Pražské jaro mělo letos na programu i nová díla českých skladatelů

Zlatým písmem do historie mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro se zapsal jeho právě (nedávno) skončený 59. ročník, který patřil svou programovou náplní i výběrem interpretů k těm nejlepším, jaké kdy byly. Jak už jsme informovali, výrazněji byl věnován české hudbě, vzhledem k letošním významným výročím našich hudebních velikánů, především Dvořáka. Na objednávku Pražského jara navíc zkomponovali skladatelé Pavel Blatný, Lukáš Hurník a Martin Smolka skladby, jež měly na festivalu světové premiéry. Blíže o tom Evelina Himalová...

Pražské jaro mělo letos na programu i nová díla českých skladatelů

Obecní dům

"Není to žádný experiment, ale hudba celkem libozvučná. Posluchači vážné hudby nemají rádi moderní kakofonie,"řekl Martin Smolka o svém lyrickém orchestrálním díle nazvaném "Tesknice", které ve Smetanově síni Obecního domu 25. května přednesla Pražská komorní filharmonie, a pravda je, že publikem bylo příznivě přijato. S rozpačitějším ohlasem se setkala "Kantáta o čaji" Lukáše Hurníka, koncipovaná autorem jako volný protějšek k Bachově "Kantátě o kávě". Skladba, kterou charakterizoval jako "lehce neobarokní, ale i s jazzovými a soudobými prvky", zazněla poprvé 18. května v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě. V tomto případě nutno poznamenat, že na rozdíl od Bachovy "kávy" Hurníkově "čaji" chybí aroma.

Opožděného festivalového debutu se na Pražském jaru dostalo dvaasedmdesátiletému brněnskému skladateli Pavlu Blatnému. Státní filharmonie Brno 22. května uvedla v Obecním domě v Praze jeho "Erbeniádu", napsanou na motivy Erbenových balad. Pavel Blatný je proslulý jako skladatel "třetího proudu", což - jak Radiu Praha vysvětlil,...

"...je jistá syntéza mezi jazzem a vážnou hudbou - v mém případě mezi avantgardním jazzem a novou hudbou šedesátých let. Tehdy jsem se touto hudbou nejvíc stal známým právě i v zahraničí."

V osmdesátých letech se však Blatný od tohoto "třetího proudu" odklonil a v komponování se vrátil k tradici. Navázal na odkaz Janáčka, Martinů i dalších, a výsledkem bylo několik kantát na erbenovské texty - například "Vrba", "Polednice", "Štědrý den", "Vodník"...

"Ty se hrály i v Praze - 'Vrba' dokonce dvakrát - v České Filharmonii i ve FOKu. Samozřejmě, že dneska už je to jako minulost, ale když jsem dostal tu nabídku Pražského jara, tak jsem si řekl, že se k této tématice mohu znovu vrátit. A to už i proto, že jsem se při objednávce dozvěděl, jak bude sestaven koncert; že tam bude Dvořákův 'Klavírní koncert', a na závěr můj milovaný Janáček - jeho 'Glagolská mše'."

V tu chvíli bylo rozhodnuto, že nejvhodnějším doplňkem programu musí být skladba s vlasteneckou tématikou. Tak vznikla "Erbeniáda". O ní její autor Pavel Blatný říká...

"Je to taková jistá suita, která má tři věty, kde právě v druhé větě, v té nejrozsáhlejší, vzpomínám na ta témata z těch erbenovských kantát, ovšem zpracovávám je nově. Ta první a třetí věta je samozřejmě úplně nová, takže to není žádný výprodej starých nápadů, nýbrž je to skladba adekvátní tomu, jak byla objednána, tzn., aby to byla novinka. Ale co mě spojuje s hudbou těch mých kantát? Ta řeč. Je to řeč celkem jasná, srozumitelná, a tak vpodstatě to publikum, které přijde především na Dvořáka - poslechnout si ho v podání americké hvězdy Garrica Ohlssona, a na Janáčka, bude jistě - já se to domnívám - akceptovat tu hudební řeč, kterou mu předložím ve své novince,"

uvedl autor "Erbeniády" Pavel Blatný v rozhovoru pro Radio Praha před její premiérou na Pražském jaru. Mimochodem, jeho festivalový debut byl velice úspěšný. Skladba sklidila velké ovace, a tak doufejme, že její uvedení nebylo první, ani poslední, a že ji ještě někdy uslyšíme.