Vánoční hvězda

Vánoční hvězda

Vážení posluchači, při dnešním vysílání Radia Praha vás vítá Zdeňka Kuchyňová. Zapomeňte na předvánoční shon a zaposlouchejte se do písniček, vánočního příběhu a vyprávění o betlémské hvězdě a to od člověka nejpovolanějšího, astronoma Jiřího Grygara. A protože se o Vánocích rozdávají dárky, máme pro vás taky jeden, ale to je zatím tajemství.

Jak jsme slíbili, k Vánocům patří i vánoční příběhy. A my pro vás také jeden máme. Jmenuje se Vánoční blázen. A od Iva Prokopa se dozvíte, že to vůbec nebyl blázen, ale moudrý člověk, jak blázni v pohádkách většinou bývají.

V jedné zemi na Východě žil před dvěma tisíci lety mladý blázen. Jako každý blázen snil i on o tom, že se jednou stane moudrým. Miloval hvězdy. Nikdy jej neunavilo pozorovat je a při tom žasnout nad nekonečností nebe. A tak se stalo, že jedné noci neobjevili novou hvězdu jen králové Kašpar, Melichar a Baltazar, ale i tento blázen.

"Ta nová hvězda je jasnější než ostatní", myslel si. "To bude královská hvězda - narodil se nový vladař! Chci mu nabídnout své služby. Vždyť jestliže je to král, bude určitě potřebovat také nějakého blázna. Vydám se na cestu a budu jej hledat. Hvězda mě povede."

Dlouho přemýšlel, co by novému králi mohl přinést darem. Avšak kromě své bláznovské kapuce, zvonkohry a jedné květiny neměl nic, co by mu mohl darovat. A tak se z domova vydal na cestu - bláznovskou kapuci na hlavě, zvonkohru v jedné a květinu ve druhé ruce.

První noc jej hvězda přivedla do chudé chaloupky. Tam nalezl dítě, které bylo chromé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji bláznovskou kapuci. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si bláznovskou kapuci nasadilo na hlavu a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Druhou noc jej hvězda zavedla do krásného paláce. Tam nalezl dítě, které bylo slepé. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji zvonkohru. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě zvonkohru nadšeně rozeznělo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

Třetí noc jej hvězda zavedla do zámku. Tam nalezl dítě, které bylo hluché. Plakalo, protože si nemohlo hrát s ostatními dětmi.

"Ach", pomyslel si blázen, "dám tomu dítěti svoji květinu. Potřebuje ji více, než nějaký král." Dítě si květinu s úžasem prohlíželo a šťastně se rozesmálo, plné radosti. To bláznovi místo poděkování bohatě stačilo.

"Teď už mi nezůstalo nic, co bych mohl králi darovat. Bude asi lepší, když se vrátím", pomyslel si blázen. Avšak když vzhlédl k obloze, hvězda stála na jednom místě a smála se na něj jasněji než kdykoli předtím. A v tom uviděl cestu k nějaké stáji uprostřed polí.

Před stájí potkal tři krále a zástup pastýřů. I oni hledali nového krále. Ten ležel v jeslích - malé, bezbranné, chudé dítě. Maria, která zrovna chtěla na slámu prostřít čisté plínky, se bezradně rozhlížela a hledala pomoc. Nevěděla, kam by dítě položila. Josef právě krmil osla a všichni ostatní měli plné ruce darů. Tři králové přinášeli zlato, kadilo a myrhu, pastýři pak vlnu, mléko a chléb.

Jen blázen zde stál s prázdnýma rukama. Maria, plná důvěry, položila tedy dítě do jeho náruče. Tak našel Krále, kterému chtěl v budoucnu sloužit. A také věděl, že svoji bláznovskou kapuci, zvonkohru i květinu rozdal dětem, aby měl místo pro Dítě, které mu nyní se svým úsměvem darovalo moudrost, po níž toužil.

Vánoční blázen se v předchozí povídce vydal za jasnou hvězdou. Ta k vánocům neodmyslitelně patří. Málokdo si dovede představit betlém bez komety, která září nad jesličkami. Objevila se tam poprvé ve středověké Itálii. Ale jak to bylo doopravdy, svítila tehdy kometa, nebo to byla supernova? Tak na tyto otázky se pokusí odpovědět astronom Jiří Grygar, kterého jsem pozvala k rozhovoru na toto vánoční téma.

