Prezidentský kandidát Jan Fischer

Má rád Cimrmany a celkem slušně střílí, prozradil na sebe v jednom z rozhovorů. Jeho volební tým sesbíral 101 700 podpisů pod peticí opravňující ke startu v prezidentských volbách. Devětapadesátiletý Jan Fischer je vedle Miloše Zemana druhým bývalým premiérem, který se uchází o post hlavy státu.

Jan Fischer, foto: Archiv ČRo 7 - Radia Praha

Jan Fischer je rodilý Pražák. Absolvoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Praze v oboru statistika a ekonometrie. Od roku 1974 působil v různých funkcích ve Federálním statistickém úřadu, v roce 1990 se stal jeho místopředsedou a po rozpadu federace byl ve stejné funkci v Českém statistickém úřadu. V jeho čele stanul v roce 2003 po tříletém působení v jiných institucích. Od dubna 2009 do července 2010 byl premiérem tzv. "překlenovací vlády odborníků". Poté zastával funkci viceprezidenta Evropské banky pro obnovu a rozvoj. 27. srpna 2012 ohlásil oficiální kandidaturu na prezidenta České republiky. Jan Fischer je podruhé ženatý, má tři děti a jedno vnouče. Podle jeho vlastních slov je jeho náboženstvím judaismus. V letech 1980-1989 byl členem Komunistické strany Československa. Dnes říká, že to byla chyba, které lituje.

V rozhovoru pro Českou televizi Jan Fischer stručně charakterizoval motto své prezidentské kampaně:

"Transparentnost všeho, co dělám já, občanská společnost, zvýšení politické kultury v této zemi."

Upřesnil také hlavní téma svého případného výkonu prezidentské funkce:

"Je to program o čtyřech pilířích: silná ekonomika, návrat vlády práva, odpovědnost a slušnost v politice a konečně obhajoba národních zájmů a dobrá reprezentace České republiky v zahraničí. Především je to ale změna politické kultury, využití potenciálu, který má česká občanská společnost, a hlavně obnovení důvěry v českou politiku a naděje pro slušné lidi v této zemi. Je jich tady naprostá většina a návrat té naděje si opravdu zaslouží."

Petr Nečas (vlevo) a Jan Fischer, foto: Vláda ČR

Mnozí voliči na Janu Fischerovi oceňují jeho nadstranickost a nezávislost. Politoložka Vladimíra Dvořáková jej politicky vidí od středu napravo. Upozornila také na jeho vazby na vlivné podnikatele, kteří spolufinancují jeho prezidentskou kampaň. A jakého by ho případně viděla v prezidentském křesle?

"Takový velmi výkonný a pečlivý úředník. Pokud by se podařilo, aby vláda práva byla dodržována, nebo aby se vracela jako hodnota do politiky, tak bych to považovala za velmi podstatné. A já si osobně myslím, že v parlamentním systému by v okolních zemích skoro nikdo neměl vědět, kdo je prezident. Zkuste si okamžitě vybavit třeba prezidenta Spolkové republiky Německo. Kdo to je? Prostě je to někdo, kdo má scénu stabilizovat a nemá ji rozdělovat. Má opravdu být spíše tím dobrým úředníkem a slušným člověkem, který se chová slušně a nedělá ostudu."

K případnému přínosu Jana Fischera ve funkci prezidenta pro českou společnost se v České televizi vyjádřil i komentátor deníku Hospodářské noviny Petr Honzejk:

"Nejsem si jistý, jestli by dal něco pozitivního české společnosti. Určitě by jeho angažmá znamenalo jistou desakralizaci prezidentského úřadu, protože on rozhodně není charismatik a jeho působení na Hradě by bylo, domnívám se, civilní. Ale co by dal České republice navenek, to by bylo určitě jisté znormálnění vnímání České republiky jako země jednak v rámci Evropské unie po destruktivním působení Václava Klause, ale na druhou stranu také skrze transatlantickou vazbu. Jan Fischer totiž překvapil tím, že je schopen si najít velice dobré kontakty za oceánem, ve Spojených státech. Setkal se Henrym Kissingerem, tuším měl schůzku s Johnem McCainem, což opravdu nejsou persóny, ke kterým se dostane úplně každý. Takže v zahraniční politice by myslím znamenal jednoznačné pozitivum, a to je koneckonců to, co bychom od prezidenta měli chtít především."