Poslanec Bělor: Diaspora je oporou republiky, měli bychom si toho vážit
Třicet let stojí nad Prahou v zahradě Strahovského kláštera socha Panny Marie z exilu. Už po šesté se stala místem setkání lidí, kteří se zabývají péčí o české krajany. Místem, kde se hodnotí, co se podařilo, a jaké úkoly jsou před námi.
Které to jsou, je otázka pro senátora Tomáše Czernina z TOP 09.
"Já jsem pyšný na to, že se už jednou rozšířila možnost získat státní občanství, protože jsme tu měli veliký problém. Děti, které se narodily krajanům v cizině už s jiným občanstvím, neměly možnost to občanství získat. To byl zákon, který jsme udělali v Senátu. Pracoval na něm můj předchůdce, předseda Stálé komise pro krajany Tomáš Grulich, bohužel už zemřelý, a já jsem to potom protáhl Poslaneckou sněmovnou. Tak to se podařilo, a usilovně pracujeme na korespondenční volbě, kterou si naši krajané přejí. Oni nám toho hodně dávají, a požadavků mají málo. Jsou to naši ambasadoři, kteří šíří dobré jméno. Češi mají ve světě díky nim opravdu dobrou pověst, zajímá je, co se děje doma, a chtějí se na tom také podílet."
Právě v těchto dnech probíhá ve sněmovně druhé čtení zákona o korespondenční volbě. Tu považuje za dluh vůči krajanům také poslanec Roman Bělor (STAN).
"To je věc, která je diskutovaná už od roku 1989, už bylo několik pokusů korespondenční volbu umožnit. Táhne se to skoro 20 let, a teď je reálná šance, že se to podaří prosadit. A druhá věc je dosáhnout určité potřebné korekce už existujícího zákona o českém občanství, protože zůstaly některé drobnosti nedořešené, to ukázala až konzulární praxe. Přál bych si, abychom ještě velkoryseji podporovali krajanské komunity v zahraničí. Každý Čech v zahraničí může pro vlast něco udělat. Tady při tomto slavnostníma aktu bylo správně zmíněno, že bez Čechů a Slováků by zřejmě nikdy nevznikla Československá republika. Ta diaspora je oporou republiky, měli bychom si toho vážit."
Největší krajanská komunita v Jižní Americe je v Argentině
Vy jste byl v delegaci, která se zúčastnila cesty do Argentiny, a setkal jste se tam s krajany.
"Setkali jsme se s Čechy v Českém domě na okraji Buenos Aires. Je to velmi dojemné, když si člověk uvědomí, že ti lidé ve druhé či třetí generaci pořád vzpomínají na své dětství, na své rodiče, vzpomínají na své předky, kteří z různých důvodů odcházeli do Argentiny. Je třeba vzít v potaz, že v Argentině je největší česká komunita krajanská v celé Jižní Americe. Uvědomil jsem si, že je tam důležitá česká komunita, ale uvědomil jsem si také, že máme tendenci podceňovat Jižní Ameriku. Máme tam velmi dobře fungující velvyslanectví. Měli jsme tam i České centrum, bylo by možná dobré ho obnovit, protože Argentina je nesmírně perspektivní země. Bylo by dobré, kdyby Česká republika byla u toho, a využila k tomu kontakty, které máme přes naše krajanské komunity."
Mramorové soše se ve svahu nelíbilo, v zahradě je spokojená
Mramorová socha Panny Marie z exilu, u které se každoroční setkání koná, je darem českých krajanů v USA a Kanadě. Ti ji poslali domů do vlasti po listopadu 1989. Setkání u sochy se pravidelně zúčastňují představitelé ministerstva zahraničí a dalších úřadů. Chodí sem také emeritní opat Strahovského kláštera Michael Josef Pojezdný. Jak připomněl, Panna Marie dřív stála jinde, v příkrém svahu, ale nelíbilo se jí tam.
"Já jsem z toho měl strach, a ten strach se naplnil, tak jsme ji museli přestěhovat sem. Odborníci to měřili, ale socha se nakláněla, otáčela se, sjížděla. A to jsme přitom udělali základ ještě mohutnější, než statici navrhovali. Tady je spokojená."
Při předchozích setkáních bylo vždy pěkné počasí, teď poprvé pršelo.
"Ano, a také si člověk může uvědomit, jaké je v Praze špatné ovzduší. Před dvěma lety jsme nechali Pannu Marii vyčistit. Je to kararský mramor, byla krásně bílá, ale po dvou letech už zase takto zachází."
