Před 440 lety učinil Rudolf II. z Prahy své sídelní město

Po přesídlení do Prahy v roce 1583 proměnil město v kulturní centrum evropského manýrismu, uměleckého řemesla, pokladnici sbírek i významné středisko vědy.

Pražský hrad proměnil Rudolf II. v přepychovou rezidenci plnou bohatých uměleckých sbírek obrazů, soch a kuriozit. Útočiště tu nacházeli umělci i vědci z celé Evropy. Z malířů to byl především Giuseppe Arcimboldo, který se proslavil svými cykly Čtyři roční doby nebo portrétem Rudolfa II. jako Vertumna.

Rudolf II. jako Vertumnus od Giuseppe Arcimbolda, 1591|Foto: Erik Lernestål, Skokloster Castle/Wikimedia Commons, public domain

Skutečným velikánem rudolfinského dvora byl ale v Antverpách narozený Bartholomeus Spranger. V jeho malbě převládala mytologie. K dalším významným osobnostem patřil císařův dvorní malíř Hans von Aachen, vyhlášený osobitým portrétním stylem.

Praha lákala nejen umělce, ale i vědce. Pracovaly tu hvězdy astronomie jako Tycho de Brahe nebo Johannes Kepler.

Tycho de Brahe a Johannes Kepler na pražském Pohořelci|Foto: Eva Odstrčilová, Český rozhlas

Rudolf II. si život v Praze užíval, čím dál více se ale projevovala jeho podivínská povaha. Postupně začínal ztrácet kontakt s realitou. Politice se téměř nevěnoval, odmítal řešit válku s Osmanskou říší i nepokoje v Uhrách. Toho využil jeho mladší bratr Matyáš, který získal uherskou šlechtu na svou stranu. Rudolf následně přicházel o podporu i moravských stavů a vojevůdců, kteří roku 1608 táhly s Matyášem proti Rudolfovi na Prahu. Nakonec byl dojednán Libeňský mír. Matyáš získal Moravu, Rakousko a Uhry. Ve snaze uklidnit celou situaci mezi katolíky a protestanty, byl donucen Rudolf II. podepsat v roce 1609 speciální dokument Majestát, který uzákonil náboženskou svobodu.

Slanina, vejce a pivo ... resp. Čechy, Morava a Slezsko.

• Edit
• Smazat

Konec jeho vlády byl nevyhnutelný. V květnu 1611 musel abdikovat. Matyáš mu dovolil zůstat na Pražském hradě, kde 20. ledna 1612 zemřel.