečí vůli občanů.

V poslední době však z obcí zaznívají hlasy, že úředníci jako by se už otrkali, rozpomněli se na zlaté předlistopadové časy a začínají přecházet do protiútoku, aby ukázali, kdo je vlastně v zemi pánem. Také někteří publicisté zvedli varovně prst, když upozornili na to, že souboj s těmi, kdo by znovu chtěl vzít obcím svobodu, bude velmi důležitou epizodou v zápase o českou občanskou společnost. Není ostatně žádným tajemstvím, že centrum by nejraději zrušilo všechny obce, které nemají alespoň patnáct set obyvatel, tedy v podstatě dvě třetiny všech českých a moravských obcí. Argumentuje se tím, že některé evropské státy, stejně lidnaté jako Česko, si také vystačí jen s pár stovkami obcí. Lákavá to vidina pro ústřední stranické sekretariáty.