Velký teror na Ukrajině. Mezi oběťmi také stovky Čechů
Nová více než tisícistranná publikace Velký teror na Ukrajině 1937–1938: perzekuce české menšiny přináší svědectví o justičních vraždách a násilí, které proti Čechům rozpoutal stalinský režim. Kniha je dvoujazyčná, v češtině a ukrajinštině.
„Kniha vychází v době, kdy na Ukrajině opět zuří válka, a je děsivé, jak je argumentace diktátorů podobná,“ prohlásil během slavnostního křtu Kamil Nedvědický, náměstek ředitele Ústavu pro studium totalitních zločinů. Podle ukrajinského historika Alexandra Kohuta kniha vznikala 15 let. Obsahuje stovky komentovaných dokumentů NKVD a dalších bezpečnostních složek publikovaných v ruském originále a českém překladu, které ukazují, jakým děsivým způsobem postupoval sovětský státní aparát proti Čechům na Ukrajině. „Proti Čechům se neorganizovala speciální akce jako například proti Němcům nebo Polákům, jejich perzekuce byla součástí teroru vůči občanům SSSR s německým původem,“ připomíná Andrij Kohut, ředitel ukrajinského Archivu bezpečnostní služby SBU a současně jeden ze čtyř autorů knihy. Neznamená to však, že by bylo pronásledování českých rolníků, nebo inteligence mírnější.
Popravy na den svatého Václava
Stovky volyňských Čechů byly vysídleny do severních oblastí, nebo rovnou posláni do gulagu. 28. září 1938, ve významný svátek svatého Václava, bylo v Žitomiru popraveno 78 Čechů, společně s nimi ještě dva Němci. Publikace o Velkém teroru vůči Čechům se zaměřuje i na méně známé případy, mapuje stovku konkrétních osudů, ať už se jedná o zatýkání, výslechy jednotlivých osob, o sledování pracovníků československého konzulátu v Kyjevě. Ten byl otevřený pouze v letech 1936 až 1938 a agenti NKVD sledovali například československého konzula při nákupech na trzích, snažili se získat agenty přímo mezi zaměstnanci konzulátu.
Příběhy předků
Kniha je svědectvím doby, většinově cílí na odbornou veřejnost. Neplatí to ale stoprocentně. “Pro nás je to velmi emotivní. Není to jen soubor archivních dokumentů, jak byli Češi za Stalina pronásledováni a zabíjeni. Je to osobní, když se jednalo o životy našich předků,“ říká s patrným dojetím v hlase Ludmila Čiževská, která vede Žitomirský spolek volyňských Čechů a pracuje také jako vedoucí Českého centra pro vzdělávání a kulturu Václava Dlouhého při Státní polytechnické univerzitě v Žitomiru.
Ludmila Čiževská je už šestou generací krajanů, kteří přišli na Ukrajinu v roce 1870. Šlo především o ekonomickou a zemědělskou emigraci. Nakonec vytvořili poměrně početnou komunitu, v meziválečném období se v oblasti Volyně usadilo zhruba dvacet tisíc lidí. A většinou se úspěšně prosadili. Dodnes je na Ukrajině několik dochovaných závodů, které založili čeští podnikatelé a přistěhovalci.
Sovětský svaz se menšin bál
Velký teror je označení několika souvisejících kampaní politické represe a perzekuce ve 30. letech minulého století, které Josif Stalin spustil s cílem odstranit zbývající opozici a získat neomezenou moc. Podle Anny Chlebiny, další ze spoluautorek rozsáhlé publikace, se Velký teror dotkl všech vrstev společnosti, v případě české menšiny se to týkalo učitelů, úspěšných hospodářů, členů Sokola. Historička přiznává, že při zpracování dokumentů první tři měsíce nemohla vůbec spát, mrazivé svědectví z archivů, jí působilo noční můry. „Cynické bylo, že každý vyslýchaný musel podepsat protokol o výslechu, podle toho jak se podpis měnil, jsme si mohli domyslet, v jakém stavu daná osoba byla.“
„Dodnes máme zmapováno kolem sedmi set obětí, jde ale o neúplné číslo a náš výzkum probíhající v ukrajinských archivech odhaluje další a další oběti."
„Dodnes máme zmapováno kolem sedmi set obětí, jde ale o neúplné číslo a náš výzkum probíhající v ukrajinských archivech odhaluje další a další oběti. Ten konečný počet možná dosáhne tisíce osob,“ odhadují autoři.
Záchrana archívů
Podle historiků paradoxně nejvíce práce odvedli během posledních dvou let, tedy za válečného konfliktu. “Významně se omezila obvyklá byrokracie, která pátrání v archivech provází,“ říká další spoluautorka Anna Morhun.
„Podařilo se zachránit materiály z archivů na Krymu v době, kdy došlo k jeho okupaci před deseti lety. Stále se však snažíme, i tím, že pracujeme na podobných knihách, jako je tato, aby zůstala paměť zachována, protože hrozba zničení archivů nad námi stále visí. Musíme poděkovat, že v digitalizaci i záchraně archivů výrazně pomáhá také Česká republika,“ zdůrazňuje Andrij Kohut.
Publikaci vydávají Ústav pro studium totalitních režimů, Resortní státní archiv Bezpečnostní služby Ukrajiny a Nakladatelství Academia.
