Lepší být špičkovým nakladatelem, než průměrným muzikantem, říká zakladatel Bohem Press Otakar Božejovský
Otakar Božejovský je úspěšný muzikant a zakladatel exilového vydavatelství Bohem Press v Curychu. Vlastní sbírku více než 600 originálních knižních ilustrací. Inicioval vybudování objektu, kde by měly být v České republice uloženy.
Získal řadu ocenění za publikace vydané ve více jak šedesáti jazycích. K nejvýznamnějším ohodnocením patří uznání a ceny z Japonska, Švýcarska, Itálie, Francie nebo Německa, včetně Boloňského knižního veletrhu (10 x jako jediné nakladatelství na světě) a Zlatého Benátského lva za kulturní zásluhy.
Měli jsme prezentace v nejprestižnějších galeriích a muzeích. Jen namátkou v Metropolitan Muzeum of Art (New York), Centre G. Pompidou (Paříž), Muzeum současného umění (Madrid), nebo 13 prestižních muzeí v Japonsku na pozvání japonské císařovny atd. Patří k nim i výstava v pražském Karolinu nedlouho po revoluci.
Jaká témata jste nabízel, že přišel takový úspěch?
"Příběhy v knihách Bohem Press byly často tradiční a vycházely z lidových pohádek. Nenajdete v nich postavy jako Mickey Mouse, Muppets nebo Darth Vader. Měly humor, smysl pro úžas a tajemství. Často obsahovaly i jemně morální lekce o mezilidských vztazích nebo sociální téma, jako je stárnutí a životní prostředí. Děti mohou reagovat na výtvarné umění, ocenit barvy, formy a design. Byl to obohacující zážiteke, který je potěšil, ať už při čtení knih potichu pro sebe anebo nahlas."
Vyrůstal jste v Československu. Co se ukrývalo za dědictvím titulu von Rawennoff?
"To bylo naše rodinné jméno, než v první republice zrušili šlechtické tituly. V roce 1918 a později emigrovala prakticky celá šlechta. V roce 1938/39 Židé, v roce 48 inteligence a v roce 68 ten zbytek. Kvůli mému kádrovému původu mě chtěli strčit do dolů nebo ze mne udělat zemědělce."
Byl jste samouk v hraní na kontrabas a klavír, což vám umožnilo koncem 60. let vystupovat po celé Evropě. Co ze svých profesí jste nejvíce miloval?
"Samouk jsem nebyl. Ale nakonec jsem se musel rozhodnout mezi nakladatelstvím a muzikou. Věděl jsem, že na špičku v muzice nemám, tak jsem se rozhodl pro nakladatelství. Nenávidím průměrnost. Bylo lepší byt špičkovým nakladatelem, než obyčejným muzikantem. A nelituji toho."
Kdy a proč, přišlo rozhodnutí k emigraci a proč zrovna do Švýcarska?
"21. srpen 1968 se stal posledním polínkem přiloženým do ohně, i když jsem o emigraci přemýšlel dříve. Do Švýcarska jsem přišel prakticky náhodou, protože je to neutrální země a já měl tenkrát strach, že Rusové půjdou dál. Nikdy jsem toho nelitoval, Švýcarsko je férová nádherná země, která mi dala politický azyl a hlavně možnosti v podnikání. Součástí byla volnost a svoboda, za což jsem doposud vděčný. Ani vteřinu jsem nelitoval, že jsem emigroval, naopak jsem si toho vážil."
Dobýt Ameriku jako většina emigrantů, jste si nepřál?
"Přál a dokonce jsem se tam přihlásil. Když ale letělo moje letadlo, byl jsem v nemocnici. Takže jsem zůstal v Evropě. Ameriku mám rád jako návštěvník, byl jsem tam mockrát, ale zdá se mi, že je to tam stále horší a horší, ten „political correctness“ by mně šel na nervy. Jsem přesvědčený západoevropan."
Byly začátky v zemi s cizím jazykem náročné?
"Dělal jsem všechno. Myl nádobí, vagony, hrál jako muzikant po barech, dělal barmana. Byl jsem šéfem veliké tiskárny, prodával investice - na co jsem sáhl, to mělo úspěch. Začátky však nebyly lehké, ale to je pro mne ok, jinak by si toho člověk nevážil. Lepší než si ohýbat páteř a charakter za normalizace."
Co vás vedlo k založení vydavatelství dětské literatury?
"Nebyl to můj nápad, byl to nápad mého životního kamaráda Štěpána Zavřela, světového výtvarníka a mistra ilustrátora, který má v Itálii dvě vlastní muzea. Odešel tam v roce 1958."
Úspěchy byly ohromné.
"Dělali jsme naše knížky v 68 jazycích, tedy po celém světě. Kolikrát jsem hledal, kam se prodaly a co je to za jazyk, např. lokální nářečí v Jižní Africe, nebo na nějakých pacifických ostrovech."
Čemu za úspěchy děkujete?
ČTĚTE TAKÉ
"Když chcete být dobrým nakladatelem, tak musíte být kulturním člověkem, zároveň dobrým organizátorem a prodejcem. K tomu musíte být dobrý vyjednávač, být nesmírně pilný a skromný (což jsem moc nebyl) a umět hodně jazyků. K tomu, pokud si přejete být dokonalým nakladatelem, musíte ještě přidat nějakou novinku. Být zkrátka nápaditější, než konkurenti. A to ve všem, od grafického zpracování, tisku, textu až po ilustrace. Na Taiwanu se jmenuje kategorie knížek, které jsme dělali „Bohem books“ což je ohromná pocta."
Pomáhal jste také emigrantům v rakouských lágrech.
"Vozil jsem jim demižony vína z Itálie, aby se tam nenudili. Pak jich během těch let spoustu bydlelo u mne doma. Pomáhal jsem vyřizovat potřebné formuláře, než se vydali třeba do Kanady, USA nebo Austrálie. Mnozí z nich zůstali mými kamarády dodnes."
Je dnes vydavatelství Bohem Press zrušené, nebo v jeho provozu pokračuje někdo jiný?
ČTĚTE TAKÉ
"Ve Švýcarsku na to nikdo neměl, tak jsem ho prodal velkému nakladatelství v Německu. Dělají to sice jinak, než jsem to dělal já, ale ne špatně. Mají na to právo, je to jejich."
Určitě máte ohromnou sbírku grafik a kreseb. Jména výtvarníků jako spoluzakladatel vydavatelství Štěpán Zavřel, grafik Petr Sís, Allison Reed, něco znamenají. Co byste si přál s jejich originální tvorbou udělat?
" Jednám s jedním městem v České republice, které by to chtělo koupit a založit Centrum umění pro děti, což by bylo v Evropě něco jedinečného."
Založit muzeum dětské knihy by byl úžasný počin. Daří se to?
"Prozatím je to kvůli covidu „u ledu“ ale pevně věřím, že to v budoucnu zvládneme. Už se těším!"
