Právě začíná období hodů a posvícení

r_2100x1400_radio_praha.png

Pečené husy, koláčky, džbánky plné piva nebo vína a taneční zábava - tak si většina z nás představuje tradiční posvícení. Víte ale, že se v minulosti při posvícení také shazoval kozel z věže nebo ubíjeli kačeři cepy? - Jaké jsou posvícenské tradice v Čechách a na Moravě, o tom si budeme povídat v následujících minutách. Hezký poslech Vám přeje Milena Štráfeldová:

Já opět v našem studiu Radia Praha vítám pana doktora Františka Synka u dalšího pokračování cyklu Ach synku, synku... My jsme spolu naposledy mluvili před pár týdny a tehdy jsme si povídali o poutích. Dnes navážeme a budeme hovořit o posvícení a o hodech. Už jste na nějakých byl?

"Ne. letos jsem na hodech ještě nebyl, i když jsem měl pozvání na hody do Velkých Bílovic, nějak mi to ale časově nevyšlo. Ty hody probíhají až do konce listopadu, takže já myslím, že ještě dvoje, troje určitě stihnu."

Jaký je vlastně rozdíl mezi poutí a posvícením? Mnohdy to lidem v představách docela splývá...

"Ono to splývá, protože v určitém momentě to splynulo, i co se týká vlastní akce. Ale poutě jsou v podstatě záležitostí církevní nebo duchovní, byla to pouť k patronu nebo do farního kostela, kdežto posvícení je záležitost vysloveně světská se vším veselím a s tanečními zábavami, s průvody, které k tomu patří."

A jaká je tedy tradice posvícení a hodů?

"Je asi velmi dlouhá a má hluboké kořeny. Hody sahají hodně do minulosti, protože víme z literatury, že císař Josef II. se v roce 1786 snažil určitým způsobem omezit posvícenské slavnosti, které se tenkrát zřejmě konaly velmi okázale, tím způsobem, že se snažil sjednotit termín posvícení na třetí neděli říjnovou po sv. Havlu. Od té doby někde slaví císařské nebo také havelské hody. Ve skutečnosti to ovšem bylo tak, že oni je sice podle císaře slavili, ale slavili také podle sebe. Takže někde máme dodnes hody dvoje, letní a císařské. Jinde se těch císařských později zbavili a zůstali u těch původních. Takže hody se konají řekl bych od poloviny srpna až do konce listopadu, těsně před adventem."

Foto: ČTK

"Posvícení, někde hody, jinde na Lašsku krmáš, to je vlastně záležitost, kdy se slavilo ukončení těch hlavních polních prací. To se netýkalo jednoho hospodářství, jako třeba dožínky. Posvícení je záležitost celé vesnice. Konalo se v minulosti někdy i celý týden, jsou tam volení představitelé chasy, kteří během hodové slavnosti organizují všechna dění a také pak mají právo organizovat život chasy a taneční zábavy. Anebo mají určité funkce i v kostele při některých církevních slavnostech během celého roku."

Jak vlastně takové tradiční hody vypadají?

"Je tam především důležité zvolit ty představitele. Říká se jim stárci, to jsou chlapci, a stárky, děvčata. Jsou to vlastně nejzkušenější tanečníci, zpěváci a organizátoři ze současné svobodné chasy. Obvykle se volí jeden nebo dva stárci, v některých oblastech, jako je západní Morava, Slovácko nebo Brněnsko, jsou to až čtyři stárci. Potom se samozřejmě začíná připravovat hodová slavnost. V minulosti to bylo tak, že stárci měli za povinnost objednat sál, hospodu, k tomu zajistit veškeré pohoštění. Buď tedy obcházeli vesnici a žádali slušně o slepici, kohouta nebo něco takového na hodovou tabuli, o koláče, víno, o slivovici, anebo dokonce pořádali výpravy do sousedních vesnic, kde to víceméně ukradli a na hody si posloužili. To samozřejmě vyvolávalo zpětné šarvátky, hody byly pověstné tím, že si v posledních dnech chasa vyřizovala své účty i docela velkými bitkami. Bylo také potřeba připravit určité symboly hodů, které označovaly stárky a další lidi, kteří měli právo vést na hodech zábavu nebo tu slavnost nějak řídit, nebo měli právo něco v obcích omezit, třeba starostové. Pak bylo potřeba vybavit obec zdaleka viditelnou májí, podobně jako v květnovém období. Tentokrát se ta máj ale vztahovala jenom k hodové slavnosti. Takže se zase jelo do lesa, máj se připravila, aby bylo daleko široko známo, že právě v tomto čase, v tom určitém týdnu vesnice slaví hody."

Foto: ČTK

K májím se zeptám: májové máje se kradou - kradou se i ty podzimní, posvícenské?

"Určitě, samozřejmě se kradou. Je to záležitost stárků a chasy vůbec. Bylo by opravdu hanbou a velkou starostí, když by jim přespolní chasa anebo někdy i domácí skupina - stane se, že někdy není zvolen stárkem ten, který jím chce být, a potom se takto i na domácí půdě mstí - máj ukradl. Takže je skutečností, že se hodové máje kradou a dodneška to vyvolává hromadu nesvárů v obcích nebo u mládeže."

Chodí také o hodech průvody po obci?

