Právní úprava vztahů k dětem v mezinárodních partnerstvích
V rubrice Ptejte se právníka přichází na řadu problematika rodinného práva. V několika následujících dílech bude na otázky Jana Hlocha i posluchačů odpovídat odbornice na toto téma JuDr. Lenka Pavlová.
"Tento zdánlivě jednoduchý dotaz je pro právníka značně komplikovaný. Předně nevíme, o jaké vztahy se jedná. Nejšířeji a nejobecněji můžeme hovořit o tzv. rodičovské zodpovědnosti. Někdy se také říká rodičovské odpovědnosti. To je celý soubor práv a povinností ve vztahu mezi rodiči a dětmi. Tazatel či tazatelka však může mít na mysli pouze část jen některé vztahy, které spadají do rodičovské zodpovědnosti - nejčastějšími jsou vztahy upravující péči o dítě a také vztahy týkající se majetku dítěte - nejčastěji jeho nároku na výživné, ale může se také jednat o vztahy ohledně zděděného majetku. U soudu se řeší případy, kdy se rodiče nemohou dohodnout o zastoupení dítěte při právních úkonech nebo o úkonech v rámci výkonu rodičovské zodpovědnosti. Jinými slovy vztahy k dítěte nebo dětem je pojem pro právníka velmi široký a pro přesnost odpovědi musí být upřesněno, o jaký druh vztahů se jedná. Nejčastěji se řeší otázky týkající se péče o dítě a týkající se výživného na dítě.
Uvedu vám konkrétnější případ, aby bylo zřejmé, proč je třeba nejdříve vyjasnit, o jakém vztahu k dítěti se mluví. Na výživné je pohlíženo jako na majetkovou pohledávku civilní povahy, proto se řízení o výživném a rozsudky týkající se výživného budou při výkonu rozhodnutí řídit mezi státy EU podle tzv. nařízení Brusel I, tj. nařízení č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech a naopak otázky týkající se péče o dítě nebo styku s dítětem se řídí nařízení č. 2201/2003, které upravuje příslušnost a uznání a výkon rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, krátce označovaným jako Brusel II. Tyto předpisy platí ovšem pouze pro země EU kromě Dánska a menší výjimky platí i pro Velkou Británii.
Všimněte si jednoho důležitého rozdílu - pro civilní a obchodní věci se i v názvu nařízení hovoří o výkonu soudních rozhodnutí, kdežto Brusel II upravující vztahy mezi manžely a vztahy mezi rodiči a dětmi hovoří jen o rozhodnutích. Je tomu proto, že v mnohých zemí upravují manželské a rodičovské vztahy nikoliv soudy, ale orgány státní správy. Typické je to např. pro severské země. Z takto položené otázky také není jasné, zdali slovo rodič je míněno ve smyslu biologickém nebo právním ? Optimálně by mělo platit, že biologický rodič dítěte je i jeho právní rodič, ale život už je takový, že toto rovnítko neplatí vždy. Aby se vztahy k dítěti mohly upravovat právní cestou je prvořadou podmínkou tzv. určení rodičovství. Tradičně se užívalo pojmu určení otcovství, jak pod vlivem stále překotnějšího rozvoje moderní medicíny, zejména metod umělého oplodnění začaly vznikat otazníky i kolem jinak po staletí nezpochybňovaného mateřství. Proto se tradičně užívaný pojem otcovství nahrazujeme pojmem rodičovství, i když u nás - stejně jako u většiny zemí světa - se v otázce určení mateřství stanoví, že matkou dítěte je žena, která dítě porodila. Toto pravidlo je důležité zejména v případech, kdy by se jinak neplodný pár rozhodl využít nabídku jiné ženy, že odnosí ve svém těle a porodí jejich dítě, resp. dítě zplozené z vajíčka a spermie neplodného páru. Tyto případy již existují, ale vraťme se k nejčastějším případům a těmi beze sporu jsou vztahy upravující určení otcovství.
V České republice, pokud je jeden z rodičů cizinec, se při určení otcovství bude nejdříve zkoumat, zdali je dána příslušnost českého soudu. Vycházet se bude především ze zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním neboli ze zákona č. 97/1963 Sb. Stejně jako jiné zákony byl i tento předpis několikrát novelizován, proto je třeba vždy hledat jeho platné znění. V současné době nejlépe prostřednictvím internetu. Tento zákon se použije, pokud něco jiného nestanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Jinými slovy stejně jako pro jiné právní vztahy platí, že přednost má mezinárodní smlouva.
Podle českého právního řádu se při určování rodičovství, pokud je alespoň jeden z biologických rodičů cizinec, bude postupovat podle právního řádu státu, jehož příslušníkem je dítě. Jinými slovy bude - li český soud řešit případ o určení otcovství k dítěti vietnamské příslušnosti, tak bude postupovat nikoliv podle českého, nýbrž podle vietnamského práva.
Českého práva při zjišťování nebo popírání otcovství může být použito pouze žije - li dítě na území ČR a je - li to v zájmu dítěte. Jinými slovy pokud by matka Češka žila s dítětem, které má americké občanství v USA nebo v jiné zemi, nežli v ČR,tak se sice může domáhat u českého soudu zjištění nebo popření otcovství, ale soud by nepostupoval stejně jako v prvním případě podle práva českého, nýbrž amerického."
