Pražské zahrady

Jarní počasí po dlouhé zimě láká v k procházkám a proto se dnes se Zdeňkou Kuchyňovou vypravíme do Pražských zahrad.

Pražské zahrady

Proslulé pražské zahrady jsou rozmanité - zbudované na rovině i terasách, projektované italským, francouzským či anglickým způsobem. Ale vždycky jsou krásné a dodnes vyhledávané. Těžko říct, která je krásnější, zda Vrtbovská, Ledebourská, Černínská, Františkánská či Valdštejnská? My se dnes vydáme do té naposled jmenované. Valdštejnská zahrada je součástí paláce, ve kterém sídlí Senát a po své rekontrukci byla opět otevřena pro veřejnost. A u toho nechyběl ani předseda Senátu Petr Pithart.

Petr Pithart zkouší lavičku v nově otevřené zahradě, Foto: ČTK

"Palác a vůbec tento areál byl ojedinělý v našich zemích mimo jiné také tím jak byl uzavřen po většinu času, co stojí. Já jsem rád, že Senát plní své sliby a že nejen rekonstruuje, ale otevírá. Nechceme tady být jakousi erární pevností uprostřed Malé Strany."

Své jméno nese zahrada i palác po Albrechtu z Valdštejna. Tento muž se výrazně zapsal do evropských dějin 17. století, neboť to dotáhl až na generalissima habsburských vojsk. V této funkci uplatnil své vynikající velitelské i národohospodářské schopnosti a výrazně zasáhl do průběhu Třicetileté války. To všechno z něho učinilo nejbohatšího muže habsburské monarchie. Byl dokonce bohatší než císař. Zahradu u paláce vybudoval ve 30-tých letech 17. století. Její dnešní podoba, jak mi potvrdil při otevření zahrady Jan Vojta, však nemá s tou původní skoro nic společného.

"Docházelo zde k dosti razantním změnám. Asi nejdůležitější je přestavba do takového romantizujícího duchu kolem roku 1800, kdy se z toho stal volný romantický krajinářský útvar. Ale zásadní změna přichází až v 50. letech 20. století, kdy podle návrhu architekta Vincíka dochází k tomuto založení, které vidíme dneska a které bylo respektováno s většími či s menšími korekcemi architektů."

Foto: ČTK

Valdštejnská zahrada je se svojí rozlohou 14 tisíc metrů čtverečních druhou největší ve vnitřní Praze. Až do doby, kdy byly zpřístupněny zahrady Pražského hradu, byla vůbec největší. Ctižádostivý vévoda z Valdštejna s jejím založením počítal od samého začátku a soustředil sem všechny druhy tehdejšího zahradního umění. Už před rokem 1634 zde vznikla například umělá jeskyně a krápníková skála, i působivý rybník před fasádou jízdárny. Jak uvedl vedoucí kanceláře Senátu Pavel Pelant, zahrada po téměř 400 letech už nutnou rekonstrukci potřebovala. Trvala dva roky a stála Senát více než 79 miliónů korun.

"Hlavním cílem té rekonstrukce byla obnova infrastruktury pod zahradou. Ta byla z velké části absolutně nefunkční. Byla místy stará 300 let a vůbec jsme nevěděli kam teče, ze skály, na které stojí Hrad, ta spodní voda. Mohla téci pod ty budovy, které byly právě zrekonstruovány, čili ta byla celá vyměněná. Dále byly udělány nové cesty. Jsou to mlatové cesty, je to podle české licence. Jsou typické tím, že mají vysokou absorbci dešťové vody."

Poškozené stromy byly nahrazeny 30 novými, vysázeny nové habrové stěny, živé plůtky, položeny nové trávníkové koberce. Restaurována byla i Sala terrena, mimochodem největší ve střední Evropě. Před ní čeká návštěvníky galerie soch manýristy Adriana de Vriese. Jedná se o kopie, neboť originály uloupili Švédové na sklonku třicetileté války. Návštěvníky určitě zaujme i krápníková stěna s voliérou, jejíž renovace je podle Václava Dvořáka z architektonické kanceláře, která rekonstrukci realizovala, ještě náročnější, než celá zahrada.

Foto: ČTK

"Bude se dělat ještě další půlrok. Je to neuvěřitelné, když si uvědomíte, že před čtyřmisty lety byly vytvořené takové umělé krápníky. To znamená v době, kdy neexistoval cement a že 400 let takto na dešti v takovémto nádherném stavu vydrželi. Je to v podstatě na principu páleného vápna. Tady pracovali italští mistři, takže asi měli své postupy, které byly takto velmi kvalitní."

Valdštejnská zahrada má i své zvířecí obyvatele. Patří mezi ně kromě kachen páv se třemi pávicemi, ke kterým má v létě do opravované voliéry přibýt párek výrů. Bazén u jízdárny je příbytkem karasů a kaprů, jejichž dravým sousedem se stal více než metrový sumec. I bazén dostal nový kabát. Nejen estetičtější, ale i bezpečnější.

"Voda byla kalná, nebylo vidět dovnitř a ta hloubka té vody byla 230 v tomto místě, támhle v kraji byla 280 centimetrů. Já jsem se tam třeba ptal matky s dítětem, když tak spokojeně dítě běželo po hraně, jestli tuší, kolik tam je vody a ona říkala: no tak 70 centimetrů, předpokládám, že bych se tam po kolena vešla. Tam spadnout, tak se opravdu za vámi hladina zavře."

Jak dodal Václav Dvořák, dříve se lidé scházeli před Salou terrenou, dnes je druhým centrem zahrady právě bazén s ostrůvkem. Filtraci vody obstarává biologický systém, žádná chemie a posezení na kamenných lavičkách si tu mohou návštěvníci užít od dubna do konce října. Jelikož Valdštejnská zahrada sousedí se zahradami pod Hradem, mohla by to jednou být zelená stezka, po které by návštěvníci procházeli všemi zahradami až na Pražský hrad.