Přehled tisku

Předseda Unie svobody-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš (vlevo) se zdraví s hostem sjezdu předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem, foto: ČTK

Sjezd US - DEU skončil a podle očekávání zázrak nepřinesl, píše MF Dnes. Jak by také mohl. Kdyby unionisté byli nějakého kouzla schopni, přišli by s ním přece už dávno. A co měl znamenat hlasitý odchod Ratibora Majzlíka? Možná jen bouchnutí dveřmi v situaci, kdy si vůdce platformy DEU uvědomil, že lodička Unie svobody, která měla kdysi jeho stranu dovézt na politické výsluní, jde ke dnu.

Předseda Unie svobody-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš  (vlevo) se zdraví s hostem sjezdu předsedou KDU-ČSL Miroslavem Kalouskem,  foto: ČTK
Sjezd US - DEU skončil a podle očekávání zázrak nepřinesl, píše MF Dnes. Jak by také mohl. Kdyby unionisté byli nějakého kouzla schopni, přišli by s ním přece už dávno. A co měl znamenat hlasitý odchod Ratibora Majzlíka? Možná jen bouchnutí dveřmi v situaci, kdy si vůdce platformy DEU uvědomil, že lodička Unie svobody, která měla kdysi jeho stranu dovézt na politické výsluní, jde ke dnu. Nebo je to snad jen skok přes palubu, aby se kapitán stačil nalodit na nějaké spolehlivější plavidlo? Takové spekulace už snad zajímají jen specialisty. "Jsme tady a musí se s námi počítat!" tvrdí závěrečný bod Agendy 12, což je strategie, která má straně přinést 12 procent voličských hlasů. Jak to dopadne, ví každý kromě unionistů. Zajímavější, než kolik věrných unionistům zbude, je spíše otázka, kdo převezme štafetu. Tedy roli, kterou u nás nejdříve hrála ODA a potom US-DEU. Ještě jinak řečeno: kdo se přihlásí o pozici strany sbírající hlasy voličů smýšlejících sice pravicově, liberálně, konzervativně - jak chcete - ale zároveň nechtějících volit ODS. Zkušenost z české politické scény naznačuje, že potenciál pro takový projekt tu je, jenom se ho zatím vždycky podařilo promarnit. Když došlo po neúspěšném pokusu svrhnout Václava Klause ke štěpení v ODS, byly preference US a ODS vyrovnané. Lze se přít, kde je horní hranice preferencí pro takovou alternativu. Je to deset, nebo snad oněch unionisty vytoužených dvanáct procent? Jenom spodní hranice je jistá, je to pět procent. Stačí o desetinu procenta méně, a nejste už připuštěni na politické hřiště. Je až pozoruhodné, kolik školáckých chyb udělali všichni, kteří se pokoušeli vklouznout do mezery na politickém trhu. Podivné názvy stran jsou ještě tím nejmenším hříchem. Intriky a pikle ve vlastních řadách a jejich neschopnost vysvětlit jasně, co a jak chtějí dělat, jsou horším proviněním. Zkušenost ukazuje, že český volič snad odpustí i trochu té hrabivosti a arogance, ale okamžitě prchá, jak ucítí pach neschopnosti. Unionisté mohou sladce snít, ale konec bude hořký. O jejich 12 procent se podělí jiní.

