Pohled na českou vládní krizi ze zahraničí
Krize české vládní koalice už několik týdnů zaměstnává naše média, komentátory, politology, ale i řadové občany. Jak je ale vnímáno u našich největších sousedů? To je otázka pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, ředitele Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství se sídlem v Hamburku Petra Robejška. Telefonicky se s ním spojil Josef Kubeczka.
"Je třeba sebekriticky říci, že Česká republika nehraje příliš velkou roli v pozornosti německých médií a pohříchu si za to může sama. Hlavně proto, že místo, aby dělala opravdu smysluplnou, zajímavou a pro zahraniční pozorovatele důležitou politiku, tak se spíše zabývá sama sebou. Když se tedy o České republice a české politice tady něco píše v novinách, tak to jsou buď bulvární plátky, anebo je to taková třetí, čtvrtá stránka, kde se probírají spíše takové ty špetku skandální záležitosti."
Co o důvodech problémů české vládní koalice soudíte Vy?
"Já si myslím, že bychom měli, a zejména ti zúčastnění, přemýšlet trošku zásadněji. Když se na to díváme opravdu trochu hlubším způsobem, tak zjistíme následující: Ve chvíli, když se kdokoliv, nějaká špičková osobnost dostane na centrální místo v politice, tak všichni ostatní nemají nic lepšího na práci, než ho začít okamžitě demontovat. Buďto jsou to vnitrostraničtí odpůrci, nebo je to opozice, nebo jsou to žurnalisté. V případě opozice to je pochopitelné, ta je za to tak říkajíc placena. V případě žurnalistů si často kladu otázku, jestli by neměli přemýšlet o tom, že levná senzace je jedna věc a prospěch země druhá věc. A prospěch země by měl být důležitější. A konečně nejméně odpustitelné je to chování u vnitrostranických odpůrců, protože podle toho, jak pozoruji vývoj naši politiky, velice často je to diktováno především závistí. Diktováno tím, že existuje cosi, jako osobní antipatie, že prostě nefunguje chemie a politici tohoto kalibru a na těchto úrovních si prostě takové chování nemohou dovolit. Oni jsou placeni za úplně něco jiného. Ne za to, aby se chovali jako malí kluci na písečku. To teď není žádná výpověď o kvalitě pana Grosse nebo jeho předchůdce. Teď jde o obecné zacházení se špičkovými politiky, protože v tu chvíli, když se premiér, ať už je špatný nebo dobrý, musí z defenzívy bránit kvůli nějakým problémům z jeho osobního života, tak samozřejmě nevládne. Na jednu stranu by se dalo říct: dobře, alespoň nic nezkazí. Ale daleko horší je nečinnost než aktivita. A této aktivitě se premiér, který je v defenzívě, samozřejmě těžko dostává."
"Instinktivně by asi jednal podobně. Já si nedělám žádné iluze o tom, že tzv. vyspělé demokracie produkují automaticky jenom státníky. V Německu, stejně jako v jiných západoevropských státech, existuje také cela řada různých skandálů a politici, zejména ti, kteří neumí nic jiného než domněle dělat politiku, tak říkajíc lpí na svých místech a nechtějí se jich vzdát, i když na ně vycházejí najevo velikánské trapnosti. To, co by se očekávalo a co by pravděpodobně v těch vyspělejších nebo zkušenějších demokratických zemích Západu se stalo dříve než u nás, je, že by nakonec i ten politik, který touží po tom zůstat u moci za každou cenu, byl donucen odstoupit."
Špičky stran české vládní koalice se ve středu nedohodly. Ve chvíli, kdy spolu hovoříme, ještě není zřejmé, zda a kdy budou jednání pokračovat. Jaké řešení nynější vládní krize v Česku by bylo podle Vás nejvhodnější?
"To je opravdu moc těžká otázka. Já bych spontánně řekl: nedůvěra vládě a nové volby. Přičemž si samozřejmě uvědomuji problémy, které vlastně způsobují to, čím trpí naše politika, a sice, že špičkoví politici u nás nemají ještě tu profesionalitu, kterou by měli mít, a hlavně si neuvědomují tak jednoznačně, jak by měli, že jsou zaměstnanci národa, že mají v první řadě sloužit národu. Nové volby by byly možná demokraticky nejsprávnějším řešením, ale ve skutečnosti by pravděpodobně přinesly stejný výsledek, jaký máme, to znamená opět nějakou koaliční vládu. Tak že asi ta nejsprávnější cesta by byla pokusit se najít řešení v dané konstelaci a, tak říkajíc, 'doklepat' to do regulárních příštích voleb,
soudí ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku Petr Robejšek.
