Práce s drogově závislými je důležitá i pro jejich okolí

Ilustrační foto: Filip Jandourek / Český rozhlas

Neustále ve zprávách slýcháme o policejních opatřeních proti skupinám výrobců a distributorů nejrůznějších návykových látek. Represe se často týkají i lidí na drogách závislých, kteří mnohdy páchají trestnou činnost, aby si drogy mohli koupit. Existují ale i organizace, které se zabývají snižováním dopadů, které narkomani pro společnost představují. V oblasti drogové prevence působí například na území Prahy hned několik neziskových organizací. Nejmladší z nich, obecně prospěšná společnost Progressive, v letošním roce oslavila 10 let existence. Čím přesně se takováto organizace zabývá? O tom hovořila Kristýna Maková s ředitelem Progressivu Vojtěchem Janouškovcem:

Vojtěch Janouškovec, výkonný ředitel organizace Progressive, foto: Kristýna Maková / Český rozhlas - Radio Praha
„Obecně prospěšné sdružení Progressive je organizace, která už víc jak deset let pracuje v oblasti závislostí, v oblasti užívání nebo zneužívání návykových látek, konkrétně v práci s aktivními uživateli drog, s jejich rodinami, s jejich blízkými. Provozujeme terénní program pro uživatele drog, provozujeme kontaktní centrum, provozujeme program pracovní rehabilitace. To jsou takové tři hlavní projekty, které aktuálně vedeme.“

Oblast, které se věnujete, se říká terciární prevence. To je termín, který není veřejnosti moc znám. Vysvětlil byste nám, co to znamená?

„Oblast terciární prevence, alespoň v oblasti zaměřené na práci s uživateli drog, se především zabývá snižováním dopadů fenoménu užívání drog jako takového. A to snižování dopadů jak pro konkrétního člověka, který užívá drogy, tak pro celou společnost. Někdy můžete zaslechnout i termín harm reduction, to je to snižování rizik.“

Předpokládám, že se setkáváte často spíše s negativními ohlasy na vaši práci, že mnoho lidí nevnímá vaši práci tak, že byste snižovali rizika, která takový člověk pro společnost znamená, ale že se zabýváte lidmi, kteří jsou v podstatě společensky odepsaní. Jak na takové věci reagujete?

Ilustrační foto: Filip Jandourek / Český rozhlas
„Snažím se reagovat většinou smířlivě, i když je to pochopitelně náročné. I po těch deseti letech se s tím setkávám poměrně často. Musím říci, že se tomu ale nelze úplně divit, protože ta oblast není úplně známá, informací není příliš mnoho. Smysl je na první pohled poněkud skrytý a není úplně evidentní. Může se to opravdu zdát jako podpora užívání. Proč dáváte tomu člověku čisté injekční jehly, když on by drogy vůbec užívat neměl? Ono to opravdu není o podpoře. My užívání drog nepodporujeme, neschvalujeme ho. Díváme se na to nicméně velmi pragmaticky, a to tím způsobem, že ačkoli se nám to nelíbí, a i když se snažíme tomu jako společnost předcházet a minimalizovat možnosti, jak je možné užívat drogy, i tak zde existuje poměrně značná skupina lidí, která ty drogy, konkrétně injekčně, užívá.

Jedna z velmi efektivních možností, jak reagovat, je snižovat dopady, které to představuje pro celou společnost. Neřešit to, nezabývat se tím, může přinášet celospolečensky mnohem více rizik, než to řešit. Mluvím o rizicích infekčních onemocnění, samozřejmě je zde to hlavní, HIV/AIDS - toto onemocnění je stále velmi aktuální a stále velmi rizikové. Neexistuje opravdu žádná hranice mezi touto problematickou rizikovou skupinou a celou společností. A mluvím také o finančních dopadech, protože ať se nám to líbí nebo ne, tak tito lidé svým chováním vytvářejí náklady na systém. Našim cílem je ta rizika, ty dopady snižovat, a tím do značné míry snižovat i náklady s tím spojené.“

Ilustrační foto: Filip Jandourek / Český rozhlas
Existuje ve vašem oboru něco jako typický klient? Lze ho nějak popsat?

