Poslanec Jaroslav Foldyna: Sněmovní podvýbor pro krajany podpoří České školy bez hranic
V březnu letošního roku se ve sněmovně poprvé v novém složení sešel podvýbor pro krajany, který je součástí zahraničního výboru dolní komory. Krajanský podvýbor sice existoval i dříve, narozdíl od Senátní komise pro krajany žijící v zahraničí ale nevyvíjel téměř žádnou činnost. Podle nového šéfa sněmovního podvýboru Jaroslava Foldyny z ČSSD se situace mění. Podvýbor je sice na "startovní čáře", už teď ale hledá společnou platformu se Senátem, aby oba orgány mohly působit koordinovaně. Společně se chtějí zasadit například o větší podporu projektu České školy bez hranic. Rozhovor s poslancem Foldynou ve studiu Radia Praha natočila Milena Štráfeldová:
"Problém je v tom, že tato otázka a tento problém je jen část toho, co tento podvýbor má na starosti. My jsme trošku takový slepenec. Jsme tam celá řada nových poslanců a druhá věc je, že přebíráme svou iniciativu v době, kdy se výrazně snižují peníze na činnost parlamentu. I ministerstvo zahraničních věcí má snížené výdaje. Takže to je problém, který nás výrazně limituje. Přesto máte naprostou pravdu, že spolupráce s tzv. diasporou, s krajany, je velmi tristní ve srovnání s tím, když se podíváme, jak se ke svým krajanům staví Poláci, jak se k tomu staví Němci, Rakušané atd. Já jsem rád, že v našem podvýboru je celá řada lidí, kteří přicházejí se svými osobními zkušenostmi a s osobním elánem tuto věc řešit. To je myslím první předpoklad toho, že bychom mohli něco udělat. Druhá věc je, když jsem se díval na četnost setkání předchozích podvýborů, tak to byla velmi formalizovaná věc. A proto jsem rád, že to osobní zaujetí členů podvýboru by mohlo přinést nějaké nové výsledky."
"Než jsem šel do politiky, tak jsem ve svém profesním životě jezdil na lodi. Byl jsem kapitánem dálkové plavby, byl jsem lodníkem, dělal jsem prostě ve všech funkcích. Jezdil jsem do zahraničí a často jsem navštěvoval Hamburk. Tam je významná česká komunita. Já jsem se tam s nimi setkával, takže jsem měl velmi pozitivní a dobrý vztah. Setkával jsem se s lidmi na Balkáně, s českou menšinou v Banja Luce, v Banátu atd. Znám jejich problémy a jejich stesky a v této chvíli mi to dává trochu možnost to, co jsem nastřádal za dobu svého předchozího profesního nepolitického života, zužitkovat. A to bych myslím spolu s ostatními chtěl."
"My bychom to chtěli spolu definovat, protože nezačínáme od nuly. Ministerstvo zahraničních věcí má své poznatky, má svůj odbor, významnou složkou je Senátní výbor, který reprezentuje pan doktor Grulich, a to je velmi významná skupina. Já jsem se setkal s panem Grulichem, který mi předložil jejich dosavadní činnost, a Senát v tom má velkou zkušenost. Takže jsme si řekli, že bychom měli naformulovat, co nového můžeme vnést pro ty tři skupiny našich krajanů, které v zásadě vznikly. To je ta nejstarší, pobělohorská a následně další a další /emigrace/. To je jedna skupina Čechů, kteří jsou roztroušeni po celém světě. Tady v Evropě zejména v Dánsku, v Holandsku, ale jsou až někde v Jižní Americe. Potom je velmi významná skupina, kterou můžeme počítat od r. 1945, 1948, 1968. To je politická emigrace z České republiky, také velmi významná kategorie, která má ale jiné potřeby, jiné vztahy a očekává jiné přístupy od své bývalé vlasti. A pak je třetí skupina, zase velmi významná, ta demokratická, jak já jí říkám. To jsou lidé, kteří využívají svobody pohybu, šli do zahraničí, kde pracují, získávají vzdělání, získávají zkušenosti, ale zůstávají Čechy a našimi občany. Čili i pro ně je potřeba, aby Česká republika byla jejich vlastí, byť tam jsou třeba na pět let nebo na dva roky. Aby neztratili kontakt. Takže my chceme pro tyto tři skupiny naformulovat, jaké jsou jejich potřeby, ale i jaké jsou potřeby českého státu. Já si totiž myslím, že my málo využíváme toho, že po celém světě je spousta velmi významných lidí, ať už v politice, v ekonomice, ať jsou to umělci nebo spolkové činnosti. To jsou naši velvyslanci a my se s nimi musíme nějakým způsobem spojit."
