Příroda mocnější člověka

Foto: ČTK
0:00
/
0:00

Na povodně si už i v naších zeměpisných šířkách pomalu zvykáme. Někteří zodpovědní lidé současně začínají přemýšlet o tom, kde hledat příčiny některých jevů a jak značným ztrátám předcházet.

Kukuřičné pole po přívalovém dešti, foto: ČTK
Jedním z průvodních jevů ničivých záplav jsou sesuvy půdy. Divoká voda ji hrne na komunikace, do kanalizace či do domů. Většinou se takové pohromě nedá zabránit. Jsou ale v tomto ohledu situace, které zapříčinil člověk svou nerozvážností, když nedbá jistých zákonitostí, o nichž by z titulu své práce mnohdy měl vědět. Taková sporná situace nastala i letos na Havlíčkobrodsku, kde se bahno valilo z polí rovnou do obytných domů. Ukázalo se, že veškeré hlína připlavala z polí osetých kukuřicí, která nesmí být na polích se sklonem větším než 12 procent. Podle místních byli tedy na vině zemědělci, ti se však brání tvrzením, že žádné pravidlo neporušili, protože sklon inkriminovaného pole těchto hodnot nedosahuje.

František Krupička z České zemědělské akademie v Humpolci Českému rozhlasu potvrdil, že kukuřice je z hlediska možností zadržení velké vody nejhorší:

Foto: ČTK
"Na to, jak je mohutná rostlina, má poměrně slabý kořenový systém, spíše na povrchu půdy, a protierozní působení je velice nízké. Na druhé straně obecně stojí pícniny, jeteloviny a trávy, ale zase to souvisí s problémem, o kterém se teď hodně mluví, a to je pokles stavu dobytka, protože si musíme uvědomit, co pak s tou vyprodukovanou píci."

Byly by tedy následky záplav mírnější, kdybychom více dbali o úpravu krajiny? Předseda ústřední povodňové komise, ministr životního prostředí Ladislav Miko soudí, že v budoucnu by se měla změnit struktura krajiny, aby se dalo povodním alespoň částečně zabránit:

"Jde o to, abychom zabezpečili, že se sníží povrchový odtok na svazích tím, že se zpestří skladba jednotlivých stanovišť, které se nám vyskytují v jednotlivých ekosystémech. To znamená, že nebudeme udržovat zejména na svazích, kde hrozí povrchový odtok, jenom rozsáhlá pole, ale že se zavedou remízky, že se tam dostanou jiné typy, případně se zatravní určité pásy, aby se to vsakování urychlilo. Tato opatření dopad pouze zmírní. V určitých rozměrech už prostě není možné tomu zabránit úplně."

Pavel Punčochář z ministerstva zemědělství je ale přesvědčen o tom, že proti tak prudkým srážkám, jaké byly v Česku zaznamenány letos, nepomůže nic:

"V momentě, kdy spadne na území, a často opakovaně, více jak 40 - 70 milimetrů srážek, tak ten vsak do půdního profilu postupně klesá, snižuje se. Samozřejmě remízky a krajina posetá křovím by asi rychlost toho odtoku poněkud zmírnila, ale to nemůžeme mít přece všude. Jinými slovy, normální pole a plodiny včetně pícnin ano. Ten odtok z povrchu na velkých plochách by byl asi srovnatelný, ale eroze by byla menší než u těch širokořádkových plodin, které čas od času zemědělci také musejí dát, protože střídají plodiny."

Foto: ČTK
Podobný názor má i vedoucí ostravského střediska Agentury ochrany přírody a krajiny Petr Birklen:

"Skutečně na mnoha místech, řekl bych, že na většině postižených míst, se jednalo o extremní srážky, kterým navíc předcházel trvalejší déšť. To znamená, že povodí bylo skutečně vodou nasyceno a ty odtoky z povodí byly v okamžiku, kdy přišly přívalové srážky skutečně velmi rychle. Takže opatření v krajině jsou samozřejmě řešením, které přispívá ke zpomalení odtoků a ořezání těch píků povodní, ale v těchto extremních případech fungují pouze velmi omezeně a mají efekt především z hlediska zachycení erodovaného materiálu. Což některá z opatření, jako travnaté pásy, průlehy a podobně mohou výrazně zmírnit. Je to samozřejmě i střídání plodin, ale k tomu jsou dána jakási pravidla. Nemusí vždy dojít k jejich porušení."

Podle Pavla Punčocháře z ministerstva zemědělství je u nás povinnost hospodařit s ohledem na to, jaký to bude mít vliv na záplavy:

Foto: ČTK
"I legislativa evropských společenství, kterou kvůli dotacím musí dodržovat, počítá s tím, že určité principy ochrany přírody a krajiny musí ve svých procesech a způsobu hospodaření respektovat. K tomu patří řada různých podmínek, a jedna z nich mimochodem je i ta, že přijímají taková opatření i dobrovolně, a zejména v těch pásmech nebo regionech, kde je nižší možnost produkce, je množství zatravňování u nás extremní. To je mnoho hektarů, které se realizuje v podhůří, jako v méně úspěšných co do produkce oblastech."

Pozornost lidí, zejména těch přímo postižených záplavami, se v minulých dnech obracela také směrem k meteorologům a hydrologům. Dá se předpovědět tak ničivé bouřky, jaké letos řádily v některých oblastech Česka, zejména pak na Moravě? Hydrolog Jan Daňhelka z Českého hydrometeorologického ústavu musel v rozhovoru pro Českou televizi bohužel odpovědět záporně:

"Předpovědět bouřky je velmi složité. Meteorologické modely, které máme, pracují v nějakém měřítku, které je bohužel větší něž jsou jednotlivé bouřky, které se tvoří. Čili bouřky předpovídat neumíme, neumí to nikdo na světě a obávám se, že to nikdy nebudeme umět s dostatečnou přesností, abychom byli schopni říct, že v tomto místě spadne tolik a tolik milimetrů. My jsme schopni bouřku spíše detekovat na meteorologických radarech. Bouřek tady vzniká stovky každý rok, takže varovat na každou bouřku by bylo trošku kontraproduktivní, ale od chvíle, kdy zjistíme, že daná bouřka je opravdu intenzivní a může mít nějaké nebezpečné následky, se jedná řádově o desítky minut."

Opět se tedy potvrzuje, že větru a dešti se poručit nedá.