"Důvod, proč se tam objevila kometa, to znamená hvězda s chvostem, zavinil obrazně řečeno slavný italský renesanční malíř Giotto di Bondone. Giotto totiž dostal počátkem 14. století za úkol, aby vyzdobil jednu padovskou kapli freskami. A on si jako námět pro jednu z fresek vybral slavnou legendu o klanění tří králů, která pochází z Matoušova evangelia. Tam se hovoří o tom, že mudrci od východu přišli do Betléma, aby se poklonili narozenému Kristovi, a že je tam vedla hvězda. Giotto nakreslil tu hvězdu jako kometu z toho důvodu, že, jak víme, v roce 1301 byla vidět v Itálii nádherná jasná kometa a tu Giotto přenesl a zvěčnil na té fresce."

Dnes už víme, že se jednalo o slavnou Halleyovu kometu, která se k zemi vrací pravidelně po 76 letech. Naposled tu byla v roce 1986. Giotto kometu na svoji fresku, jak se ukázalo, zachytil velmi realisticky. Ale stále ještě nemáme vyřešenou otázku, co to tedy betlémská hvězda byla. A klíč k tomu nabízí archivy zemí Dálného východu, kde byla astronomie velmi rozvinutá.

"Takové archivy jsou jednak v Číně, v Japonsku a v Korei. Ve všech pramenech se hledalo a nenašla se žádná jasná kometa, která by byla vidět očima a která by byla vidět v období, kdy se Kristus mohl narodit. Druhá astronomická možnost je, že se na obloze objeví nová hvězda. Takové případy jsou známy. Ale zase, když jdeme do těch historických pramenů, tak zjistíme, že ani v jednom případě žádná zpráva o nové hvězdě, která by budila takovou velkou pozornost, není. Takže je otázka, zda to vůbec byl nějaký astronomický úkaz a kupodivu se zdá, že ano. A že na to přišel slavný astronom novověku, který dokonce pobýval po určitý čas svého života v Praze a to byl Johannes Kepler. Byl hostem císaře Rudolfa II. na pražském hradě a přišel sem počátkem 17. století a právě před čtyřmi sty lety před Vánoci se díval v Praze na oblohu a všiml si, že dvě velké jasné planety, to znamená Jupiter a Saturn byly velice blízko na obloze u sebe. Takovému seskupení říkají astronomové konjunkce. A Keplera napadlo spočítat, zda taková konjunkce nebyla v době Kristova narození. Ten výpočet byl v jeho době mimořádně náročný, protože pochopitelně nebyly žádné pomůcky, žádné tabulky, nebyly žádné výpočetní mašiny. Ten výpočet byl pracný, ale vedl k cíli, protože Kepler ukázal, že v roce 7 před počátkem křesťanského letopočtu, čili dneska bychom řekli v roce minus 7 došlo dokonce třikrát během roku ke konjunkci těchto dvou planet."

Pod hvězdné nebe se vydáme opět i my. Onou betlémskou hvězdou byla tedy konjunkce Jupiteru a Saturnu. První se v roce pravděpodobného Kristova narození odehrála již koncem května, druhá v září a třetí na přelomu listopadu a prosince. Mudrcové, kteří šli za Ježíškem, mohli být vážení hvězdopravci, kteří se na cestu vydali již po prvním hvězdném úkazu. Než na velbloudech přešli poušť uplynuly dva měsíce. Navíc podle Starého zákona mohly hvězdy hlásit předpovězený příchod židovského krále.

"Symbolický význam Jupiteru je, že je to hvězda králů a Saturnu, že je to hvězda židovská. Takže židovský král je nasnadě. To je historická astrologická symbolika. Takže Herodes poslal ty mudrce do Betléma, oni tam skutečně našli Jezulátko, klaněli se mu, přinesli mu dary, to je známo z Bible. A dokonce se jim pak zjevil anděl ve snách, aby se vrátili domů jinou cestou a už tomu Herodovi nic neřekli, protože jak známo, Herodes měl s tím Vykupitelem velmi špatné úmysly a nechal tam potom povraždit ta neviňátka."

