Příběh vánoční hvězdy

O vánočních svátcích si křesťané připomínají narození Ježíše Krista. Kdy se však narodil? A proč září nad jesličkami kometa? Opravdu předznamenala jeho příchod na svět? Možná nám odpoví příběh vánoční hvězdy.

Příběh vánoční hvězdy

Česká redakce Radia Praha vám přeje krásný sváteční den. Pohodlně se posaďte, užívejte vánoční atmosféry a zaposlouchejte se do příběhu vánoční hvězdy.

Poslech v RealAudio

"Hle dítě se nám narodilo, syn je nám dán. Vládu má na svém rameni a dostal jméno

Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Jeho vladařství vzroste

a pokoje nebude konce. Bude vládnout na Davidově trůně a v jeho království.

On je upevní a utvrdí právem a spravedlností od tohoto času až na věky."

Prorok Izaiáš - 740 let před naším letopočtem.

Existovala přímá souvislost mezi Ježíšovým narozením a nebeským úkazem? Není betlémská hvězda jen legendou? Pojďme teď společně s Jakubem Halodou odhalit její tajemství. Právě o něm totiž vypráví pořad Štefánikovy hvězdárny v Praze - Mystérium hvězdy betlémské, ze kterého uslyšíte ukázky.

"Zde se pohybujeme na poměrně tenkém ledě, protože nikdo z astronomů, ani z teologů, ani z historiků vám se stoprocentní jistotou neřekne o jaký nebeský úkaz se jednalo. Kometa, jako nejčastější zpodobnění betlémské hvězdy, se poprvé objevuje na betlémech od roku 1304, kdy ji na fresku padovské kaple nakreslil renesanční malíř Giotto di Bondone. Tento zvyk se ujal a díky malíři Giottovi se kometa dostala mezi nejčastější zobrazení betlémské hvězdy. Ale pokud zkoumáme staré historické archivy babylonských hvězdopravdů a čínských astronomů z té doby, tak víme, že v době, kdy se Kristus s největší pravděpodobností narodil, se žádná jasná kometa na obloze neobjevila."

Dnes už víme, že malířovou inspirací bylo vlastní pozorování návratu jasné komety v září roku 1301. O tři roky později ji přenesl na známou fresku. Byla to Halleyova kometa. Mohla však ona zářit nad Betlémem? Abychom to odhalili, musíme si nejdřív odpovědět na otázku, kdy se vlastně narodil Ježíš Kristus. Křesťanský kalendář a užívání našeho letopočtu totiž nevzniklo s narozením Krista.

"Křesťanský kalendář vznikl asi o 500 let později. Konkrétně za to může jeden na svoji dobu velice vzdělaný člověk Dionisius Exigus. Byl to opat, který na přímý pokyn papeže Jana I. začal zkoumat a zaobírat se daty, aby se propracoval k přesnému datu Kristova narození. Dionisius Exigus vycházel převážně z Lukášova evangelia a z tehdejších dostupných spisů, protože se zabýval pořádáním vatikánských archivů a měl možnost do těchto spisů nahlédnout. Při svém bádání dospěl k tomu, že se Kristus narodil v roce, který předcházel roku, kterému dneska říkáme rok 1 našeho letopočtu. Samozřejmě z dnešního pohledu víme, že se opat Dionizius Exigus dopustil několika početních chyb, kdy na sebe navazoval různé tehdy používané letopočty. Víme, že jeho výpočet, díky kterému používáme ten náš současný letopočet, není úplně přesný a že Kristus se skutečně nenarodil 25. prosince roku 1 před naším letopočtem. Víme, že to bylo dříve."

Ale kdy? Jak zmínil Jakub Haloda, důležité historické indície můžeme najít v evangeliu. A o Ježíšově narození a dětství psali jen dva evangelisté - Matouš a Lukáš.

Čtení z Evangelia sv. Lukáše.

"V těch dnech vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby se v celé říši provedlo sčítání lidu.

To bylo první sčítání a konalo se, když byl v Sýrii místodržitelem Kviridius.