Místopředseda Unie svobody-DEU Ratibor Majzlík poté,  co 6.12. na republikovém shromáždění US-DEU oznámil,  že platforma DEU vystupuje ze strany,  foto: ČTK
Lidové noviny se vracejí k témuž tématu a píší: vedení přežilo, jak dlouho vydrží strana?Nejmenší parlamentní strana Unie svobody-DEU se ocitla v pasti. Ačkoli se vedení unionistů snaží stále tvářit optimisticky a hovoří o tom, že chce ve volbách do Evropského parlamentu získat dvanáct procent hlasů, uvnitř strany se šíří navenek více či méně skrývaná panika. Členové vedení strany přesto mohli být po víkendovém republikovém shromáždění docela spokojení. Kritických slov na jejich adresu padlo mnohem méně než v minulosti. Nebylo to však kvůli tomu, že by byli řadoví unionisté tak spokojení. Spíše si většina z nich jasně uvědomuje, že jejich straně by už dnes k překročení pětiprocentní hranice volitelnosti pomohl jen zázrak. A stejně tak jsou si vědomi toho, že nestane-li se, skončí nejen strana jako značka, ale i oni jako politici. S US-DEU a s drtivou většinou jejích členů totiž dnes už prakticky nikdo nepočítá. To si uvědomují i některé stranické špičky. "Můžeme naši stranu zabalit, můžeme se rozejít do jiných stran. Já se ale těch, kteří na to pomýšlejí, ptám: Kam půjdete? K ČSSD? K ODS, ze které mnozí z vás odešli? Do strany toho démonického Kalouska, kterého jsme tak dlouho proklínali? Anebo ke Kaslovým Evropským demokratům, kteří mají všechny parametry US, jen jsou na začátku?"
Předseda Unie svobody-DEU a místopředseda vlády Petr Mareš,  foto: ČTK
položil ve svém projevu řečnickou otázku ministr informatiky Vladimír Mlynář. Mlynář, ale i předseda strany Petr Mareš se shodli v tom, že jejich nejbližším partnerem jsou v současnosti sociální demokraté. Přitom v červenci, kdy Mareš tvrdil, že "většina členů přestává ČSSD brát jako nutné zlo a jako dočasné řešení" a "začínají o ní uvažovat jako o něčem, co by mohlo mít i mnohem delší perspektivu", klepali si mnozí liberálně pravicoví unionisté na čelo. V uplynulém víkendu už je podobná prohlášení nijak nevzrušovala. Anebo o tom nemluvili - buď proto, že to cítí podobně, nebo rezignovali a už se jim ani nechtělo podobné výroky kritizovat. Další členové stranu v tichosti opouštějí, jiní zase nezaplatí příspěvky a tím jejich členství zanikne. Držet se sociálních demokratů a co nejdelšího vládnutí s nimi je tak zřejmě to jediné, co stranu oddaluje od definitivního zániku. Příznačné proto je, že na shromáždění unionistů přijel Vladimír Špidla, zatímco rovněž pozvaný předseda ODS Mirek Topolánek se do Hradce Králové cestovat neobtěžoval. Jenže ne všichni sociální demokraté přemýšlejí jako Vladimír Špidla. Většina členů ČSSD unionisty nemá ráda. Netají se tím, že je ve vládě nechtějí. Unii svobody-DEU tak zbývá to, co jí poradil ve svém projevu Mlynář: "Musíme utíkat vpřed, musíme ten tunel proběhnout". O tom, jak dlouho unionisté poběží, rozhodne příští rok, kdy budou volby do Evropského parlamentu, krajské i senátní. Pokud v některých z nich US-DEU propadne, skončí zřejmě i ve vládě. Jeden z vlivných členů US-DEU mluvil o víkendu o tom, že v takovém případě by proti návrhu státního rozpočtu mohli hlasovat tři až čtyři poslanci výměnou za to, že je pak ODS vezme do svých řad.

