Před 40 lety se vrátil "chlapík statečný" agent Minařík

Historické obzory se tentokrát vrátí o 40 let zpět - do 29. ledna 1976. V budově Svazu československých novinářů se schází nebývalý počet reportérů, mezi tuzemskými nechybějí ani novináři z Kuby, Japonska nebo Číny. Všichni čekají na hlavní hvězdu: agenta Pavla Minaříka. A dočkají se...

Pavel Minařík, foto: ČT24

Možnost poslechnout si Minaříkovo vyprávění o působení na Svobodné Evropě mají o den později i posluchači rozhlasu:

redaktor:"Vážení posluchači, jak už víte z našeho vysílání, vrátil se před několika dny do Československa soudruh kapitán Pavel Minařík. Jako důstojník československé rozvědky pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. O svém poslání už hovořil na tiskové konferenci včera dopoledne a dnes máme příležitost setkat se s ním v Československém rozhlase. Vítám vás doma, soudruhu Minaříku, a vítám vás v pražském rozhlasovém studiu."

"Děkuji mockrát, je to velmi příjemný pocit sedět opět v pražském rozhlasovém studiu a být doma," pochvaluje si Minařík a předkládá svou verzi o fungování o jedné z exilových organizací.

Prokop Tomek, foto: Jana Chládková, ČRo

Minaříkovo působení na Svobodné Evropě komentuje historik Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu:

"V podstatě měl možnost získat jenom to, co řadový zaměstnanec Svobodné Evropy. Neměl tedy přístup k organizačním anebo, řekněme, ideovým plánům té stanice, takže to byl problém. On potom získával také informace i z různých exilových organizací, kterých byla celá řada. To bylo pro Státní bezpečnost také velice zajímavé. Nešlo tedy jen o Svobodnou Evropu, ale také o exilové dění kolem."

Minařík se vyučil elektroinstalatérem, později pracoval v brněnském rozhlase. Do Německa se dostal v roce 1969, krátce nato začal pracovat ve Svobodné Evropě. Zanedlouho pak přišel s přípravou akce s krycím jménem Panel - plánem bombového útoku s cílem vyřadit z provozu několik stanic rádia. Panel ale jeho nadřízení neodsouhlasili, přestože akci navrhoval několikrát. V roce 1976 jeho působení v Mnichově skončil a Minařík se vrátil do Československa. A jak už jsme na začátku slyšeli, nastalo další dějství...

Propagandistická šou

Rádio Svobodná Evropa. Mnichov, foto: archiv RFE

"Je potřeba říct, že pro zpravodajskou službu, kterou ta státní bezpečnost měla být, je to dost neprofesionální jednání, když svůj zdroj, toho agenta takto zveřejní a v podstatě jej už pak dál nemůže využívat. Ten člověk je jako informační zdroj bezcenný. Není to tedy příliš profesionální. Ta státní bezpečnost především chtěla zasáhnout exil a veřejné mínění v Československu tím, že bude dehonestovat a útočit na československý exil a na Rádio Svobodná Evropa, protože tato stanice byla pro československý režim takovým symbolem, zosobněním nepřítele.

Byla to prostě taková propagandistická šou, on vystupoval opakovaně v rozhlase, televizi, dokonce i v některých zahraničních, východoevropských médiích. Vyšlo velké množství článků a rozhovorů v novinách a časopisech. Byla to velká kampaň, která měla krycí název Infekce. Jejím smyslem bylo zasít nedůvěru ke Svobodné Evropě a nějak ji poškodit nejenom ve světě, ale i u domácích posluchačů a občanů Československa,"říká Prokop Tomek a úryvek z rozhlasového rozhovoru jeho slova dokresluje:

Pavel Minařík, foto: ČT24

redaktor: Soudruhu Minaříku, vy jste tam žil, hovořil jste s nimi, co jsou to vlastně za lidi?

"Ta otázka by se dala zodpovědět velmi snadno a velmi krátce. Chceme-li alespoň trochu postihnout hloubku a šířku jejich tragédie, musíme říct, že jsou to lidé bez jakýchkoliv ideálů. Lidé, kteří ztratili svou vlast. Lidé zkorumpovaní penězi Svobodné Evropy. A to se také odráží na jejich soukromém životě. Žijí ze dne na den a nevědí, co je zítra čeká. Jsou to lidé s temnou minulostí, lidé s nejistou budoucností."

Otázkou zůstává, nakolik byla akce Infekce úspěšná a kolik lidí Minaříkova slova přesvědčila.

Pavlu Minaříkovi vyšly v Československu tři knihy, Josef Laufer o něm nazpíval píseň, ve které se Minaříkovi děkovalo jako "chlapíku statečnému",účastnil se i dalších besed a diskusí. Později studoval v Sovětském svazu, vedl časopis Signál. Po sametové revoluci stanul kvůli svým plánům útoku na Rádio Svobodná Evropa před soudem. Byl odsouzen ke čtyřem letům vězení, verdikt ale posléze zrušil soud vyšší instance. K trestu odnětí svobody ale přece jen odsouzen nakonec byl, se Svobodnou Evropou ale jeho kauza neměla už nic společného, šlo o pojistný podvod se zničeným nákladem optických vláken.