Příšovické dilema: Pravěk nebo prosperita

Petr Brestovanský na příšovickém nalezišti, foto: autor

"Příšovice (Liberecko) 9. července (ČTK) - Unikátní archeologické naleziště evropského významu u Příšovic na Liberecku brzy zmizí pod vrstvou betonu. Výzkum vesnice z mladší doby kamenné, jejíž stáří odborníci odhadli na 6700 let, skončil a přes veškeré intervence na kraji, ministerstvech a dalších orgánech se nepodařilo sehnat peníze na vykoupení pozemku. Investor tak nyní na místě postaví dopravní překladiště, uvádí liberecká příloha Mladé fronty Dnes."

Petr Brestovanský ukazuje nálezy z příšovického naleziště,  foto: ČTK
Zpráva o nalezišti nás v redakci přesvědčila, že bychom se na místo měli osobně vydat a zachytit mikrofonem křehké stopy minulosti dřív, než je zdemolují buldozery. Vedoucí záchranného průzkumu Petr Brestovanský ze Severočeského muzea mě vyzvedl na vlakovém nádraží v Liberci a cestou na naleziště jsme se zastavili v lokalitě zvané Cecilka, kde se o 2 roky dříve podařil jiný unikátní nález - zachované pohřebiště z pozdní doby bronzové.


Prolog na Cecilce: Domy na hrobech

Novostavby v lokalitě Cecilka,  foto: autor
Petr Brestovanský: „Pozdní doba bronzová je 9.-10. století př. Kr. Byli to první Indoevropané a my jsme tady našli jejich pohřebiště. Velice zachovalé, v kontextu střední Evropy jedno z nejzachovalejších. Všude v republice byla tato pohřebiště v posledních padesáti letech rozorávána, ale tady byly obecní záhumenky a my tu máme celé pohřby, celé žárové nádoby!“

Tady stojí ještě neomítnuté novostavby. To vše jsou pozemky, na kterých byly ty žárové hroby?

Petr Brestovanský na odkoupeném pozemku,  foto: autor
„Ano. Je to velice smutné, protože my jsme s majiteli jednali, chtěli jsme to pohřebiště zachovat v úplnosti, ale bohužel k dohodě nedošlo. Pouze jeden osvícený člověk nám svůj pozemek odprodal, takže 1200 m2 bylo zachráněno. Na ostatních pozemcích, kde ty hroby prokazatelně jsou, zjistili jsme je tam, tak stojí dneska domy.“

„Teď projíždíme kolem míst, kde to sídliště pokračuje. Ono pokračuje směrem k Jizeře, my se tu brodíme loužemi… a ti pamětníci, se kterými jsem tu mluvil, mi dokonce říkali, že když se tu jako děti na břehu řeky klouzaly, tak jim padaly střepy pod zadkem. Takže to osídlení tu sahá až k Jizeře. A je tu vidět to návrší, které jsme teď přejeli, kam voda ani v době záplav nešla. Oni tenkrát věděli, že se neusadí přímo u vody, ale na té první terásce nad tím, těch 242 m. nad mořem. A my jsem teď přímo u Jizery, objíždíme tu historickou řeku, kolem které se všechno soustřeďuje.“

Okolí řeky Jizery,  foto: autor
Marek Zvelebil je archeolog, od 80. let působí na anglické univerzitě v Sheffieldu: „Důležitost místa spočívá v tom, že je to stará archeologická krajina, která byla využívána mnoha skupinami a kulturami. Podívejme se, kde se to místo nachází: končí zde polabská nížina, která se táhne kolem Jizery, vytváří se tam jakýsi trojúhelník, což je konec sprašových půd, a roviny a kolem začíná pohoří. Takže už od hluboké prehistorie tam lidé mohli využívat dva typy prostředí: rovinu a pahorkatinu. Přitom podél Jizery vedou přírodní cesty na sever do Polska a do Německa. A tudíž není vůbec překvapující, že je tam hodně archeologických památek.“


Na nalezišti, které čeká na buldozery

Vytěžené naleziště v Příšovicích,  foto: autor
My jsme se s Petrem Brestovanským mezitím přesunuli na to druhé naleziště do Příšovic, tady už jsme…