Logo ODS
A do třetice Hospodářské noviny. Mnoho lidí už mělo pocit, že je třeba zachránit českou pravici. Vždy byl problém v tom, že nebylo úplně jasné před čím, ale rozhodně bylo vždy jasné před kým. Totiž před ODS, přesněji - před některými osobami v ODS. A to je na záchrannou výpravu trochu málo. Ať už si o osobnostech, činech a postupech ODS myslíme cokoli, je to nyní nejlépe programově vybavená strana napravo od středu. A rozhodně nejlépe marketinkově zvládnutá. Její protivníci, navíc handicapovaní svým uhranutím ODS, proti tomu dosud neuměli postavit ve srovnatelné či lepší kvalitě ani jedno, ani druhé. Zachráncem pravice se rozhodl stát - nikoli poprvé - i Ratibor Majzlík. Opustil kvůli tomu US-DEU. Ať už má v plánu cokoli, není to ten správný typ rytíře v zářivé zbroji. Na to už prošel příliš mnoha - neúspěšnými - roky samostatné existence v čele DEU, i spojenectvími. Výsledkem je k nule se zmenšující členská i voličská základna Demokratické unie. V podnikání zatím zkrachovalý podnikatel může založit nový podnik. V politice dlouhodobě neúspěšný vůdce málokdy dostane další šanci. Tříšť pravicových straniček dnes postavení ODS neohrožuje. Také kvůli tomu, že jejich šéfové nejsou schopni jakékoli akceschopné dohody. I proto si může její předseda Mirek Topolánek dovolit mluvit - spíše než o případných spojenectvích - o vhodném čase na "vyluxování" pravé části spektra. A ODS vlastně nepotřebuje ani to. Je v úplně jiné pozici, než když si před lety sociální demokracie Miloše Zemana "luxováním" nalevo zajišťovala růst a tím pádem i právo na podíl na moci. Revoluce se o víkendu nekonala, US-DEU zůstává ve vládě se sociální demokracií. A přes všechno podceňování, může v ní sehrát důležitou roli. Ty skutečně podstatné změny, jako jsou důchodová reforma nebo další daňové úpravy, jsou teprve před kabinetem. Jestli svou účast dokáže také prodat voličům, je jiná otázka. Zatím jí to nejde. Protože však na tom sotva co změní Majzlíkův odchod, právě jím si hlavu lámat nemusí.


Kdo může mít policejní doprovod? Ptají se Lidové noviny. Když slovenský herec Marián Labuda minulé úterý nestíhal své pražské vystoupení, cestu z letiště mu na žádost Vinohradského divadla proklestilo policejní auto s majáčkem. O bezvadné spolupráci s českou policií se v rozhovoru pro ČTK pochlubil ředitel divadla Jindřich Gregorini, ale ve veřejnoprávní tiskové agentuře nikoho nenapadlo se zeptat, od kdy slouží policie jako soukromá eskortní služba. Selhání ČTK naštěstí napravila MF Dnes, jejíž reportér zjistil, že doprovod pro herce zřejmě nikdo z odpovědných policistů neschválil. Skandál pokračuje. Policejní mluvčí Eva Miklíková ve čtvrtek oznámila, že se jejím nadřízeným nedaří zjistit, kdo Labudu vezl. V práci policie zjevně panuje totální nepořádek. Její ředitel je zřejmě neodvolatelný a ministr vnitra se usmívá a usmívá a usmívá. Jak je to možné?!


Kajínkův útěk pomohl věznicím, píší Hospodářské noviny a připomínají, že od útěku tohoto medii sledovaného vězně uplynuly právě tři roky. Zaplatil lidem, kteří mu měli pomoci na svobodu. Oni však neudělali to, co měli, a útěk nebylo možné dotáhnout. Tak vysvětluje doživotně odsouzený dvojnásobný nájemný vrah Jiří Kajínek otázku, proč právě před třemi lety, po čtyřiceti dnech na útěku, skončil znovu v rukou policie. S jeho útěkem padl mýtus Mírova jako vězení, ze kterého se neutíká. Na druhou stranu ale do této severomoravské pevnosti přinesl peníze na zlepšení bezpečnostních opatření, na které bývalé vedení věznice léta marně čekalo. Prověrky, které ihned po Kajínkově útěku nařídilo vedení Vězeňské služby, totiž odhalily nedostatky v zabezpečení věznice i v práci jejích zaměstnanců. To také potvrdil Krajský soud v Olomouci. "Ve věznici panoval stereotyp, který se přebíral. Zaběhlé zvyklosti nesvědčily o tom, že by se striktně dodržovaly předpisy," konstatoval tehdy krajský soudce Anton Bucheň. Mírovská věznice hned na to dostala téměř dva milióny korun. Vyměnila oplocení, pro lepší viditelnost v noci i veškeré osvětlení kolem věznice. Výsledky prověrek odstartovaly také změny v práci dozorců. Vedení Mírova kromě jiného zamezilo, aby se zvláště nebezpeční vězni navštěvovali na celách. Právě dlouhodobý a nekontrolovaný pobyt spoluvězňů na Kajínkově cele umožnil, aby se útěk pečlivě připravil.