Nelze měřit dvojím metrem

Krkonošské horské středisko Rokytnice nad Jizerou zažilo v uplynulých dvou týdnech invazi českých a zahraničních televizních štábů a zástupci městečka opakovaně odpovídali na dotazy desítek novinářů. Rokytnice totiž získala zvláštní primát - je vůbec první českou obcí, jejíž majetek skončil kvůli dluhům v dražbě. Podobný osud ale možná čeká i jiné obce. Jak uvádí Zdeněk Vališ, svědomí by měl zpytovat především stát.

Nelze měřit dvojím metrem

Rokytnici nad Jizerou moc majetku nezbylo, radnice, škola, hasičárna. Desítky ostatních nemovitostí a pozemků skončily v dražbě, aby výnos z nich alespoň částečně pokryl stamilionové dluhy, které krkonošská obec nadělala v minulosti. Prudce se tím samozřejmě sníží obecní příjmy, takže o tom, jak bude uhrazen zbytek dluhů, ví dnes snad jen Bůh. V podobné situaci se nacházejí i jiné obce a města. Celkem dluží obce v České republice asi 50 miliard korun.

Není to sice relativně nějaká dramatická suma, s ještě větším zadlužením obcí se potýkají také některé země Evropské unie, ale to přece nemůže omlouvat nesplácení dluhů. Ty vznikaly různě. V některých případech byl na počátku ekonomický diletantismus obecních zastupitelů, zarážející neschopnost kalkulace, zda si obec může dovolit realizaci smělých plánů. Jinde, například ve Vejprtech na Chomutovsku, přišlo město k dluhům jako slepý k houslím. Tam zdědilo rozestavěnou skládku po minulém režimu s tím, že na dostavbu prý postačí jedenáct miliónů. Jenže náklady se zvyšovaly a suma později nakynula na šedesát miliónů. Přitom skládka neslouží jen Vejprtům, ale celé horské oblasti.

Nelze ovšem vyloučit ani eventualitu, že někde stojí za obecním dluhem dobrodruzi a podvodníci, kteří si namastili vlastní kapsy. To by už ale byla záležitost policie. Pro média se samozřejmě stala dražba majetku Rokytnice nad Jizerou atraktivním tématem, příjemnou změnou v době vrcholící volební kampaně. Vždyť je tak snadné ukazovat na obecní zastupitele, kteří přivedli městečko k bankrotu. Ne že by to většinou nebyla pravda. Má to ale jeden háček. Pokud hovoříme o míře odpovědnosti, musíme zároveň přiznat, že ačkoliv jsou obce samosprávné jednotky, tak prostor pro jejich fungování vymezuje svými zákony stát.

A právě zákon o obcích byl dlouhá léta tím nástrojem, který vlastně umožňoval některé obce ekonomicky ničit nebo dokonce kriminálně tunelovat. Nechránil obce před diletantskými amatéry nebo před darebáky a nedával v podstatě tuto možnost ani občanům. Hodně to všechno připomíná kauzu vytunelovaných a zkrachovalých kampeliček. Také na ni zadělali sami poslanci mizerným zákonem, který navíc nebyli s to sedm let novelizovat. Asi sto tisíc kampeličkářů bylo nakonec z velké části odškodněno, čímž poslanci nepřímo uznali svou vinu. A stát nemůže utéct před svou vinou za špatnou legislativu ani v případě zadlužených obcí. Nemůže měřit dvojím metrem. Což přirozeně vůbec nevylučuje potrestání konkrétních obecních viníků.