Šli tedy všichni, aby se dali zapsat, každý do svého města. Také Josef se odebral z galilejského

města Nazaretha vzhůru do Judska, do města Davidova, aby se dal zapsat spolu s Marií,

sobě zasnoubenou ženou, která byla v požehnaném stavu. Když tam byli, naplnil se jí čas,

kdy měla porodit a porodila svého prvorozeného syna, zabalila ho do plenek a položila do jeslí,

protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místo. V té krajině nocovali pod širým nebem

pastýři a střídali se na hlídce u svého stáda. Najednou u nich stál Anděl páně a sláva páně se

kolem nich rozzářila a padla na ně veliká bázeň. Anděl jim řekl: nebojte se, zvěstuji vám

velikou radost, radost pro všechen lid. V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel,

Kristus Pán. To bude pro vás znamení - naleznete děťátko zavinuté do plenek a položené

v jeslích. A náhle bylo s andělem celé množství nebeských zástupů a takto chválily Boha:

sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení. Když andělé odešli

od pastýřů do nebe, řekli si pastýři mezi sebou: pojďme tedy do Betléma podívat se na to,

co se tam stalo, jak nám Pán oznámil. Pospíchali a nalezli Marii a Josefa i děťátko

položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno.

Všichni, kdo to slyšeli, podivovali se tomu, co jim pastýři vyprávěli."

Evangelia zmiňují několik dat. Kladou narození Krista do doby císaře Augusta a konce vlády krále Heroda I. Velikého. Latinský spisovatel Tertulián, pak uvádí, že se Ježíš narodil, když Sentius Saturnus byl místodržícím v Judei. Když protneme data společná těmto vládcům, přivede nás to do let 8 až 4 před naším letopočtem. A to je datum, kdy se Kristus s největší pravděpodobností narodil.

A teď můžeme pátrat, zda se v období mezi roky 8 až 4 před naším letopočtem, kdy se zřejmě Kristus narodil, neobjevil na nebi úkaz, který dal vzniknout legendě o hvězdě betlémské. Můžeme si na to vzít nejmodernější poznatky astronomie, výkonné počítače, historická data. Začneme s kometou a pomohou nám dochované archivy staré Číny a Babylonie. Zde byla astronomie v Kristově době na vysoké úrovni a hvězdáři patřili mezi společenskou elitu. Mezi lety 8 a 4 se však na nebi neobjevila žádná jasná kometa. A je velmi nepravděpodobné, že by unikla pozornosti, vždyť v záznamech nalezneme i popis návratu Halleyovy komety, která se na nebi objevila v roce 11 před naším letopočtem. Komety byly navíc ve starověku považovány za posly špatných zpráv, katastrof, válek a morových ran. Například Halleyova kometa viditelná právě v roce 11 před naším letopočtem předcházela podle římských spisovatelů smrti významného generála Agripy. Komety měly u lidí velmi špatnou pověst a ta jim zůstala až do počátku novověku. Je tedy vyloučeno, že by evangelista spojoval takto významnou událost, jakou bylo narození spasitele právě s jasnou kometou.

Poslech v RealAudio

Další z možných nebeských úkazů, který by mohl být považován za betlémskou hvězdu, je jasné vzplanutí tzv. novy, což je úkaz spojený s koncem života hvězd. Nova totiž může být tak jasná, že je pozorovatelná i ve dne. Z detailních záznamů čínských hvězdářů víme, že z doby před přelomem letopočtu se na nebi objevily dvě novy. Je však nepravděpodobné, že by právě jedna z nich mohla být hledanou beltémskou hvězdou. Žádná nebyla nijak nápadná a pozornost jí věnovali jen čínští astronomové.

Betlémskou hvězdou zřejmě nebyla ani jasná planeta Venuše, kterou můžeme i dnes po západu Slunce sledovat jako Večernice nebo naopak před východem slunce jako Jitřenku. Tehdejší astronomové planety jako Venuše nejen pozorovali, ale dokázali předpovídat jejich polohy na obloze. Naději v pátrání dávají slova Matoušova evangelia.

Čtení z evangelia sv. Matouše.

"Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle mudrci

od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král

Židů. Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit."

Kdo byli ti muži, které hvězda přivedla až do Jeruzaléma?

"Tři mudrcové byli nejspíše babylóňané. Babylóňští hvězdopravci. Babylónie tehdy byla součástí Partské říše, což byl velice silný centralizovaný stát, velký rival Říše římské. A babylonská civilizace zde hrála velmi důležitou úlohu. A co se týká konkrétně babylonských hvězdopravců, tak na tehdejší dobu to byli nesmírně vzdělaní muži, kteří dokázali předvídat a počítat polohy planet po obloze, předpovídat zatmění slunce a měsíce a vpodstatě v té své společnosti tvořili významnou elitu. Babylóňané věřili v to, že hvězdy a postavení platet mohou ovlivňovat lidské osudy."