„… tady je to neolitické sídliště, je to vlastně největší vesnice z mladšího neolitu. Neolit, neboli mladší doba kamenná se rozděluje na dvě velké epochy. Ze staršího neolitu známe jeden nádherný výzkum v Bělanech u Kutné Hory. Tam se našlo 144 dlouhých domů. Ale z toho mladšího období, které trvá zhruba 4400 – 4850 př. Kr., jsme znali tenkrát třeba jen sídelní jámu, nebo nějakou jednu výrobní jámu, nebo část půdorysu jednoho domu. Tady jsme těch dlouhých domů našli patnáct! A přes dvacet dílen. Jsou to dílny na zpracování pazourku, broušené industrie, tady začali vrtat první sekerky, jsou to první zemědělci, kteří tady měli stálá obydlí. Na zkoumané ploše 2 ha jsme našli víc než 1400 objektů.“

Je to první usedlá kultura?

„Ti první zemědělci mají první stálá sídla. Byli přivázáni k obilí, které pěstovali. Devadesát procent jejich stravy bylo obilí, které pěstovali. Pastevectví přišlo až později, v eneolitu.“

Tak se na to pojďme podívat…

Nalezené zrno pšenice dvouzrnky,  foto: autor
"Tohle je plavicí linka a odsud jsou ty nejkrásnější nálezy. My tady zjistíme takové věci, jako třeba 6700 let starou pšenici dvouzrnku, malinký hrášek, různé makrozbytky nebo třeba osiny z trav, podle kterých se dá rekonstruovat i klima, ve kterém tenkrát to lidské společenstvo žilo."

Marek Zvelebil: "Podle mých informací tam máme naleziště pozdního neolitu, kultury vypíchané keramiky neboli SBK..."

Petr Brestovanský na kontrolním profilu,  v pozadí dálnice,  foto: autor
Petr Brestovanský: "My jsme teď na příjezdové cestě a i tady kde se kopne, vždycky se něco najde... Ty nálezy jdou už od dálnice, takže stavba dálnice je musela už tenkrát zničit. Objekty nám končí jak za tím polem, tak i tady, i tady vidíte, že objekty jdou přímo pod železnici... Proč tomu říkám dílny? Protože kdyby to byla jenom vybraná hlína, tak by tam byly jen ty laloky, ze kterých hlínu brali. Ale uvnitř jsou i topeniště, jsou tam druhotně umístěná i ohniště. Takže oni to měli jako má dneska chlap garáž nebo nějakou dílničku, a tam jsou zmetky těch sekerek, nedovrtané sekerky a další věci, jsou tam brousky, drtidla na zrní, prostě všechno se soustřeďuje v těchto dílnách, kterých na celé ploše máme dalších patnáct, u každého baráku jednu. Pazourky sem dotlačila ledovcová moréna. Čelo té morény v době zalednění se opřelo, dívejte, támhle o ty hory: o Jizerky, o Ještěd a o Jitravské sedlo. Dneska můžeme říct, že tu byla i největší výrobna. Toho odpadu jsou tisíce a tisíce vzorků, mraky jader, ze kterých dělali pazourkové nožíky, škrabadla..."

Brestovanský ukazuje otisk stěny domu,  foto: autor
"Ty baráčky a dílny tvoří na ploše dvě řady. Tady začínají dílny a vždycky to jde: dílna - barák, dílna - barák, takže na jedné straně máme dílny - a baráky budou někde pod železnicí. Takhle to může pokračovat dál. Ale nikdo tenhle systém ještě ani nemohl znát, protože nikdo nevykopal víc než jeden barák téhle kultury. Navíc ty domy jsou orientovány přesně severo-severo-západ, jiho-jiho-východ, u všech to krásně souhlasí. Takže když někdo najde dílnu, dejte pozor, jižně najdete baráček, to už dneska můžeme říct."

Jak je nález v Příšovicích ojedinělý v evropském kontextu? Bylo někdy někde nalezeno něco podobně velkého, významného?

Marek Zvelebil: "Na to není jasná odpověď, protože Příšovice nebyly plně vyzkoumány. Ale to, že bylo vykopáno 15 domů, poukazuje na to, že hovoříme o velkém, koncentrovaném sídlišti, čili jednom z největších v Evropě."

Kde jsou ta další velká?

"Co se týče téhle kultury, tak ta další sídliště jsou v německém Sasku a v jižní části Polska, například sídliště Brześć Kujawski blízko Poznaně a samozřejmě také v Čechách. Ale velikost nálezu, jak ho dneska známe a chápeme, poukazuje na to, že toto je jedno z největších sídlišť."