„Myslím si, že úplně ne. A asi bych chtěl vyvrátit tu myšlenku, že injekční uživatel drog je ten, kterého vidíme na Václavském náměstí, popřípadě na hlavním nádraží a je z dálky identifikovatelný. Ano, určitě i tato skupina uživatelů drog, která žije na ulici nebo se po značnou část svého života pohybuje na ulici, patří do této skupiny. Z naší zkušenosti ale vyplývá, že i tyto drogy jdou opravdu napříč společností a k nám do kontaktního centra chodí lidé, kteří mají práci, mají rodinu, jsou i docela sociálně stabilizovaní, ale nesou si s sebou ten kříž závislosti a dokáží s ním nějak fungovat, dokáží se stabilizovat, ale přesto stále užívají drogy dál. Je opravdu těžké toho typického uživatele najít.“

Máte nějaké příklady dobré praxe ve svém oboru? Klienty, kteří dokázali abstinovat? Popřípadě ještě stále dokáží?

„Ano, určitě. Myslím si, že skupina lidí, kteří mají za sebou závislost na injekčních drogách, tedy úspěšně za sebou, je poměrně početná. Závislost je stav, je to něco, čeho se dá zbavit. Je to možné, je to reálné, ale velmi náročné. Já docela často a rád říkám takové to obecné rčení, že není zase tak těžké přestat, ale je velmi složité nezačít znovu. Ono je to opravdu velmi trefné. I v této oblasti, tedy mezi našimi klienty. Je třeba ještě k tomu přičíst fakt, že tito lidé často užívají drogy po poměrně značnou část svého života. To znamená, že nemají dostudováno, mají minimální pracovní zkušenosti, často i zápis v trestním rejstříku. Jejich životní styl jim přináší řadu dluhů, i u mnoha institucí. Ve chvíli, kdy chtějí tito lidé přestat, udělat tlustou čáru za svou drogovou minulostí, všechny tyto věci je dohánějí. A je to pak velmi náročné.

Ilustrační foto: Štěpánka Budková / Český rozhlas - Radio Praha
Příkladů ale máme celou řadu. A i nám se v jednom z našich programů, který je zaměřen na resocializaci a pracovní rehabilitaci aktivních uživatelů drog, podařilo už několik klientů odeslat přímo do léčby. Samozřejmě, teď mluvím jen za jeden program. Klientů, které odesíláme do nějaké léčebné nebo zdravotní instituce je více, přibližně jeden týdně. Nemáme ale zpětnou vazbu. Nevíme, zda se ten člověk vyléčil nebo úspěšně abstinuje, protože proces úzdravy je poměrně dlouhý a naše práce končí ve chvíli, kdy mi ho vybavíme do detoxu, pomůžeme mu zařídit komunitu a ten člověk odchází z našich služeb. V ideálním případě už ho nepotkáme.“

V tomto oboru nejste na území Prahy jedinou neziskovou organizací. Je jich více. Známe jsou, tuším, ještě Sananim a Drop In. Jak to v tomto oboru probíhá? Podporujete se, nebo je mezi vámi rivalita, například v rámci získávání dotací či peněz na provoz?

„Jsme neziskové organizace, které dělají velmi podobnou věc, ne-li totožnou. Myslím si, že se máme v mnohém co inspirovat. Konec konců, my jsme tím benjamínkem na poli drogových služeb tady v Praze. Jsme tou nejmladší organizací, i když je nám už více než 10 let. Ze stran starších kolegů tedy přicházela spousta inspirace. Na druhou stranu, pořád jsme neziskové organizace, které čerpají stejné zdroje a v tomhle ohledu samozřejmě jistá rivalita a konkurence je. Nemyslím si ale, že by to bylo špatně. Naopak, vnímám pozitivní aspekt takové konkurence. V těchto službách se velmi dbá na systémy kvality, systémy, které zajišťují profesionalitu služeb.

A ve chvíli, kdy nemáte toho konkurenta, to zrcadlo, které by vám dávalo nějakou zpětnou vazbu, kdybyste se neměli vůči komu vymezovat nebo se neměli s kým porovnávat, systém by měl spíše tendenci stagnovat nebo některé věci bagatelizovat či neřešit. Takhle si myslím, že je to docela dobře nastavené. A určitá řevnivost, která tam vždy bude, pokud se dobře uchopí, je jen ku prospěchu věci. Zároveň si myslím, že i když dva dělají to samé, není to to samé. Tady v Praze jsou tři kontaktní centra zaměřená na práci s aktivními uživateli drog. Každé je trochu jiné. Každé má trochu jinou image, trochu jiný přístup. V zásadě i velmi odlišnou klientelu. Jak to víme? Docela bedlivě se totiž dbá na nejrůznější statistické výkazy těchto služeb a porovnávání statistik. Nedávno tak vyšlo šetřením najevo, že překryv mezi klientelou je asi dvacetiprocentní. Opravdu se o ty klienty nijak netaháme. Naopak, každý člověk může díky tomu najít konkrétní zařízení, které mu sedí.“