Přehled tisku

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

Pacienti, kterým na revma nebo křeče zabírá marihuana lépe než tradiční léky, dostanou konopí vypěstované na českých polích. Jak píše Mladá fronta Dnes, výroba je levnější než dovoz.

Foto: ČTK
Pacienti, kterým na revma nebo křeče zabírá marihuana lépe než tradiční léky, dostanou konopí vypěstované na českých polích. Jak píše Mladá fronta Dnes, výroba je levnější než dovoz. O zhruba dvoumetrové rostliny budou smět pečovat výhradně firmy, které dostanou speciální licenci od státu. Rozhodla o tom definitivně zvláštní komise pod vedením děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Tomáše Zimy. Pěstitelé budou podléhat kontrole. Verdikt komise povolit marihuanu na českých polích a ve sklenících se moc nelíbí Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Oddálí se tím přístup pacientů k léčivu. Definitivní slovo má však vláda a poslanci. Jinak je nejasností kolem legalizace opravdu hodně. Třeba kdo se bude moci ucházet o licenci pěstitele marihuany a kdo je bude kontrolovat? Kromě registru pěstitelů vznikne také registr pacientů s vybranými chorobami. Jen jim budou smět doktoři léky z konopí předepisovat.


Je frustrující, že divokou privatizaci konce 90. let musí řešit Švýcaři, uvádí sloupek Lidových novin. Tamní prokuratura je přesvědčena, že lidé spojení se společností Appian prali špinavé peníze a prováděli machinace. Za pět let dala dohromady dost důkazů pro důvodné podezření, že se tehdy šéfové Mostecké uhelné spojili s partou, která si říkala investoři a pořídili si firmu za její vlastní peníze. Proč ten případ česká policie po deseti letech vzdala? I v novinách z té doby je dost přesně popsáno, jak podivně se doly privatizovaly. Trestní oznámení tehdy podal přímo šéf Fondu národního majetku a veřejně dodal dost důkazů, jak peníze z dolů mizely na podivné účty ve Švýcarsku. Manažeři to odbyli s tím, že se tam zhodnocují. Z jejich pohledu se jiště zhodnotily. Vláda ČSSD neváhala tehdy ještě i českou policií vyšetřovanému Appianu prodat plzňskou Škodovku.


Mladá fronta Dnes uvádí další příklad nesmyslného utrácení na ministerstvu obrany. Ve skladech leží nepoužitelné a předražené dárkové předměty. Například cínoví vojáčci, ale i budíky, manikúry či koule na pétanque. Stříbrný nožík na otevírání dopisů ve tvaru kordu za více než 11 tisíc korun nebo sada cínových vojáčků za více než dva tisíce. Vojáčky by lépe nabarvilo pětileté dítě. Zahraničním hostům je proto přestali brzo dávat a s rozpaky je přijímaly i protokolárně nižší návštěvy. Nákup těchto suvenýrů stál statisíce a sloužit měly k obdarovávání zahraničních funkcionářů, kteří přijedou na návštěvu. Jde o další příklad nesmyslného utrácení, které se na úřadě v minulých letech praktikovalo. Většinu věcí nakoupila obrana ještě před příchodem ministra Alexandra Vondry. Exministryně Parkanová si na nesmyslné suvenýry vzpomíná: když mi to řekli, tak mě to rozčílilo. A jak dodává, tohle plýtvání nesl těžce i náčelník generálního štábu Vlastimil Picek. Přinejmenším jeden sporný nákup se uskutečnil i za ministra Vondry. Je zvykem, že noví generálové při jmenování na Hradě dostávají kordy. Sporné však je, zda musejí být zdobeny 24 karátovým zlatem a rukojeť mít potaženou rejnočí kůží. Deset těchto zbraní stálo 216 tisíc korun.