Život domů

Petr Brestovanský s nálezy keramiky,  foto: ČTK
Petr Brestovanský vede archeologické oddělení Severočeského muzea v Liberci. V létě roku 2007 měl na starosti záchranný archeologický výzkum v Příšovicích: "Tato kultura přišla z oblasti tzv. úrodného půlměsíce (Irán, Irák...), pak přes Turecko, Balkán, Maďarsko až sem, a od nás pokračuje dál až do Francie. První osady tam, v tom úrodném půlměsíci, vznikají už v 9 - 10. tisíciletí, tedy o 4 tisíce let dřív než ve střední Evropě."

Marek Zvelebil: "To byli prostě lidé neolitu, čili pozdní doby kamenné, žili v domech, které se vlastně moc nelišily od tradičních zemědělských staveb středověku. V jedné části domu se udržovala zvířata, to byl chlév, v druhé části žili lidé. Byly to tzv. dlouhé domy. A vlastně největší stavby, které byly vytvořeny až do novověku, byly právě domy těchto lidí. Na konci neolitu u kultury vypíchané se ty domy začaly zmenšovat, což poukazuje na to, že ti lidé žili původně jako rodinná skupina, a potom se rozdělovaly do jednotlivých rodin."

Příšovické naleziště před zánikem,  foto: autor
Brestovanský: "Klimatologové nám teď trošku přehodnotili systém, protože dřív se myslelo, že tohle bylo období vlhka, ale v pozdní době bronzové bylo ještě o dva nebo tři stupně víc než dneska. Možná ta ohniště nepotřebovali k vlastnímu zahřátí, jenom k přípravě stravy, placek a podobně, ono bylo poměrně dost teplo. Navíc u těch baráků se nám nepovedlo objevit, což je tady zase další zajímavost, jasnou zprávu o tom, že by to mělo severní a jižní stěny. Ono to totiž možná severní a jižní stěny ani nemělo, mělo to jen západní a východní dlouhé stěny a na nich to stálo. Třeba právě proto tam mohli mít vaky s obilím, protože to větralo, mohli tam i spát a hlídat zásoby. Ale nikdy si nikdo nedovolil zapálit tam oheň, protože co měli na střeše? Měli tam slámu."

Marek Zvelebil: "Zajímavá věc je, že ty domy nikdy netrvaly příliš dlouho, otázka je proč. Průměrný věk takových domů je 40 - 60 let a pak ty domy shořely. nevíme, jestli byly úmyslně zapáleny a postavil se dům nový, nebo jestli shořely nešťastnou náhodou. zajímavé také je, že často se kolem těch staveb nalézají pohřby. Často před tím, než se dům postavil, bylo pohřbeno dítě, a když dům shořel, byl pohřben starý člověk. takže existuje názor amerických kolegů archeologů, že ty domy měly takzvaně svůj vlastní život, a když umřela významná osoba, tak celý dům spálili a pohřbili toho člověka jako závěr existence domu. To se nachází na jihovýchodě Evropy a ta tradice se k nám do střední Evropy přenáší v neolitu a končí s neolitem, později už se neobjevuje. To jsou právě zajímavé věci, které bychom rádi vyzkoumali a prozkoumali, kdyby se mohl postupně udělat výzkum celého areálu."


Kdo stojí o památky?

Archeologické práce na nalezišti v Příšovicích,  foto: ČTK
Marek Zvelebil: "Podle mě by se tenhle kus Čech měl zachovat jako archeologická kulturní památka. Ne třeba tak, že by se tam nesmělo stavět, nebo že by se s tím nesmělo nic dělat, ale zas na druhé straně takovým způsobem, aby se archeologický průzkum pořádně ukončil v přítomnosti a aby také nějaká část té krajiny zbyla pro příští výzkumy v budoucnosti."

Petr Brestovanský: "Dokonce k nám přišel jeden pán, který je zemědělec, a říkal, že kdyby ta firma chtěla stavět na vedlejších pozemcích, kde to neolitické sídliště bude pokračovat, tak s nimi 2 hektary vymění a nechá nám je."

Jestli tomu dobře rozumím, vy tady máte v okolí pozemky, které byste nabídl směnou za jiné pozemky s nálezy?

