Pražský hrad ozdobil "Jablíčkový betlém" Emmy Srncové

Emma Srncová a Pavel Marek (zcela vlevo) u jablíčkového betlému, foto: archiv Emmy Srncové

V Čechách se tradice betlémů udržuje a najdou se tu betlémy vytvořené z různých materiálů. Od těch papírových, až po vyřezávané ze dřeva, ale třeba pečené, slaměné nebo kašírované, pohyblivé, keramické, háčkované a krajkované. Už tradičně se betlém objevuje na třetím nádvoří Pražského hradu. Býval ze slámy, ale letos je úplně nový. Má název "Jablíčkový" a jeho autorkou je Emma Srncová.

Emma Srncová a Pavel Marek (zcela vlevo) u jablíčkového betlému, foto: archiv Emmy Srncové

Ateliér Emmy Srncové, foto: Jitka Štichauerová
Jablíčko drží nejen malý Ježíšek, ale také ostatní postavy, andílci i zvířátka. Před betlémem se zastavují hloučky turistů, děti hledají namalovaná jablíčka. Postavičky v životní velikosti namalovala výtvarnice Emma Srncová.

"Kdo zná moje obrázky, tak ví, že já ta jablíčka dělám často. Chtěla jsem udělat betlém po svém, tak jsem tam ta jablíčka dala. K Vánocům se to hodí."

Malovat jste začala v Černém divadle, kde jste tehdy hrála. Vaše výtvarné pokusy na kulisách, nebylo to teď něco podobného, když jste se dala do betlému?

"No, připomínaly mi to. Začínala jsem tím, že jsem dělala v Černém divadle návrhy, dokonce jsem namalovala opony, které byly čtyři krát osm metrů. Já raději maluji větší věci, než drobné. Teď jsem byla tři roky nemocná. Bydlela jsem na Šumavě na chalupě a přijel za mnou kamarád Pavel Marek, se kterým dlouho spolupracujeme. Říkal, že musím začít znovu něco dělat, a že jsem nikdy nemalovala betlém."

Má nejkrásnější Madonka s Ježíškem je v kapličce v Hořicích na Šumavě

Betlém, to je ve vaší tvorbě opravdu něco nového. Byla tím prvním impulsem Madona pro kapličku, kterou jste namalovala loni?

Madona pro kapličku v Hořicích na Šumavě, foto: archiv Emmy Srncové
"Myslím, že Pavla to napadlo, když tu Madonu viděl. Ten betlém jsem kupodivu nikdy nenamalovala. Tehdy za mnou přišli z Hořic na Šumavě kamarádi, že tam obnovují kapličku, takovou malou, a jestli bych do ní nenamalovala obrázek. Tak jsem si říkala, že to je vlastně takové poděkování 'tam nahoru', že jsem se snad z nemoci dostala. Tak jsem se snažila namalovat nejkrásnější Madonku s Ježíškem po svém. Byl tam dokonce pan farář, který říkal, že se tam byl den předtím podívat, co paní Srncová namalovala. Možná čekal nějaký dvojsmysl, ale tohle je klasická Madonka Hořická a já jsem jim to věnovala dárek za to, že jsem to mohla vůbec malovat."

Pracujete s olejovými barvami a pak vytváříte litografie, je to tak?

"Po dlouhé době jsem si malovala návrhy pastelkami. Pavel Marek to ofotil přímo na desky, které vyřezal podle mých nákresů. A udělal z toho betlém v životní velikosti. Mysleli jsme si, že to namaluje někdo podle mne. Nakonec to dopadlo tak, že Pavel mi vozil desky, jednu po druhé a já jsem malovala betlém. Jeho práce na tom je taky, mnoho hodin. Ty figury jsou vyřezané, potažené plátnem, našepsované, pak ještě lodním lakem nalakované, opravdu velká práce. Já nejraději maluji olejem, pastelky byly pro mě zvláštní, i když jsem měla ty rozmývací."

Ateliér Emmy Srncové, foto: Jitka Štichauerová
Já jsem si všimla, že na vašich obrázcích je dost často i silueta Pražského hradu, takže ten betlém tam opravdu patří.

"Správa Pražského hradu zrovna uvažovala o změně slaměného betlému, který tam byl strašně dlouho. Líbilo se jim to, takže až do 15. ledna stojí můj jablíčkový betlém na třetím nádvoří Pražského hradu. Vypadá neuvěřitelně vedle toho monumentu. Když jsem přišla před rozsvícený Chrám svatého Víta, tak jsem zírala a říkala si: jsem vůbec doma, nejsem někde na jiné planetě? Mám z toho radost, že zrovna po straně u vchodu je můj betlém, který je sice v životní velikosti, a tam vypadá jako krabička od sirek."

Nápad k obrázku musí být můj

Myslím, že je velmi důležité, že jste se znovu vrátila k malování, protože vaše obrázky na první pohled člověka potěší. Mají je rády i děti, když jdou na vaše výstavy. Uvažovala jste někdy o tom, že byste ilustrovala třeba knížku pro děti?

Emma Srncová, foto: ČT
"Několikrát jsem dostala nabídku, ale já jsem si uvědomila, že by mně to nebavilo. Ráda si vymyslím sama svůj příběh, a ten si pak namaluju. Jsou to vlastně takové povídky nebo básničky v obrázcích. Potřebuji mít jenom své nápady."

Ono to je asi tím, že dáváte do obrázku příběhy ze života. Dáváte si tam svůj humor, svou ironii. Nakonec to podtrhujete nějakým názvem, který k tomu obrázku patří, takže to je vlastně samostatné dílo.

"Doufám, protože tak to myslím. Hlavně tomu každý rozumí. Já teď po té nemoci jsem šťastná, že vůbec jsem. A myslím, že plno věcí jsem přehodnotila s tím, že to není důležité. Člověk musí být zdravý a šťastný, to jsou dvě nejdůležitější věci, a od toho, co se děje kolem, se snažím už trošku odsouvat."