Praha neznámá nabízí i jedinou dochovanou chudinskou kolonii z první republiky

Kolonie Na Slatinách, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0

Historické centrum a Pražský hrad, to jsou většinou místa, kam nejdřív zamíří návštěvník Prahy. Ale česká metropole má řadu dalších zajímavých míst, která mnohdy neznají ani její obyvatelé. To se rozhodl změnit Petr Ryska, pro něhož se koníček stal prací.

Ve starých Střešovičkách, foto: Vojtěch Ruschka
"Už od malička jsem chodil po Praze, kde jsem prošel všechny pražské čtvrti. Seznámil jsem se s jejich atmosférou, zajímavými zákoutími. Někdy mě překvapuje, co tady v Praze máme. Pak jsem se rozhodl, že by byla škoda, kdybych si to nechával jenom pro sebe. Proto jsem v květnu v roce 2013 založil blog Praha neznámá, kde jsem začal psát články a od února minulého roku jsem začal provádět. Vycházek je teď vypsáno asi 18. Nabídka se stále obměňuje. Teď v zimně se soustřeďujeme na vnitřní město, více chodíme po pasážích a v létě budeme vyrážet do nějakých radostnějších čtvrtí, jako je vilová čtvrť Ořechovka a podobně. Snažím se, aby to byla nějaká neznámá místa, kde lidé nikdy nebyli a budou překvapeni, co všechno v Praze máme. Jsou to třeba staré Střešovičky, kde se právě pohybujeme, nouzová kolonie Na Slatinách nebo historický Nový svět. Vidíme, jak se ty čtvrti hodně odlišují, často to jsou protipóly."

Kolonie Na Slatinách, foto: ŠJů, CC BY-SA 3.0
Je pravda, že o mnohých čtvrtích lidé nic netuší. Třeba o takové prvorepublikové chudinské kolonii Na Slatinách. Tu najdete na pomezí Michle, Strašnic a Záběhlic. Jak se dočtete na webu Praha neznámá, je to jediná z mnoha desítek kolonií pro nezaměstnané, která zůstala zachována do dnešních dnů. První domek se tu objevil v roce 1924. O tři roky později už jich tu bylo 300. Odehrával se tu i děj Svěrákova filmu Obecná škola. I dnes jsou tu obyvatelé, kteří by místo nikdy neopustili, jiní se sem vrací. Je tu i zahrádkářská kolonie.

Koníček se stal prací na plný úvazek

Petr Ryska, foto: Vojtěch Ruschka
Zpočátku bylo putování po pražských čtvrtích, a psaní o nich, pro Petra Rysku koníček. Dnes je z toho práce na plný úvazek.

"Kromě toho, že sám provázím, tak musím koordinovat práci ostatních průvodců. Zabírá to tolik času, že se už tomu věnuji naplno od rána do večera. Prohlídky, to už je taková smetana. Jinak jsou za tím přípravy, shánění materiálů. To mi zabere všední dny, aby mohly být vycházky zorganizovány. Dostal jsem taky nabídku, abych na podobné téma napsal knihy."

Ty zatím nevznikly, ale na vycházky láká Petr Ryska například na videu, třeba do vodní čtvrti Podolí.

"Podolí mám rád. Je to vodní čtvrť. Všechno, co tu najdeme, tak je spojeno s vodou. Nejenom tím, že se ta čtvrť nachází u Vltavy, takových rozhodně najdeme vícero, ale třeba za mnou dominuje dřevěná budova Yacht Clubu, jednoho z nejstarších ve střední Evropě. Budova je původní z roku 1912. Hned o kousek dál je vodárna postavená podle architekta Antonína Engela, natolik impozantní a monumentální, že si ji mnozí cizinci pletou s parlamentem. Ptají se, zda tam opravdu je. A samozřejmě plavecký bazén Podolí sem také patří. Kde jinde by se nacházel, když jsme ve vodní čtvrti."

Příprava vycházky trvá měsíce

Praha neznámá - komentovaná procházka, foto: oficiální facebook Praha neznámá
Příprava jedné vycházky trvá i měsíce. Na jedno místo je třeba se opakovaně vracet.

"Mezitím jsem si pročetl literaturu. Pak jsem zase zajel na to místo, zjistil jsem zase další novinky. Pak jsem se bavil s místními, zjistil další nové věci. Ono se to nezdá, ale spousta končin Prahy je nezpracovaných."

Podle Petra Rysky si lidé si na vycházky nachází cestu. Chodí na ně všechny generace.

"Sem chodí mladí lidé, rodiny s dětmi, senioři. Na vycházkách je opravdu pestré zastoupení. Možná i díky tomu, že jsem se je snažil propagovat i na sociálních sítích, takže jsem nezůstal jen u jedné věkové skupiny."