Krajina u Jizery,  foto: autor
"Případně. Mělo by se vymyslet něco, aby se tady o těch zemědělcích vědělo co nejvíc. To je obrovská historická cennost, že v téhle lokalitě byli zemědělci tolik tisíc let. To je rarita, která nemá obdoby."

Maltská konvence neboli Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy:

"Identifikace dědictví a opatření na jeho ochranu

Článek 2

Každá Strana se zavazuje, že zavede prostředky přiměřenými pro daný stát takový právní systém na ochranu archeologického dědictví, jenž zajistí:

(i) vedení soupisu jejího archeologického dědictví a klasifikaci chráněných památek a oblastí,

(ii) vytvoření archeologických rezervací, a to i tam, kde nejsou viditelné pozůstatky na povrchu nebo pod vodou, za účelem uchování hmotných důkazů ke studiu příštími generacemi,

(iii) povinnost nálezce ohlásit příslušným úřadům náhodný nález součástí archeologického dědictví a dát jej k dispozici ke zkoumání."

Problém je, že existenci této vesnice nikdo předem neočekával a územní plán lokalitu chápe jako průmyslovou zónu. Dnes už je celá plocha naleziště nenávratně zničena. Pokud se připojíme k odborníkům, kteří vyzdvihují jedinečnost nálezů, musíme se ptát, kde se stala chyba, která vedla k zániku archeologické památky. Kraj ani ministerstvo kultury nenašly potřebné miliony na vykoupení pozemků. Peníze nemá ani obec, mimochodem zařazená krajským zastupitelstvem v Liberci mezi hospodářsky slabé oblasti.

Hliník s kontrolním profilem na nalezišti,  zničeno deštěm,  foto: autor
Starosta Příšovic Antonín Lízner: "Uvědomte si, že majitelem nálezů je stát a stát by měl mít prvotní zájem, aby se jeho majetek chránil, využil, zachoval atd. Obec, protože nikdy nebyla majitelem těchto pozemků a není ze zákona ani majitelem nálezů, má velmi omezené možnosti..."

Petr Brestovanský: "Já vím, že všechno je v rámci zákonů takzvaně čisté. Ale tak mi vysvětlete, jak je možné, že v roce 1998 jsme podepsali nějakou maltskou konvenci, kde se přímo praví, že když se nějaká taková lokalita najde, tak se ohraničí, udělá se z ní rezervace a nebude se na ní stavět."

Maltská konvence: "...že v případě, kdy budou během stavebních prací nalezeny součásti archeologického dědictví, zabezpečí jejich konzervaci na původním místě, bude-li to proveditelné..."

Petr Šuleř, ředitel Moravského zemského muzea v Brně: "Ze zákona vyplývá povinnost každého investora zajistit archeologický výzkum, platí to samozřejmě i pro soukromníka. Stát má nástroje na to, aby třeba takovou stavbu zastavil nebo pozastavil. Tam nevidím jiný problém, než důsledně požadovat naplňování příslušných paragrafů. Zákony máme, byť k nim máme řadu výhrad, ale zákony máme a platí a je třeba požadovat po orgánech státní správy nebo samosprávy, aby jednaly v duchu těch zákonů. Že tam hrají roli zájmy skupinové nebo komerční, to je dost logické. I v případě, že se předpokládá, že výzkum kompletně vytěží tu situaci a že tam vznikne supermarket nebo nevím co, nějaké parkoviště, tak i tehdy je rozhodnutí na příslušném orgánu památkové péče, co se s tím stane. Jedná-li se o natolik významnou lokalitu, tak by ta lokalita měla být zachována, včetně kontrolních bloků..."

Hliník zabíhající pod železniční trať,  foto: autor
Antonín Lízner: "Polovinu katastru nám zabírá zátopové území řeky Jizery, a tam je rozvoj obce v podstatě nemožný, na druhé straně máme katastr velmi silně narušen existencí železniční dráhy a dálnice a ten kousek mezi tím, tady máme archeologické nálezy."

Petr Brestovanský: "Tyhle lokality během výzkumu navštívily stovky, možná tisíce lidí a to mě ubezpečuje, že zájem o to je. Ale bohužel nikdo na ně neslyší. Podepisovali jsme petice, dopis jsme psali prezidentovi, vládě, nejrůznějším institucím, ale bohužel některé ani nereagují, ani neodpovědí."

