Pohnutý osud Lenky Reinerové se uzavřel
V posledních dnech nás zastihují ze světa české literatury smutné zprávy: po Zdeňku Urbánkovi a Alexandře Berkové odešla koncem minulého týdne také Lenka Reinerová, poslední pražská německy píšící spisovatelka, jak sama sebe označovala.
Lenka Reinerová byla v tomto období dokonce krátce zaměstnána v Radiu Praha. V rozhovoru v roce 2004 mi řekla, že to pro ni byla malá epizoda po návratu do Prahy.
"Ano, bylo to po válce a já jsem tam pracovala velice krátce. Poněvadž to bylo začátkem 50. let, konkrétně koncem roku 1951, a velice krátce nato, začátkem roku 1952, jsem potom na hodinu vyletěla, a brzy potom jsem byla zatčena. A strávila potom v Ruzyni 15 měsíců. To bylo v rámci politických čistek.
Já jsem byla nějak v sekretariátu toho vysílání, nebo něco takového... Pamatuji se, že jsem psala česky. Mě to ohromně bavilo a taky se pamatuji, že jsem si vymyslela takový literární program. To tehdy bylo dost nové. Ale k tomu nedošlo, mě pak vyhodili. Vysílaly se hlavně zprávy.
Takže jsem v rozhlase byla velice krátce, strašně se mi to líbilo, poněvadž jsem se z Mexika vrátila po válce do Jugoslávie, protože můj manžel byl Jugoslávec, tak jsem tam pracovala v rozhlase. To bylo poprvé. V zahraničním českém vysílání."
Lenka Reinerová publikovala své povídky poprvé v roce 1956 v knize Hranice uzavřeny, to jí bylo 40 let. Měla za sebou období věznění a zákazu. Další kniha vyšla až v roce 1969, pak následoval další zákaz. Až po roce 1989, ve věku, kdy mnozí uzavírají své dílo, se směla naplno vyjádřit. Příležitost využila a její nakladatel Jáchym Dvořák jí pomohl na výsluní. V Labyrintu po roce 2000 vycházejí povídkové knihy Čekárny mého života, Všechny barvy slunce a noci, Vůně mandlí, celkem 6 titulů. Všechny své knihy napsala německy a do češtiny se nechávala překládat, přestože jí mluvená čeština nedělala nejmenší potíže.
Jedním z jejích největších čtenářských úspěchů se stala Kavárna nad Prahou, kde vzpomíná na přátele a známé, jejichž životy se protnuly v Praze: Kafku, Broda, Weiskopfa, Fuchse, Langera, Kische...
"Když už máte před sebou postavu, která existuje, a nejdůležitější to bylo v té malé knížce, v té Kavárně nad Prahou, pak ne všecko, co kladu lidem do úst, doslovně tak řekli. Ale musím to udělat tak, že to tak mohli říct. To znamená zachovat způsob, jak mluvili, mysleli, cítili, reagovali."
Lenka Reinerová měla také intentzivní vztahy s německou literární scénou. Vydávala zde knihy v originálním znění už dříve než v Praze, do posledních let sem jezdila na autorská čtení. Byla stále činá i jako intelektuálka a podílela se na navazování česko-německých kulturních vztahů. V roce 2004 spoluzakládala Pražský literární dům autorů německého jazyka.
