Potlesk pro českou diplomacii

Izrael, Foto: ČTK

Česká republika odmítla protiizraelskou rezoluci, kterou přijala komise OSN pro lidská práva. Podle Prahy je tato rezoluce hodně nevyvážená. Jak uvádí Zdeněk Vališ, postoj Česka je pochopitelný.

Izrael,  Foto: ČTK
Při své únorové návštěvě v Izraeli prohlásil premiér Miloš Zeman, že cítí s Izraelci, protože nejprve byli na řadě Židé a pak Češi. Je zřejmé, že tato slova nebyla určena jen izraelským uším. A také opravdu stačilo počkat si, která potrefená husa se ozve a jak bude kejhat. Největší rozruch ale vyvolala Zemanova slova o tom, že s teroristy se prostě nejedná. Premiér jimi demokratickému světu připomněl jednak závazek, daný státníky po 11. září loňského roku, jednak historickou zkušenost Česka.

K rozruchu samozřejmě přispěla i "slavná" fráze "Take it or leave it", tedy "Buď to ber nebo to nech být". Zeman tím měl prostě na mysli, že Palestinci, stejně jako kdysi sudetští Němci, propásli z vlastní viny příležitost, jak se s demokratickým režimem domluvit na podmínkách, jež by vyhovovaly oběma stranám. V této tezi je v podstatě obsažen základní styčný bod mezi Českem a Izraelem. Už proto má také česká zahraniční politika pro Izrael větší obecné pochopení, už proto se také v tomto ohledu dostává do rozporu s linií Evropské unie, která požaduje okamžité ukončení operace Ochranná zeď. A to bez ohledu na pokračující terorismus.

Izrael,  Foto: ČTK
Zájmy, které prosazuje převážná většina západoevropských zemí, mají očividně spíše ekonomické a politické pozadí než humanitní aspekty. Ve hře je arabský obchodní trh a arabská ropná enkláva. Ve hře jsou rovněž přistěhovalecké muslimské menšiny v některých státech. Je zde také snaha udržet co nejdéle velice křehkou a vrtkavou protiteroristickou alianci v muslimském světě.

Také Česko má bezesporu své ekonomické zájmy v arabském světě, ale ty zájmy, které má společné s Izraelem, postavila česká diplomacie na vyšší úroveň. K nim patří právě zásada neustupovat za žádnou cenu teroristům, kterou premiér Zeman vyhlásil krátce po loňském útoku na New York, a potvrdil při své návštěvě v Izraeli. Premiér má pravdu, když říká, že neexistují dobří a špatní teroristé. Takové rozlišování je ryze účelové, pro momentální použití, a vždy nakonec vyústí ve vypuštění džina z lahve. Ještě si třeba pamatujeme, jak byla nálepka terorismu přišívána a zase rychle párána z uniforem kosovské UCK, nebo naopak v případě afgánského Talibanu.

Podpisová akce proti rezoluci OSN se konala v Praze na Václavském náměstí,  Foto: ČTK
Svádět veškerou vinu jednoznačně jen na Izrael a přiznat Palestincům právo stavět se na odpor všemi prostředky, které mají k dispozici, je nehorázné. Ty státy, které v pondělí souhlasily s protiizraelskou rezolucí komise OSN pro lidská práva, si musí být vědomy toho, že tato rezoluce v podstatě legalizuje právo na teror. Časem se to může obrátit proti nim, až některá teroristické organizace - a nemusí jít nutně o palestinskou - se odvolá na rezoluci jako na důkaz legitimity svých akcí.

Z evropských zemí odmítly rezoluci jen Velká Británie, Německo a Česko. Čeští politici s výjimkou komunistů považují odmítnutí za správný krok české diplomacie. Mimochodem, zjednodušovat historii nekonečné izraelsko- palestinské války na romanticko pohádkové schema, že Palestinci bojují za svá práva proti izraelskému útlaku, je jistě lákavé, ale příliš jednoduché. Už proto, že tato válka od samého začátku nemá jen dva účastníky.