Švédové radí, jak přestat plýtvat v nemocnicích, píší Hospodářské noviny. Je to pět let, co nástěnky ve švédských nemocnicích začaly zdobit první barevné tabulky a grafy. Lékaři si tehdy ťukali na čelo, dnes už ale statistiky sami běžně sepisují. To, že si ujasnili, jak fungují, jim totiž pomohlo v řadě věcí: na chodbách už například nečekají fronty nervózních nemocných. Jednotlivá oddělení totiž lépe sladila časy, kdy se jedni pacienti propouštěli a druzí přijímali. To se vyplatilo i samotným nemocnicím. Například na kardiologii dnes udělají o 50 procent více práce než dříve. A přesně to teď láká i české ředitele nemocnic. Zdravotní pojišťovny jim totiž od příštího roku postupně začnou platit podle toho, jak léčí. Ten, kdo bude efektivnější, vydělá více. A to bude po letech, kdy si celkem běžně za stejnou operaci někde účtují deset tisíc korun a jinde patnáct tisíc, velký rozdíl.


Mnohým Čechům, kteří dluží státu na daních či sociálním pojištění, není už co brát. Jak píše Právo, lidem se tak zabavují i zcela bezcenné věci za stovky a desítky korun. Jenže místo toho, aby se rovnou, bez zbytečného úřadování, prodala do vetešnictví a úřady z toho měly alespoň drobné na papíry, tak se na brak organizují a vyhlašují veřejné dražby s veškerou právní a administrativní pompou. Mnohdy se musí vyhlašovat i opakovaně. Kdo by měl totiž zájem třeba o mlýnek na maso, žárovku či kýčovitou mazanici za stovku v dražbě, když si to vše může koupit v kdejakém bleším obchodků na rohu? V důsledku to daňové poplatníky stojí víc, než je hodnota zabavených kusů. Navíc věci musí někdo na úřadě evidovat, spravovat, vykonat dražby, psát zápisy a protokoly a to vše něco stojí, aniž to má pro kasu význam.


Hlučné reklamy štvou diváky. Brzy by už mohly ztichnout, píše Mladá fronta Dnes. Vysílací rada se zastala diváků, kteří protestují proti hlučné reklamě v televizi. Ta bývá o dost hlasitější než jiné pořady, aby více zaujala. Český zákon v tom tvůrce nijak neomezuje - na rozdíl od Polska či Slovenska. Například za jeden den přišlo až dvacet stížností na reklamu. Petice proti hlasité reklamě je i na internetu a změně zákona se podle svých slov nebrání ani politici. Nechají si zpracovat analýzu, zda a jak je možné reklamy ztišit. Taková norma existuje v USA, Polsku, na Slovensku. Tam od roku 2007 platí, že vysílaná reklama nebo teleshoping musí být stejně hlasité jako pořady, které televize vysílají před nimi nebo po nich. Výrobci i distributoři reklam i televize připouštějí, že reklamy hlučné jsou. Chtějí to zadavatelé. Pro klienty jsou přitom kontraproduktivní, lidé je často úplně stáhnou a neposlouchají vůbec, dodává Miloš Kozelka za agentury Dema.


Kiko a Ruka, zdroj: YouTube
Stát startuje další z kampaní, která má za cíl vymýtit zneužívání malých dětí. Jak uvádí Lidové noviny, je to společenské tabu, které musí být konečně prolomeno. Kampaň vládní zmocněnkyně pro lidská práva Moniky Šimůnková má předškoláky poučit, co si od dospělých už nemají nechat líbit. Roli učitele dětí na sebe vezme hlavní postava, kreslený panáček Kiko. Netradiční výukovou příručku mají fasovat v první fázi zejména školky a školy. Zhruba každý třetí případ zneužívání se totiž podle statistik odehrává v úplných rodinách, dítě tak mnohdy ani netuší, že se mu děje něco zakázaného. Mozkem kampaně je Rada Evropy, podobná brožura se proto už dříve dostala do rukou dětem v Itálii, Francii či Nizozemsku. Stejně jako v jiných zemích by pak měly následovat další fáze kampaně.