Politický rekordman

r_2100x1400_radio_praha.png

Za nejpozoruhodnější fenomén české polistopadové politiky bývá většinou považován trojlístek Havel, Klaus, Zeman. Podle Zdeňka Vališe ale nedávné primárky sociální demokracie, na nichž byly sestaveny kandidátky pro příští volby do sněmovny, upozornily na ještě jeden zvláštní zjev na české politické scéně.

Lídrem sociálnědemokratické kandidátky libereckého kraje se stal poslanec Michal Kraus. Dostal daleko nejvíce hlasů od delegátů. Před tím ale musel překonat některé překážky vyvolané vnitrostranickými intrikami proti jeho osobě. S Krausem je spojeno jedno zajímavé výročí, které ovšem veřejnost jaksi nezaznamenala. Kraus letos v červnu vytvořil politický rekord. Je totiž nepřetržitě poslancem už 15 let. Není to přitom žádný třesoucí se stařík, ale fyzicky zdatný a duševně čilý třiačtyřicátník. Jinde ve světě by na jeho případu nebylo nic divného.

V českých poměrech je ale taková kariéra věcí jedinečnou. Michal Kraus má za těch 15 let na kontě pět parlamentů, čtyři politické strany a dva režimy. Když v roce 1986 coby 28letý komunista, ekonom a vrcholový sportovec poprvé kandidoval nemusel mít kvůli volebnímu výsledku neklidné spaní. Kandidátku Národní fronty volilo 99, 94 procenta občanů. Sotva by ale Krause či kteréhokoli z jeho tehdejších 199 kolegů napadlo, že už za tři roky se po drtivé většině z nich zcela slehne zem. Nejznámější jména zmizela hned po listopadu 1989, pár lidí se ještě chvíli pokoušelo v poslaneckých řadách vytrvat, ale déle než do roku 1996 nikdo jiný nevydržel.

Z poslední totalitní sestavy českého parlamentu se v politice do dnešních dnů pohybují už jen tři. Komunista Miroslav Šlouf zakotvil v sociální demokracii a je šéfem poradců Miloše Zemana. Bývalý místopředseda českého komunistického parlamentu lidovec Josef Kaňa je dnes lidoveckým senátorem. Jediný Kraus je dál poslancem. Vlastně jako jediný politik v Česku je schopen porovnat, kdy se v parlamentu za posledních 15 let nejvíce pilo, kdy nejlépe schůzovalo a kdy byla nejlepší parta. A jen on může vyprávět o časech, kdy poslanci chodili do parlamentu jen jednou měsíčně a nechávali si předem schvalovat projevy. A kdy naopak parlamentní restaurace zavíraly až ráno a kdy se na ctihodné půdě parlamentu množily stížnosti na všude pohozené použité prezervativy.

V Krausově osudu se možná zrcadlí celá složitost vývoje posledních dvaceti let. V listopadu 1989 patřil mezi komunistické Gorbačovce. Ještě v prvních svobodných volbách v roce 1990 byl zvolen do českého parlamentu jako komunistická jednička za východní Čechy. Za tři měsíce ale z komunistické strany vystoupil a stal se členem Demokratické levice. Poslanecký mandát mu přitom zůstal. Pak založil Demokratickou stranu práce a přes ní úspěšně kandidoval ve volbách v roce 1992. O rok později už ale přešel k Zemanovým sociálním demokratům, samozřejmě i s poslaneckým mandátem. Ještě před letošním odchodem Zemana z křesla předsedy strany na dubnovém sjezdu patřil Kraus spolu s Petrou Buzkovou či Lubomírem Zaorálkem mezi nejznámější disidenty v sociální demokracii. Často kritizoval Zemana za to, že onemocněl mocí. Zeman naopak Krause několikrát označil za debila a vyžírku. S novým vedením sociální demokracie se zatím Kraus docela snáší. Do penze by mohl stihnout ještě dalších pět parlamentů. Už teď si ale Kraus koleduje o Guinessovu knihu rekordů.