"Ano, průvod je jedním z takových symbolů hodové slavnosti. V minulosti to byla záležitost, kdy stárci obcházeli s hudbou a s chasou všechny domy. Začínali u pana starosty, pak šli na faru a pak obcházeli dům od domu a v podstatě touto návštěvou zvali domácí na hodovou slavnost. A přitom současně vybírali buď finanční příspěvek nebo nějaký ten koláček, víno na hodovou tabuli."

Takže hody pak vyvrcholily v hospodě společnou slávou?

"Vyvrcholily opravdu velkou taneční zábavou, ale ještě bych začal tím, že hody se současně váží k oslavě patrona místního kostela, takže začínaly požehnáním nebo mší svatou, které se účastnila celá chasa. Tam stárci zase měli svá práva, první šli na ofěru přinášet obětní dary, určitým způsobem asistovali knězi při bohoslužbě. Během roku při průvodech nesli korouhve, děvčata zdobila oltáře, takové úkoly se k tomu vázaly. Takže hody vlastně začaly, dalo by se říci, duchovně, pak pokračovaly přes to zvaní až do taneční zábavy, která trvala i několik dnů."

Já jsem se dočetla, že při hodech a při posvícení se například stínal kohout. O co šlo?

"Stínal se kohout, stínal se také beran, shazoval se z věží kozel..."

Doopravdy?

"Doopravdy. Ubíjely se slípky, kachny. To je dnes už víceméně v zábavné formě, dnes už se nezabíjí. Souvisí to s tím, že v minulosti se na konci roku dávaly nějaké dary, spalovalo se obilí nebo se zabíjelo některé z těchto zvířat. Samozřejmě oni to potom zřejmě snědli. Dodnes se ta slavnost zachovala v tom, že se například na Kyjovsku mládí káčer, což je záležitost, kdy je živý kačer přivázán k vyzdobené stoličce, která je ozdobena rozmarýny a šátky. Kolem něho tančí jeden /muž/ s cepem, který ho původně měl umlátit. Dneska ho ale tím cepem hlídá a spíš mlátí ty, kteří se ho snaží ukradnout chase, která kolem toho kačera tančí a vytváří určitý neprostupný kruh. I když se samozřejmě vždycky někdo najde, kdo tam vtrhne a nějakým způsobem se to podaří ukrást. Ale v minulosti to opravdu tak bylo, že se stínali berani, dokonce ještě v roce 1916 je nějaká zmínka, že u Kyjova tento zvyk stínání berana obnovili. Berana vždycky dostali od některého hospodáře v obci a bylo to právo stárka /stít berana/. Tím právem získával i tu funkci, protože on neměl být jenom dobrý tanečník, ale musel být zdatný také po této stránce, že dovedl toho berana stít."

Procházejí i posvícenské zvyklosti nějakou "modernizací"?

Už se také nestává tak často, že by se chasa pobila nebo si tak zničila kroje. Možná maličko ustupuje ta duchovní záležitost, ne všude se už slavnost začíná v kostele. Nicméně určitá část si tam vždycky tu cestu najde."

V našem cyklu pořadů o lidovém umění Vás také pravidelně zveme na folklorní pořady, festivaly nebo na programy do skanzenů. Kalendárium připravuje František Synek. Tentokrát, jak ho vidím, je opravdu plné hodů. Kam bychom tedy mohli posluchače na hody pozvat?

"Pokud mám mluvit o konci září, tak se konají hody ve většině obcí v okolí Uherského Hradiště. Jsou tam i hody s právem. Počátkem října začínají hody v některých obcích na Podluží, velmi okázalé a s krojovou účastí chasy i dospělých. Tam bývá přes tři sta, čtyři sta krojů. Ve Vracově přitom mají například i ženaté stárky, to znamená, že druhý den manželský pár navštěvuje jednotlivé domy a má zase podobné povinnosti jako ti mladí. Abychom nezůstali jenom na Moravě, 14. října je posvícení v Krásné Lípě, to bude městská slavnost, která zase vychází z taneční zábavy. A ještě jsem chtěl zmínit Turnov, tam na Dlaskově statku, kde je vlastně malý skanzen, bude také slavnost, která vychází ze staročeských posvícenských tradic."

Pomalu končí éra letních festivalů lidového umění, přesto je ale ještě několik akcí, které se k folkloru váží a na které bychom mohli upozornit. A já bych chtěla připomenout pořad k nedožitým osmdesátinám významné choreografky Aleny Skálové. Můžete k tomu říct něco bližšího?

"Tento pořad se uskuteční v Praze 7. října, pořádá ho soubor Gaudeamus a bude to vzpomínka na vynikající choreografku, která ve spolupráci s profesionálními režiséry velmi výrazným způsobem scénicky ztvárnila folklor."

A máme na závěr ještě něco, na co bychom mohli upozornit?

"Já bych ještě připomněl dva koncerty, které 7. A 8. října v Praze pořádá Folklorní sdružení ČR a které vycházejí z naší každoroční soutěže Zpěváček. Budou tam naši i zahraniční účastníci, bude tam zpívat čtrnáct dětí a záštitu převzal Mistr Peter Dvorský. A ještě bych se zmínil o jednom festivalu v Mariánských Lázních. A je to dětský folklorní festival."

Náš dnešní pořad z cyklu Ach synku, synku končí. Příště si v něm poslechnete povídání Františka Synka o tradicích adventu. Na slyšenou se těší Milena Štráfeldová.