Předvánoční vzpomínka na malíře Josefa Ladu
Blíží se vánoce a k těm už dlouho patří i vánoční pohlednice s obrázky Josefa Lady. Jeho Český betlém znají Češi už od mládí. Snad právě proto bývá Lada označován jako nejznámější český malíř. Byl ale také grafikem, ilustrátorem a autorem knih pro děti. Výročí jeho narození a zároveň i úmrtí si právě v těchto dnech připomínáme.
Picasso si prý prohlédl Ladovy kresby a zvolal: "Ten muž zachází s formou stejně svobodně jako já! To je nejlepší český malíř! A Jan Zrzavý, když se ho ptali, kdo je nejlepší malíř, prý uvážlivě odpověděl: "Ten, který umí něco, co ostatní neumějí. Třeba Picasso nebo Chagall nebo Lada nebo já." Josefu Ladovi, který se narodil 17. prosince a zemřel čtrnáctého, tři dny před svými sedmdesátinami, ovšem nejvíc lichotilo, když se jeho kresby staly symbolem idylické české vesnice a nostalgických českých vánoc. A také když děti místo "do Prčic klely "pardijé kopyto" jako jeho 'kmotra liška'.
"V Ouvalech byl oběd, tam jsme se napili piva a v Novejch Jernech už byly dozrálé třešně a tam zase děti si nakoupily třešní. A když jsme došli asi do poloviny cesty mezi Jirnovem a Štěticema, tak přišlo dětem zle. Začly 'vrhnout', mámy z toho dostaly strach, ale vůdce je chlácholil: "To je nic, tady se blije každej rok."
Tak vzpomínal Lada po letech na své mládí, když chodil na procesí. Významný představitel české moderní ilustrace se narodil v Hrusicích u Senohrab, kde vychodil základní školu, poté se v Praze učil malířem pokojů a knihařem a dva roky navštěvoval kursy kreslení na umělecko-průmyslové škole. V letech 1909-12 redigoval plátek 'Karikatury', po roce 1921 se podílel na dětské příloze 'Lidových novin'. Byl členem 'Spolku výtvarných umělců Mánes' a 'Sdružení českých umělců grafiků Hollar'. Svým dílem navázal na kreslířskou tradici 19. století, zejména na tvorbu Mikoláše Alše. Těžištěm Ladova díla je vlastní knižní tvorba, ve které prosazoval moderní pojetí zejména dětské ilustrace. Vrcholem je pak jeho skloubení literárního díla a obrazu, např. u 'Osudů dobrého vojáka Švejka' Jaroslava Haška. Právě Hašek patřil kromě Františka Gellnera, Josefa Čapka a Leoše Janáčka k Ladovým nejlepším přátelům, s kterým také prožil jedny vánoce...
"V zimě, to ještě byl Hašek živ. Myslím, že to bylo 1914, jsme se potloukali s haškem a Kudějem o Štědrým večeru po ulicích a nevěděli jsme, co budeme dělat. Na Národní třídě, nevím kdo, asi Hašek, do mě strčil a dali se na útěk. Já za nima. Jak u Národního divadla mají ty elektrikáři ty tyče, jak tam sypou tu tuhu, tak jsem popadl tu tyč a chtěl jsem za nima utíkat a jak jsem to nadzvedl, tak jsem to vysypal na celý sebe."
Josef Lada spolupracoval také s divadlem. K nejvýznamnějším Ladovým literárním dílům patří humorné parafráze klasických českých pohádek. Stal se spolu s Čapkem, Nezvalem a Vančurou jedním ze zakladatelů tzv. "moderní pohádky" v české literatuře pro děti.
