Poptávka po eurorealistech

V poslední době přichází z Bruselu do kandidátských zemí stále více nepříjemných zpráv. Tou poslední je zjištění, že vstup do Evropské unie bude zřejmě pro některé země, zejména pro Českou republiku, finančně velmi náročný. Jak uvádí Zdeněk Vališ, vysvětlovat výhody vstupu české veřejnosti je stále obtížnější.

Podpora vstupu do Evropské unie v Česku klesá, To není žádná novinka. Někdejší euforie dávno vyprchala a pro mnohé nastává vystřízlivění. Nejprve bylo Čechům dáno na vědomí, že budou po přijetí do unie druhořadými členy a že pro ně nebudou platit některé základní unijní principy, jako je třeba volný pohyb osob nebo možnost podnikat v některých oborech. Na současném hraničním režimu se nic nezmění, spíše dojde ještě k přitvrzení. Jedním z vysokých trumfů euronadšenců ale vždy býval argument peněz. Na ten lidé rádi slyší. Koho by nelákala vidina miliard eur, které potečou do Česka z Bruselu? Problém je v tom, že už i argumentace penězi je stále obtížnější.

případě budou Češi dostávat ze společné pokladny mnohem víc, než kolik do ní vloží. A ejhle, minulý týden jsme se dozvěděli, že české příspěvky do společné pokladny mohou být vyšší než částka, kterou by Česko z unijních fondů obdrželo. Jako jedna z nejvyspělejších kandidátských zemí by prý byla Česká republika postižena nejvíce. Hned po vstupu by měla platit unijní příspěvky v plné výši jako staří členové, v členských výhodách by ale byla diskriminována.

Takový přístup je samozřejmě pro Prahu nepřijatelný a premiér Miloš Zeman také Bruselu vzkázal, že český příspěvek by se měl navyšovat postupně tak, jak se budou navyšovat příjmy z fondů unie. Nakonec se asi nějaký kompromis najde, jenom čeští euronadšenci budou muset být napříště mnohem opatrnější při vytahování peněžních trumfů z rukávu. Hůře se jim také bude přesvědčovat českou veřejnost o výhodách vstupu do společenství, jehož občané o kandidátské země příliš nestojí. I toto zjištění k nám dorazilo v uplynulých dnech z Bruselu. Střední a východní Evropa, jak vyplývá z výsledků zvláštního průzkumu veřejného mínění Eurobarometer, zůstává pro lidi ze zemí unie světem neznámým a nepřitažlivým. Mluvčímu Evropské komise nezbylo než konstatovat, že čísla průzkumu nejsou dobrá a nelze je brát na lehkou váhu.

V Česku je Evropská unie ještě často dosti naivisticky popisována jako vyvrcholení evropských dějin, a kdo se jen pokusí nastolit nějaké problematické otázky je okamžitě ocejchován nálepkou protievropanství, popřípadě nacionalismu. Jenže dnešní Evropa je jiná než byla na začátku devadesátých let. A jedním z důvodů nespokojenosti západních občanů a voličů je právě nezvládnutý proces evropské integrace, ohrožující blízké tradice a vyznávané hodnoty. Západní politici už změny v postojích vlastní veřejnosti vzali na vědomí a nasadili také ostřejší kurs při jednáních s kandidátskými zeměmi. Členství v unii - pokud k němu dojde v plánovaném termínu - nebude rozhodně žádná procházka rájem. Čechům by proto měli objasňovat smysl vstupu do společenství spíše chladní realisté než různí euronadšenci.