Právě symbolika Jupiteru jako hvězdy králů a Saturnu jako židovské hvězdy inspiroval k výpočtům i astronoma Keplera. Jak jste si všimli v našem povídání, konjunkce planet, o kterých se hovoří jako o betlémské hvězdě, se odehrála v roce minus 7. Narodil se snad Ježíš jindy? Patrně ano, a to je další historický zádrhel. Zřejmě to nebylo na začátku našeho století, ani 25. prosince, neboť podle evangelií byli v době jeho narození pastýři se svými stády venku.

"Jistě je podivné, když tvrdíme, že se Kristus narodil 7 roků před Kristem. To vypadá jako absolutní nesmysl. Jenomže to stanovení počátku křesťanského letopočtu nepřišlo v době, kdy se Kristus narodil. O to, že vůbec byl přijat křesťanský letopočet, se zasloužil opat římského kláštera Dionysius Exiguus až v šestém století křesťanského letopočtu. My víme z historických pramenů, že počítal pozpátku. Tím, že navazoval různé známé letopočty na sebe, dopustil se několika numerických chyb, což není divu, protože ty archivy byly velmi nepřesné, kroniky nesrozumitelné, nejasné. Ale my to můžeme srovnávací metodou dohonit a z toho určitě vyplývá, že Kristus se musel narodit před rokem -4, protože v roce -4 v dubnu nejpozději zemřel Herodes. Ta spodní mez je rok -7 nebo -8. To zase vyplývá z jiných studií, které souvisejí jak s evangelii, tak s laickými kronikami z té doby."

Jak říká astronom Jiří Grygar, konvence se již dnes měnit nebudou a tak zůstane stejný kalendář a nad betlémem krásná Giottova kometa.

Symbol vánoční hvězdy není jen na jesličkách. Hvězda zdobí v mnoho domácnostech i vánoční stromeček a může být i v květináči. Vánoční hvězda se totiž jmenuje krásná rostlina s červeným květem, která těm pečlivým vydrží dlouho, těm, co si myslí, že je otužilá a zalévají jako já, většinou několik měsíců. Je totiž pěkně náročná. To další vánoční rostlinka - jmelí - příliš péče nepotřebuje a vydrží do příštích Vánoc. Této věčně zelené rostliny si všimli už naši předkové. Připadala jim tajemná, neboť rostla vysoko v korunách stromů a její plody, bílé bobule, které se podobají perlám, dozrávají právě v prosinci. Věřilo se, že jmelí má i kouzelné účinky - chrání před ohněm, vstupem čarodějnic a zlých duchů. Podle Keltů zajišťuje plodnost, proto se pod ním dodnes líbáme. O jmelí také existuje mnoho legend. Podle jedné bylo jmelí kdysi stromem, z jehož dřeva byl zhotoven kříž, na kterém zemřel Kristus. Strom prý hanbou seschl, aby se přeměnil v rostlinu, která zahrnuje dobrem všechny, kdož pod ní projdou.

Vánoční sny o jmelí pak mají kouzelnou moc - předpovídají totiž budoucnost. Pokud se vám bude zdát, že jmelí trháte, dočkáte se cti, když bude zavěšené nad vchodem do domu očekávejte křtiny. Ale pozor, když se vám bude zdát, že ho máte nad postelí, dostanete se mezi čarodějnice. To už je lepší sen o tom, jak jmelí sami zavěšuje. To k vám totiž přichází štěstí.

A protože se čas vyměřený našemu vysílání rychle ubíhá, potěšíme vás i naším dárkem. Je hudební a připravili ho pro vás redaktoři Radia Praha.

Doufám, že jste s námi prožili vánoční čas v příjemné pohodě, nikomu nezaskočila rybí kůstka, dárky pro vás byly příjemným překvapením a stromeček nevzplál od prskavek. Nastává tedy čas rozloučení, nezapomeňte si Radio Praha naladit opět zítra. Od mikrofonu se s vámi loučí za celou redakci Zdeňka Kuchyňová.