Antonín Lízner: "Byla by jedna možnost, zajímavá pro turistický ruch, kterou ale archeologové jinak nevidí rádi, a sice využít to pro jakýsi historický park. Pokusit se o rekonstrukce objektů a zaplnit ten prostor lidmi, kteří by předváděli, jak se tehdy žilo. Oni spíš preferují ponechání všeho pod původním terénním krytem a informovat veřejnost víceméně verbálně nebo pomocí nějakých informačních panelů, a to se nedomnívám, že bude až tak zajímavé. Pokud to má mít ekonomický význam, musím tu dokázat toho turistu udržet podstatně delší dobu a přimět ho, aby tady utratil své peníze. A za to mu ale logicky musím nabídnout protihodnotu."


Příšovice, český Stonehenge

Marek Zvelebil: "Já samozřejmě chápu ekonomické zájmy a jejich důležitost. Chtěl bych to jenom porovnat s problémem ve Stonehenge v Anglii. Kolem Stonehenge vedla velká důležitá cesta a ještě navíc krajinu v okolí využívá anglická královská armáda a dělostřelectvo. Ale postupný výzkum poukázal na to, že Stonehenge není jediná památka v celé té krajině, ale že vlastně hovoříme o celé velké pohřební krajině, kde bylo mnoho mohyl a mnoho dalších archeologických památek z neolitu. tak se vytvořila komise, která zahrnovala právě ekonomické zájmy, armádu, archeology, památkáře různých typů a trvalo to sice dva nebo tři roky, ale ta komise nakonec vypracovala řešení, které bylo všem přijatelné. A my tady v Čechách máme tu expertízu, ale zaráží mě, že se nevytvořila podobná komise, když jde o tak důležité místo."

Kde je problém? Je u archeologů, kteří nedostatečně nebo ne dost obratně vysvětlují význam nálezů? Nebo je v něčem jiném?

Sušení nálezů z plavicí linky,  foto: autor
"Myslím, že na jedné straně je to otázka jednání archeologů, na druhé straně je to ale také určitě otázka jednání těch ekonomických subjektů. Důvod, proč chtějí postavit přesně toto v Příšovicích u Trutnova, je úplně stejný, proč tam původně v době kamenné dělali své sídliště lidé doby kamenné. Protože to je jedna z hlavních dopravních tepen přes Čechy. je to prostě křižovatka, která se dá využít stejně dneska, jako se využívala v minulosti. Takže problémy jsou myslím na obou stranách a nejlepší řešení by proto bylo vytvořit komisi, která by se snažila uspokojit všechny zájmy."

Antonín Lízner: "V těch místech už byla kdysi před šesti a půl tisíci lety jakási svým způsobem, průmyslová zóna. Celá tisíciletí se v tom místě pracuje. Proč se tam nedá pracovat i teď?"

Hliník s kontrolním profilem na příšovickém nalezišti,  foto: autor
Marek Zvelebil: "Tady nejde jen o to, abychom si zachovali nějaké památky z minulosti, jen proto, že to jsou památky. Jde o to, že studiem těch památek poznáváme, kdo jsme geneticky a kdo jsme kulturně. A to má specifický dopad a význam pro naše zdraví, pro naši kulturu, pro naše intelektuální a fyzické schopnosti. V začátku neolitu k sobě v Čechách přicházejí dvě geneticky odlišné populace: lidé místní, kteří zde byli už od konce doby ledové a začátku poledového období, tedy před 10.000 lety, to jsou ti lovci sběrači, a lidé noví, kteří přišli z jihovýchodní Evropy, z Balkánu a z Blízkého Východu. A tito lidé se v době ranného neolitu kulturně i geneticky mísí. A konec tohoto procesu představuje právě kultura vypíchané keramiky. Takže ta nám dovoluje ohodnotit, do jaké míry máme v genech a v kultuře velmi starou lovecko-sběračskou složku, a do jaké míry novější, neolitickou složku z Blízkého Východu. To jsou praktické záležitosti a to je i důvod, proč je archeologie tak zajímavá věda."

V pořadu Věk průmyslu a pravěk zemědělství jsme se vám pokusili přiblížit jeden unikátní nález, který se v roce 2007 podařil českým archeologům. V pořadu hovořili archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský, britský archeolog Marek Zvelebil, ředitel Moravského zemského muzea Petr Šuleř, starosta Příšovic Antonín Lízner a Vilém Faltýnek, který pořad připravil. Použita byla hudba Stephana Micuse z desky The Music of Stones.