Předseda ČOV: Medailí bylo méně, ale jsou kvalitní

Tři zlaté a tři stříbrné medaile: takový je český zisk z právě skončených 29. Olympijských her v Pekingu. V hodnocení národů skončila Česká republika na 24. místě.

David Kostelecký, foto: ČTK

Původní ambice byly o něco vyšší: předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek očekával medailí osm, zklamaný ale prý není: "Ten počet nebyl dodržen, ale zase kvalita kovů to myslím vyrovnává."

Kateřina Emmons, foto: ČTK

Kromě zmíněné kvality však svou roli ve vnímání domácího publika sehrály i příběhy, které se k zisku cenných kovů vážou. Zlato Davida Kosteleckého ve střelbě na letící cíl, kde jako jediný zvládl rozprášit všech 25 terčů, proto zůstalo tak trochu ve stínu jeho střelecké kolegyně Kateřiny Emmons, která ve střelbě ze vzduchové pušky na 10 metrů zvítězila v novém olympijském rekordu a získala vůbec první zlato na letošních olympijských hrách.

"Viděl jsem, že všude ve světovém tisku byly na čelních místech fotky – tím, že to za prvé očekávala Čína, za druhé že to byl mezinárodní pár a ta love story," připomíná Milan Jirásek příběh zlaté české střelkyně a jejího manžela, o něco méně úspěšného amerického střelce. To vše ale zastínilo zlato oštěpařky Barbory Špotákové: "Tohle byla obrovská radost, kterou bych přirovnával asi k tomu vítězství v Naganu."

Špotáková si totiž vybrala pro své vítězství symbolické datum a národnost soupeřky: "To bylo takové to ošklivé, co se mi honilo hlavou, že je 21. srpen a že Ruska vede, má přes 70 metrů a že to nebudu schopna otočit. Ale ono se to povedlo a myslím si, že to je to nejhezčí, co jsem mohla udělat."

Barbora Špotáková, foto: ČTK

Zlatá česká oštěpařka poté mnohokrát zopakovala, že to nakonec šlo jaksi samo a vítězný hod, kterým zároveň vytvořila evropský rekord, si vůbec nepamatuje: "Vědět před šestým pokusem že musíte hodit přes 70 a půl, aby se vám to povedlo, to je neuvěřitelné a myslím si, že se stal zázrak, že to není normální. Já ani nevím, jak jsem to hodila... Prostě je to krása."

Barbora Špotáková, foto: ČTK

Z dramatické soutěže si ho ale pamatuje spousta diváků, a to zdaleka nejen celoživotních sportovních fanoušků. "Jsem naměkko z toho, že jsem udělala radost tolika lidem v České republice."

Jubilejní 30. olympiádu bude za čtyři roky hostit Londýn. Největší sportovní svátek planety tam bude ochuzen o dva sporty - baseball a softball. Naopak se začalo uvažovat, které sporty by mohly do olympijské rodiny vstoupit a zda nabitý program přece jen soutěží neroztáhnout do více dnů. O tom si náš spolupracovník Jan Hloch povídal s předsedou Českého olympijského výboru Milanem Jiráskem.

Nemyslíte, že by bylo dobré, aby olympiáda místo 16 dnů trvala tři týdny? Diváci na místě i u televize by si jí tak více užili.

"Toto řešení se nabízí, ale na druhou stranu říkají odborníci, že by při roztažení olympijského programu do dalších dnů by klesla pozornost. Byl by to čím dál větší podnik a prezident MOV Jacques Rogge si dal při zvolení cíl, že zamezí gigantismu her. Bylo mu to rozmluveno, protože dosavadní formát her je velice úspěšný. Takže jeho původní představa v omezení počtu dnů i sportovních odvětví se neprosadila, ale zase dal maximální laťku 10 500 sportovců a ani o jednoho více a to dodržuje."

Slavnostní zakončení olympijských her v Pekingu, foto: ČTK

Nedevalvuje OH právě omezení počtu sportovců a především různé národní a kontinentální kvóty? Na jedné straně se nekvalifikují světoví šampióni, což se např. týká vodního slalomu, kde pak jezdí Afričané, kteří mají problém, aby se neutopili.

Příští olympijské hry proběhnou v roce 2012 v Londýně, foto: ČTK

"O to větší odpovědnost leží na sportovci, který je nominován. Nemůže spoléhat na další posádky z jeho země. Je to vrchol umění fyzického i psychického. U některých sportů se reprezentanti kvalifikují na základě splnění limitů. To samozřejmě nepřipadá v úvahu např. u zmíněného vodního slalomu, kde pokaždé teče voda jinak, takže se nedají měřit nějaké limity."

Přesto se dostanou na hry tzv. olympijští turisté. Známé jsou případy lyžařů, kteří měli velký problém zvládnout bez pádu sjezdovku či plavce, který se málem utopil. Je správná cesta podporovat tyto sportovce, kteří jednoznačně patří mezi amatéry?

"To byly výstřelky. Myslím, že vedení MOV i mezinárodní federace se tomu snaží zamezit. Je však třeba hledat kompromis mezi univerzalitou her a principem nejvyšší výkonnosti. Ze symbolických důvodů se v ojedinělých případech hledá možnost, ve kterém odvětví by mohli tito reprezentanti startovat, aby alespoň nějak byla jejich země zastoupena. Není to však nic masového a bude toho ubývat. Právě pod vlivem solidarity, kdy se z olympijských fondů platí příprava a tréninkové kempy některých ekonomicky slabých zemí, což má efekt, neboť výkonnost sportovců jednotlivých kontinentů vyrovnává. Nakonec jde potom jen o pár zemí, které potřebují podporu, aby na OH bylo opravdu zastoupeno 205 států, tedy všechny, které mají vlastní olympijský výbor."