Přehled tisku

Z morálního hlediska vypadá spor s firmou Diag Human, která už na státu vysoudila bez pár drobných 327 milionů korun, skoro jednoznačně, píší Lidové noviny. Tehdejší ministr Martin Bojar dopisem varoval před podivnými praktikami jisté firmy, obchodující s plazmou a krevními deriváty.

Z morálního hlediska vypadá spor s firmou Diag Human, která už na státu vysoudila bez pár drobných 327 milionů korun, skoro jednoznačně, píší Lidové noviny (LN). Tehdejší ministr Martin Bojar dopisem varoval před podivnými praktikami jisté firmy, obchodující s plazmou a krevními deriváty. Jednal v dobré víře, protože v sázce bylo to, co občané nejčastěji staví na vrchol žebříčku hodnot - zdraví. Vděčný volič by řekl - díky, pane ministře. Bojar jenom nepočítal s tím, že morálka se nikdy úplně nepřekrývá s právem a že dobro se často převrací ve svůj opak, což se stalo až s mnohaletým zpožděním. Právě tato prodleva, která opět potvrdila příslovečné spojení času a peněz, je na celém případu nejpodivnější. Ne snad že by se jiné spory netáhly řadu let, avšak právní konflikt státu s firmou Conneco později Diag Human je specifický v tom, že se o něm velmi dlouho vůbec nevědělo. Až doposud ani parlamentní vyšetřovací komise, ani ministerstvo zdravotnictví nevysvětlily, čím to, že se celý případ tak dlouho tajil. Byl to jeden z nejdražších bobříků mlčení v novodobé historii České republiky.


Řítí se ulicemi nedovolenou rychlostí. Když jsou přistiženi, svorně se brání: My se jen vezeme, za všechno mohou šoféři. Ministři české vlády, píše Mf Dnes, která si v posledních dnech "posvítila" na dodržování předpisů ministerských vozidel. Na svých úřadech sice řídí tisíce lidí na svých úřadech, ale vlastní řidiče si nejsou schopni uhlídat. Jestliže navíc uvěříme tvrzení ministra vnitra Stanislava Grosse či premiéra Vladimíra Špidly, členové vlády jsou v rukou svých řidičů, kteří s nimi jezdí po silnicích značně riskantně, aniž to můžou sami ministři ovlivnit. "Samozřejmě, že je vina na straně řidiče. Nikdo z něho odpovědnost nesejme, to je prostě jasné. On je odpovědný za řízení a nikdo jiný mu do toho nemá co mluvit, ani ministr," prohlásil včera premiér. Reagoval tak na zjištění MF DNES, která několikrát přistihla ministerské limuzíny, v nichž seděli i sami členové vlády, při vážných dopravní přestupcích. Včera a ve středu například redaktoři sledovali jízdu vozu ministra Grosse, jehož řidič v Praze několikrát překročil rychlost o desítky kilometrů. Řidičů se zastal ministr dopravy Milan Šimonovský. "O rychlosti auta rozhoduje ministr," reagoval. Podle něho některé jeho kolegy asi zaskočilo to, že se novináři začali o jejich styl jízdy zajímat. "Možná jízdě svých aut v minulosti nevěnovali tolik pozornosti. Ale ti, kteří jsou na očích veřejnosti, by měli být na silnici příkladem pro ostatní," míní Šimonovský.


Podrobnosti kolem kontraktu na pořízení čtrnácti stíhaček gripen zůstanou navždy utajeny, píše deník Právo. Česká a švédská vláda se totiž dohodly, že přístup k nim budou mít pouze osoby, které to nezbytně potřebují k plnění svých povinností. Utajení informací přitom bude platit neomezeně, tedy i po deseti letech, na které je obchod sjednán.Podle odborníků jde o běžnou praxi, která se uplatňuje zejména při obchodech s vojenským materiálem. O důvěrnosti dvacetimiliardového obchodu svědčí i fakt, že vláda se ve středu návrhy smluv zabývala na uzavřeném jednání, kdy je vyloučena přítomnost úředníků, kteří se jinak zasedání kabinetu účastní. Rozsah utajovaných informací kolem pronájmu stíhaček by měl ještě detailně stanovit dodatek k již sjednané bezpečnostní dohodě mezi českým a švédským ministerstvem obrany, který si vynutili v průběhu vyjednávání Švédové. Zákon umožňující uzavřít smlouvu na pronájem gripenů přímo mezi českým ministerstvem obrany a švédskou stranou bez prostředníka ve čtvrtek podepsal prezident Václav Klaus.