Jak dodal Jakub Haloda, Babylóňané tomu věřili tak silně, že každé závažnější rozhodnutí bylo provedeno až poté, co bylo konzultováno s hvězdopravci. A tehdy se na nebi objevil zvláštní úkaz - konjunkce dvou platnet - Jupitera a Saturnu. Byly snad tyto dvě platety onou známou betlémskou hvězdou? S největší pravděpodobností ano. Jupiter byl považován za královskou planetu, nejsilnější a nejmocnější, Saturn byl podle babylónské mytologie hvězdou Židů.

"V následujících dnech, kdy poprvé pozorovali východ planety Jupiter, tak si mudrci všimli, že velice rychle se Jupiter přibližoval k Saturnu a tento jev si vyložili tak, že v zemi Židů se má narodit král, který obohatí celé národy a přinese mír a klid. To z toho důvodu, protože si zpětně ve svých tabulkách spočítali, že k takovému úkazu, který tehdy nastal v souhvězdí Ryb, dochází jednou za 794 let."

V okolí řeky Eufratu, kde je dnes hlavně poušť, existovala před 2000 lety úrodná země a vyspělá města jako byl Babylon nebo Ur. Civilizace v době, kdy zde zřejmě tři mudrci žili, dokázala budovat první asfaltové cesty a stavěla velké věže k úctě svých bohů. Ty sloužily nejen jako kultovní místo, ale zároveň jako vynikající astronomické observatoře. Jaký úkaz tedy přiměl muže k dlouhé a nebezpečné cestě? Odpověď přinesla klínopisná babylonská tabulka nalezená na místě starobylé astronomické observatoře Sypar na řece Eufratu v roce 1925. Jsou na ní zaznamenány všechny důležité astronomické události, k nimž mělo dojít v roce 7 před naším letopočtem. Hlavním tématem je však nejvýznamnější událost roku. Velká trojnásobná konjunkce planet Jupiter a Saturn. Možná toto setkání planet dalo vzniknout legendě o betlémské hvězdě. Jak muži postupovali do Jeruzaléma, královský Jupiter se stále více přibližoval k Saturnu až jej koncem května roku 7 před naším letopočtem dostihl. Podruhé se planety zastavily 13. listopadu a pak rychlejší Jupiter dostihl Saturn 5. prosince.

Poslech v RealAudio

Cesta mudrců do Jeruzaléma byla strastiplná. Museli ujít 1200 kilometrů dlouhou cestu. Jeruzalém byl v roce 7 před naším letopočtem správním centrem Judei. Místodržící Saturnus a lidu oficiálně vládl král Herodes I. Veliký. Právě o nich se zmiňují evangelia Matouše a Lukáše. Když mudrci v listopadu roku 7 před naším letopočtem konečně dorazili do Jeruzaléma, předstoupili před krále Heroda a ptali se.

Čtení z Evangelia sv. Matouše:

"Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu

a příšli jsme se mu poklonit. Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním

celý Jeruzalém. Svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával

se jich, kde se má mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: v judském Betlémě,

neboť tak je psáno u proroka a ty Betléme v zemi Judské zdaleka nejsi

nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vzejde ten, který bude

pastýřem mého lidu, Izraele. Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně

se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma

a řekl: jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti a jakmile je naleznete,

oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit. Oni krále poslechli a dali se

na cestu a hle hvězda, kterou viděli při východu, šla před nimi,

až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě."

Podle počítačové simulace hvězdárny vedla jejich cesta do 8 kilometrů vzdáleného Betléma na jih. A jak říká v evangelista Matouš, hvězda šla před nimi. To potvrzuje i babylónská klínopisná tabulka pro 12. listopad roku 7 před Kristem.

Čtení z evangelia sv. Matouše:

"Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu

a uviděli dítě s Marií, jeho matkou. Padli na zem, klaněli se mu, obětovali

mu přinesené dary - zlato, kadidlo a myrhu. Potom na pokyn ve snu, aby se

nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země."

Stálo setkání dvou jasných planet u zrodu legendy betlémské hvězdy? Narodil se Kristus v listopadu roku 7 před naším letopočtem? Možná ano, možná ne. Pravda zůstane navždy zahalená rouškou tajemství, ale není to právě tajemství, které probouzí fantazii i Mystérium betlémské hvězdy?