Pokrytecké mlčení

Krajský soud v Brně odsoudil minulý týden dva romské bratry za pokus o čtyřnásobnou vraždu. Na tom by nebylo nic mimořádného. Soud ale dospěl k závěru, že šlo o kriminální čin s rasovým podtextem, protože oba Romové doprovázeli svůj útok například slovy "bílá prasata" a "zkurvení Češi". Jak uvádí Zdeněk Vališ, rozhořčený hlas ochránců lidských práv ale není tentokrát slyšet.

Pod dojmem novinových článků, prohlášení politiků, vystoupení profesionálních humanistů a mezinárodních organizací na ochranu lidských práv by leckterý člověk snadno propadl představě, že Češi jsou národ rasistů. Fakt, že pár primitivních a zakomplexovaných bílých holohlavců pokřikuje rasistická hesla, obdivuje Adolfa Hitlera a občas mlátí Romy, je bezesporu alarmující, o české národní povaze to ale nevypovídá vůbec nic.

Pokud bychom byli hodně cyničtí a nechali si vypracovat statistiku o tom, kolik rasových útoků a v jaké intenzitě či spíše brutalitě připadá na sto tisíc obyvatel v tradičně demokratických zemích Západu, asi bychom s překvapením zjistili, že Češi spíše potvrzují mýtus o své holubičí povaze. To samozřejmě nemůže sloužit jako omluva. Navíc abstrahujeme v tomto okamžiku od takzvaného latentního rasismu, jehož projevy nemusí být vždy tak zřetelné. Problém je v tom, že rasismus není vůbec doménou takzvaně bílých, jak se nás o tom snaží neustále přesvědčovat vlivná lobby domácích i zahraničních ochránců lidských práv. Kvete rovněž mezi Romy ve vztahu k majoritní společnosti. Ostatně za mnoha trestnými činy tohoto etnika stojí alespoň částečně přesvědčení, že je-li tak konáno vůči gadžům, je to v pořádku, ba někdy dokonce záslužné. Nejsou to našinci. Policisté, soudci, sociální pracovníci i mnohé oběti by mohli vyprávět. Z obavy před označením za rasisty si raději své poznatky z praxe nechávají pro sebe. Každý nemá takovou odvahu jako bývalý královéhradecký státní zástupce Miroslav Antl. Některé vlny romského rasismu mohou být přitom vyvolány či akcelerovány neuváženými výroky politiků a pseudohumanistů.

V tomto ohledu se před lety "proslavil" například mladý poslanec Unie svobody Vladimír Mlynář. Na pohřbu jedné mladé romské ženy pateticky zvolal, že se stydí za to, že je bílý a že tato chvíle z něj udělala Roma. V době, kdy se o skutečných příčinách a motivech smrti oné ženy nevědělo vůbec nic a vyšetřování se teprve rozbíhalo, pomáhal Mlynář vyvolat mediální hysterii. Šuškalo se pak, že jeho výroky Romy zfanatizovaly a vyvolaly několik útoků vůči bílým. Obecně platí, že jakmile začnou politici a jiní bez znalosti věci hledat rasismus i tam, kde není, tam se rasismus stává módním jevem a zvedá se i výskyt skutečně rasově motivovaných činů. Za klasický příklad už může posloužit humbuk kolem Matiční ulice v Ústí nad Labem.

Výmluvná pro tehdejší dobu byla i scénka, kdy Rom hulákal na televizní reportérku slovy: Havel mě amnestuje, mně se nic nemůže stát, ty bílá svině. Pozoruhodné je v souvislosti s projevy černého rasismu to, že obránci lidských práv je v podstatě ignorují. Nejspíše by přiznání jeho existence narušilo schematickou pseudohumanistickou představu o Romech jako výlučných obětech útoků "rasistické" majority. Ani k verdiktu brněnského soudu, který minulý týden odsoudil dva Romy z rasově motivovaného vražedného útoku, se nikdo z jindy tak agilních ochránců nevyslovil a čin obou Romů neodsoudil. Pak ale nelze než konstatovat, že hovoří-li někdo plamenně k jedněm a mlčí k druhým, jde o ukázkového pokrytce.