Když mluvíte o těch potřebách, jedna společná potřeba Čechů žijících v zahraničí je jistě účastnit se zdejších voleb. Zatím jim v tom vždycky bránila neexistence zákona o korespondenčních volbách. A většinou to byli právě poslanci ve sněmovně, kteří zablokovali možnost korespondenčních voleb. Budete se nějak angažovat v tom, aby tentokrát zákon prošel?
"Já si myslím, že toto je velmi politická otázka. Jak jsme to již předběžně diskutovali, už jsme se té otázky s kolegy dotkli, tak tam samozřejmě hrají roli přístupy celého politického spektra, jak se na to dívá. Druhou významnou věcí je technika té volby a umožnění našim krajanům se jí zúčastnit. Co si budeme povídat? Ta "urna", pokud je v Chicagu nebo ve Washingtonu, Amerika je přitom tak veliká, kdo by k těm urnám s těch tisíců nebo statisíců lidí byl ochoten přijít? Jestli není třeba hledat nějakou jinou technologii, prostřednictvím internetu, protože krajanů je opravdu velmi, velmi mnoho."
"Elektronické volby. To je otázka na politické kluby, které jsou zastoupeny v parlamentu. A já osobně se domnívám, že ta poptávka je cítit. I od veřejnosti. I veřejnost v České republice má potřebu se více vyjadřovat. Občanské postoje, jak jsme je sledovali za těch dvacet let: náběh občanských postojů, pak v první polovině devadesátých let útlum, významná dominance zaběhnutých politických stran, veřejnost se pak trošku těch politických stran přejedla a zase hledá východiska svými občanskými postoji. A já myslím, že tento občanský sektor je třeba vtáhnout do voleb, stejně jako krajany. Takže já jsem pro, abychom hledali nějakou formu nebo metodu, jak co nejvíce umožnit Čechům, aby volili."
"Já myslím, že toto je jeden konkrétní úkol, jedno konkrétní téma, které je už v chodu. Jak mám informace od našich krajanů, oni ho velmi výrazně kvitují. Všechny tři skupiny, jak jsme je tu pojmenovali. Takže náš podvýbor, naši poslanci, a teď nemyslím jen za sociální demokracii, ale myslím poslance, kteří tam sedí, mají zájem, aby podpořili tuto oblast vzdělávání. Oblast vzdělávání je velmi významná. Byli jsme svědky toho, když tady byli krajané z Paraguaye, paní Mašková, jak velmi kvitovali možnost vysílání našich učitelů do Paraguaye. To je velmi letitá česká emigrace. Já to vidím velmi dobře a myslím, že se shodneme. Nebudeme vymýšlet nic jiného, než že se zapojíme do této práce. A budu velmi rád, když s panem Grulichem a se senátory budeme schopni vytvořit takovou platformu, která bude vládě předkládat nějaké smysluplné návrhy."
A poslední otázka: chystáte se jako členové podvýboru na nějakou cestu za krajany?
"Přiznám se, že o cestách jsme ještě ani nepřemýšleli. Když slyšíme o těch škrtech, které se provádějí, a částkách, které zahraniční výbor má, tak si myslím, že o tom bude ještě diskuse. Mne trošku mrzí, že tu jsou takové škrty pro škrty. Abychom nebyli výborem, který se sice schází, ale nic nedělá, protože se s nikým nesetkal. My přeci do Banátu nebo zemí, kde naši lidé jsou, musíme jet! A to bude asi otázkou dalších výborů. Přiznám se ale, že částku ani místa jsme ještě nerozebírali."
