Pozor, filo není fylo!
Do českého jazyka proniká řada cizích slov a některé z nich mají původ v latině. Určitá slova podobně znějí, ale píší se jinak. Například předpona dis se ve slovech disharmonie nebo disimilace píše s i, jinde je předpona dys ve slovech dysfunkce nebo dysgrafie s ypsilonem. Lingvistka a spisovatelka Jaroslava Hlavsová se dnes zamýšlí nad podobným případem s řeckými slovy v českém prostředí.
Vrátíme se ale k dotazu. Četná slova běžně užívaná obsahují řecký základ fil a souvisejí s řeckým slovem fileo - miluji. Proto filantrop, česky lidumil, ale pedofil označuje člověka, jehož silná sexuální náklonnost k dětem je chorobná. Pozitivní cit k nějakému předmětu vystihují slova se slovním základem fil v první části, jako filharmonie - tj. velký symfonický orchestr. To je název vzniklý až se vznikem takových hudebních těles v 19. století. A jsou tu také názvy oborů. Filosofie - doslova láska k moudrosti, vědění - a filologie, která se zabývá jazykem, slovem. Logos je slovo i řeč. A nakonec filatelie - záliba v poštovních známkách a jejich sběratelství.
Na závěr ještě doplníme odpověď na jeden stále opakovaný dotaz, tj oxid (termín označující kysličník). Píšeme ho nověji s i, stejně jako angličtina nebo němčina, jejímž prostřednictvím jsme ten výraz přejali. Mezinárodní komise pro chemické názvosloví pak už roku 1960 vyrovnala analogicky způsob psaní slov oxid i peroxid a oxidace se zakončením názvů jiných sloučenin typu chlorid, jodid a podobně. Základ oxy z řeského názvu kyslíku oxygen však zůstal v původní podobě s ypsilonem.