Pravice působí solidněji

r_2100x1400_radio_praha.png

V polských volbách zaznamenala drtivé vítězství levice. V Česku naopak všechny průzkumy v dlouhém časovém horizontu signalizují náskok pravice. Rovněž z exkluzivního průzkumu pro Mladou frontu Dnes, zveřejněného tento týden, vyplývá, že voliči by nejraději viděli v příští vládní koalici Klausovu ODS a čtyřkoalici. Jak uvádí Zdeněk Vališ, z průzkumu ale zároveň vyplývá, že dost lidí v Česku nemá zřejmě stále jasno v pojmech pravice a levice.

Nejzbytečnější otázka, která se objevuje ve výzkumech veřejného mínění, zní zhruba takto: Kam se řadíte na škále levice - pravice? Dotazovaní hlásí, zda se cítí být krajně či středně levými nebo pravými, případně středově smýšlejícími. Zjištěná čísla však platí jen do chvíle, v níž se zjišťují názory na život kolem nás. Na deregulaci cen, sociální podporu, zásahy vlády do ekonomiky, školné nebo třeba NATO. Pak se totiž zjistí, že nejeden proklamovaný pravičák je ve skutečnosti socialista jak vystřižený a že lecjaký vyznavač středu je v reálu extrémista.

Za poněkud zavádějící je proto možné označit i informaci o výsledcích průzkumu v Mladé frontě Dnes. Čtenáře jistě upoutá na první stránce deníku titulek Voliči chtějí pravici. Z textu se pak ale mimo jiné dozví, že největší šanci má u voličů ta strana, která slíbí vyšší platy a důchody, větší sociální dávky a nižší daně. Právě tato věta totiž silně relativizuje zmíněný titulek. Důležitější je ale výpověď , kterou průzkum poskytuje o mnohých respondentech. Polovina voličů by chtěla, aby se Václav Klaus po čtyřech letech v opozici opět vrátil do čela pravicové vlády. A od ní si pak slibují vyšší platy, důchody i sociální dávky. Ne v dlouhodobém výhledu, ale hned! Že by někteří voliči ještě nostalgicky vzpomínali na první polovinu devadesátých let, na oslnivě pravicovou rétoriku Klausovy vlády, která ovšem dělala v praxi vyloženě sociálnědemokratickou politiku? Tomu se ani nechce věřit. Ačkoliv si nelze dělat iluze o tom, že většina lidí sleduje pozorně vyhlašované cíle a záměry jednotlivých stran, přece jen nemohlo snad nikomu uniknout, že stát bude muset v příštích letech pěkně šetřit.

Pro silné postavení pravice v Česku u lidí, kteří v západní Evropě volí spíše levici, se tak nabízí v podstatě jediné vysvětlení. Slovo pravice, přes všechny maléry a skandály Klausových vlád, prostě budí dojem větší solidnosti, spořádanosti a zakotvenosti řádu. Hlásit se k pravici je téměř projevem dobrých společenských mravů. Naproti tomu slovo levice zní stále mnohých lidem skoro jako nadávka. A tento rozšířený pocit čehosi neslušného a podezřelého ve spojení s levicí jde napříč všemi společenskými vrstvami. Sami sociální demokraté pouze prokázali, že vládnout umí, což je sice vzhledem k obavám, které budili při nástupu do vlády, příjemné zjištění, ale image demokratické levice nijak nevylepšili. Určitě si třeba na rozdíl od svých předchůdců za první republiky nevysloužili pověst poctivců. Takové pověsti se ovšem netěší ani západoevropští socialisté.

Každopádně fenomén, kdy se občané smýšlející reálně levicově, hlásí k pravici je dosti zvláštní. Asi se na něm podílí jistý pojmový zmatek. Možná to ale svědčí ještě o jedné věci. V tradičně konzervativním Polsku prý levice převálcovala pravici proto, že hodně lidí pociťuje svou životní situaci jako zoufalou. Češi naproti tomu si přes všelijaké bědování nežijí zase tak moc špatně.