Ke stejnému tématu se vrací i komentář Hospodářské noviny (HN). Ministru Kostelkovi se líbí smlouva o gripenech. Je s ní spokojen. Totéž tvrdí hlavní vyjednávač Vladimír Ficenec. Prý se podařilo vyjednat skvělou cenu, s takovou úžasnou slevou ani ve snu nepočítali. Tohle je podezřelé. Když se dva byznysmeni dohodnou na ceně nějakého kontraktu, jen zřídka má někdo z nich okamžitě pocit, že dohodnutá cena je pro něj skvělá. Pokud bude zboží dodáváno postupně během několika let, pak to platí dvojnásob. Jestli byla cena pro gripeny dobrá nebo ne, se těžko měří a uvidí se to až za dlouho. Podle toho, jak budou stíhačky létat, jak s nimi budou piloti spokojeni, jak často je bude třeba opravovat, kolik jich spadne, jak se je podaří učinit kompatibilní se systémy NATO, jak budou využitelné v případě eventuálních společných akcí aliance, a podobně. Stíhačky nejsou banány nebo pomeranče, abychom záhy zjistili, jestli jsme je koupili mnohem dráž, či levněji, než je mají za rohem. Tržní cena stíhaček se přece nepozná podle toho, jestli se je Švédům a Angličanům vyplatí vyrábět. Kdybychom je nekoupili my, tak je koupí kdo? Ví to někdo?


Na jedné straně znechucení a na druhé úsměv žalobce. Tak skončil soudní spor bývalých studentů brněnské fakulty architektury s jejich někdejším učitelem a šéfem fakultní organizace KSČ Janem Snášelem, který od nich požaduje omluvu za kritiku jeho osoby při sametové revoluci, uvádí MF Dnes. "Do patnácti dnů se musíte písemně panu Snášelovi omluvit," prohlásil Dušan Schinzel, soudce brněnského městského soudu, kam se případ vrátil přes soudy vyšší instance již počtvrté. Ani po třinácti letech však spor nekončí, studenti se totiž v žádném případě omlouvat nehodlají a odvolají se k nadřízenému soudu. Soudce své rozhodnutí zdůvodnil včera tím, že vyjádření nedůvěry, které na začátku roku 1990 sepsali studenti fakulty architektury, poškodilo Snášelova práva na ochranu osobnosti. Kvůli tomu, že spor trvá celých třináct let a jeho konec je stále v nedohlednu, si studenti navíc stěžovali i k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ten zatím nerozhodl.


Bavorský premiér Edmund Stoiber nedávno prohlásil, že dokud česká vláda nezruší Benešovy dekrety a neomluví se za poválečný odsun Němců, nikdy oficiálně nenavštíví Česko. Někteří sudetští Němci, jejichž zájmy Stoiber hájí, se ale řídí zcela opačnou filozofií, píší LN. Nejen, že Česko navštěvují, ale první z nich se dokonce natrvalo stěhují do svého bývalého domova. Už sedm let bydlí sudetský Němec Richard Richter v Bernarticích u Tachova v domě, v němž se narodil a který musel po válce spolu s rodiči opustit. Naprostá většina potomků vysídlenců podle něj o návrat do Česka nemá zájem a neusiluje ani o vrácení majetku. "Proč mají ale lidé, kteří nejprve kolaborovali s Němci a potom po válce Němce vraždili, zůstat bez trestu?" ptá se rozčileně Richter. Sám údajně několik takových lidí osobně zná. Politici, kteří podle Richtera obhajují i takové nespravedlivé zákony, přispívají k nevraživosti Čechů vůči Němcům. Starosta obce Stráž, pod kterou Bernartice spadají, tvrdí, že takových sudetských Němců jako je Richard Richter by v obci přivítal klidně dalších deset.