"Poslech Horčičkových inscenací je pohledem na široké barevné plátno,"říká Vedral
Dobré jméno české kultury v zahraničí dělala v 60. letech nejen slavná česká filmová škola, ale také česká rozhlasová hra a rozhlasová režie. Literatura, které by se věnovala této oblasti, je ale v Čechách dodnes velice vzácným jevem. O to vítanější může být kniha Jana a Honzy Vedralových věnovaná ústřední postavě tohoto oboru Jiřímu Horčičkovi. Knihovničku připravil Vilém Faltýnek.
"Horčička byl výzkumníkem a autorem velice komplikované rozhlasové ruchové montáže, která po prvních formálních experimentech se vyvinula ve velmi rozpoznatelný, dynamický, filmovými postupy pracující rozhlasový tvar.
On stojí na pomezí dramatika, hudebního skladatele a dirigenta, který ten tvar komponuje, herce, protože má herecký talent a hereckou empatii, a s největší oblibou hovoří o výtvarném designu svých inscenací, čímž se snaží vyjádřit ten optický vjem, který soustředěný poslech vyvolává a který se velmi podobá pohledu na širokoúhlé, panoramatické barevné kino. Opravdu, když to pustíte do svých smyslů, tak je toho všude plno a to vnímání není ochuzené, je pro posluchače plné. V tom je myslím Horčička jedinečný,"říká rozhlasový dramatik Jan Vedral.
Kniha z produkce Větrných mlýnů Jiří Horčička - rozhlasový režisér je portrétem této osobnosti. Vedral a jeho syn, publicista Honza Vedral, knihu sestavili z rozhovorů s režisérem, dokumentů a studií.
Horčička začínal jako malý chlapec v Dismanově rozhlasovém souboru. Po válce začal studovat divadelní režii na divadelní fakultě AMU, ale k rozhlasu se od nedokončených studií vrátil.
Přelomová Válka s Mloky podle románu Karla Čapka nastarovala také Horčičkovy zahraniční úspěchy. Autoři knihy shromáždili údaje o 24 inscenacích, které Horčička nastudoval v zahraničí a jimiž šířil pověst české rozhlasové režie.
Co říká o rozhlasové režii Jiří Horčička sám? Stejně jako v hudbě jde podle něj v rozhlase o melodii a rytmus. "Vše probíhá v rytmu, v intonaci, v modulaci. Tady existuje to základní pravidlo, které se zesměšňuje, to rychle - pomalu, tiše - nahlas. Ale ono to někde v té režisérské metodě existuje. Je to tam rozepsané do mnohem větší šíře, ale když to jako zlomek vykrátíme, tak se nám zredukuje na tahle čtyři slovíčka," tvrdí Horčička.
Podle Horčičky je pro režiséra nezbytné, aby s hercem sproluprožíval každé slovo a větu a současně si dokázal udržovat nadhled nad celou inscenací: "To je symbióza těchto dvou pocitů, která nesmí režiséra opustit. Být nad věcí a být přímo potopen ve věci. Když se ovšem ve věci utopíte a nemáte onen nadhled, tak si nemůžete být ničím jistý. Čili ono to musí existovat v symbióze."
Jaká je pozice Jiřího Horčičky v tehdejší generaci rozhlasových režisérů? Hovoří Jan Vedral:
"My jsme na ně měli v Čechách štěstí, jako jsme měli v 60. letech velkou mezinárodně uznanou filmovou školu, tak jsme měli i velkou rozhlasovou školu, jak pokud jde o autory, tak i pokud jde o režiséry. To byl i Josef Henke, Petr Adler a další. A stejně jako ti filmoví režiséři tato generace doplatila na konec pokusů o třetí cestu socialismu, který tato generace taky sama v jeho počátcích budovala. Dnes zase doplácejí na to, že v závěru jejich práce rozhlas už nemá ten společenský statut, nemá ty ekonomické možnosti a nedělá tak velkou výrobu, jako dělal, a rozhlasová režie se už dnes stává záležitostí jen několika zaujatých jednotlivců a není tu skupina deseti patnácti režisérů, jejichž práce by se vzájemně dala poměřovat. Samozřejmě že já si myslím, že Horčička patřil k těm nejvýznamnějším. Zároveň ale zase nezanechal žáky. Myslím, že tahle knížečka může přispět dalším generacím k tomu, aby pochopily, jaký kus cesty ta rozhlasová inscenace za padesát let s Horčičkou, vedle Horčičky, ale taky pod vlivem Horčičky v Čechách urazila."
Komu je kniha určena? Odborníkům či laikům?
"Je to takový kočkopes. Není to ani vysoce sofistikovaná historická, teoretická kniha z oblasti rozhlasové dramaturgie, i když má tyto atributy, a není to ani oblíbené memoárové vzpomínání s veselými historkami z natáčení. Je to prostě výpověď o jednom lidském životě, který je zobecněn i z jiných stran. Já myslím, že to je primárně určeno pro všechny pravidelné posluchače rozhlasu, a sekundárně pro všechny studenty, kteří se budou fenoménem rozhlasové hry zabývat. A doufejme, že se jím budou zabývat jako něčím živým a ne jako uzavřenou historickou kapitolou,"říká Jan Vedral.
Kniha Jiří Horčička - rozhlasový režisér vychází k 80. výročí Českého rozhlasu.
