Příšovické dilema: Pravěk nebo prosperita
"Příšovice (Liberecko) 9. července (ČTK) - Unikátní archeologické naleziště evropského významu u Příšovic na Liberecku brzy zmizí pod vrstvou betonu. Výzkum vesnice z mladší doby kamenné, jejíž stáří odborníci odhadli na 6700 let, skončil a přes veškeré intervence na kraji, ministerstvech a dalších orgánech se nepodařilo sehnat peníze na vykoupení pozemku. Investor tak nyní na místě postaví dopravní překladiště, uvádí liberecká příloha Mladé fronty Dnes."
Prolog na Cecilce: Domy na hrobech
Tady stojí ještě neomítnuté novostavby. To vše jsou pozemky, na kterých byly ty žárové hroby?
„Teď projíždíme kolem míst, kde to sídliště pokračuje. Ono pokračuje směrem k Jizeře, my se tu brodíme loužemi… a ti pamětníci, se kterými jsem tu mluvil, mi dokonce říkali, že když se tu jako děti na břehu řeky klouzaly, tak jim padaly střepy pod zadkem. Takže to osídlení tu sahá až k Jizeře. A je tu vidět to návrší, které jsme teď přejeli, kam voda ani v době záplav nešla. Oni tenkrát věděli, že se neusadí přímo u vody, ale na té první terásce nad tím, těch 242 m. nad mořem. A my jsem teď přímo u Jizery, objíždíme tu historickou řeku, kolem které se všechno soustřeďuje.“
Na nalezišti, které čeká na buldozery
„… tady je to neolitické sídliště, je to vlastně největší vesnice z mladšího neolitu. Neolit, neboli mladší doba kamenná se rozděluje na dvě velké epochy. Ze staršího neolitu známe jeden nádherný výzkum v Bělanech u Kutné Hory. Tam se našlo 144 dlouhých domů. Ale z toho mladšího období, které trvá zhruba 4400 – 4850 př. Kr., jsme znali tenkrát třeba jen sídelní jámu, nebo nějakou jednu výrobní jámu, nebo část půdorysu jednoho domu. Tady jsme těch dlouhých domů našli patnáct! A přes dvacet dílen. Jsou to dílny na zpracování pazourku, broušené industrie, tady začali vrtat první sekerky, jsou to první zemědělci, kteří tady měli stálá obydlí. Na zkoumané ploše 2 ha jsme našli víc než 1400 objektů.“
Je to první usedlá kultura?
„Ti první zemědělci mají první stálá sídla. Byli přivázáni k obilí, které pěstovali. Devadesát procent jejich stravy bylo obilí, které pěstovali. Pastevectví přišlo až později, v eneolitu.“
Tak se na to pojďme podívat…
Marek Zvelebil: "Podle mých informací tam máme naleziště pozdního neolitu, kultury vypíchané keramiky neboli SBK..."
Jak je nález v Příšovicích ojedinělý v evropském kontextu? Bylo někdy někde nalezeno něco podobně velkého, významného?
Marek Zvelebil: "Na to není jasná odpověď, protože Příšovice nebyly plně vyzkoumány. Ale to, že bylo vykopáno 15 domů, poukazuje na to, že hovoříme o velkém, koncentrovaném sídlišti, čili jednom z největších v Evropě."
Kde jsou ta další velká?
"Co se týče téhle kultury, tak ta další sídliště jsou v německém Sasku a v jižní části Polska, například sídliště Brześć Kujawski blízko Poznaně a samozřejmě také v Čechách. Ale velikost nálezu, jak ho dneska známe a chápeme, poukazuje na to, že toto je jedno z největších sídlišť."
Život domů
Marek Zvelebil: "To byli prostě lidé neolitu, čili pozdní doby kamenné, žili v domech, které se vlastně moc nelišily od tradičních zemědělských staveb středověku. V jedné části domu se udržovala zvířata, to byl chlév, v druhé části žili lidé. Byly to tzv. dlouhé domy. A vlastně největší stavby, které byly vytvořeny až do novověku, byly právě domy těchto lidí. Na konci neolitu u kultury vypíchané se ty domy začaly zmenšovat, což poukazuje na to, že ti lidé žili původně jako rodinná skupina, a potom se rozdělovaly do jednotlivých rodin."
Marek Zvelebil: "Zajímavá věc je, že ty domy nikdy netrvaly příliš dlouho, otázka je proč. Průměrný věk takových domů je 40 - 60 let a pak ty domy shořely. nevíme, jestli byly úmyslně zapáleny a postavil se dům nový, nebo jestli shořely nešťastnou náhodou. zajímavé také je, že často se kolem těch staveb nalézají pohřby. Často před tím, než se dům postavil, bylo pohřbeno dítě, a když dům shořel, byl pohřben starý člověk. takže existuje názor amerických kolegů archeologů, že ty domy měly takzvaně svůj vlastní život, a když umřela významná osoba, tak celý dům spálili a pohřbili toho člověka jako závěr existence domu. To se nachází na jihovýchodě Evropy a ta tradice se k nám do střední Evropy přenáší v neolitu a končí s neolitem, později už se neobjevuje. To jsou právě zajímavé věci, které bychom rádi vyzkoumali a prozkoumali, kdyby se mohl postupně udělat výzkum celého areálu."
Kdo stojí o památky?
Petr Brestovanský: "Dokonce k nám přišel jeden pán, který je zemědělec, a říkal, že kdyby ta firma chtěla stavět na vedlejších pozemcích, kde to neolitické sídliště bude pokračovat, tak s nimi 2 hektary vymění a nechá nám je."
Jestli tomu dobře rozumím, vy tady máte v okolí pozemky, které byste nabídl směnou za jiné pozemky s nálezy?
Maltská konvence neboli Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy:
"Identifikace dědictví a opatření na jeho ochranu
Článek 2
Každá Strana se zavazuje, že zavede prostředky přiměřenými pro daný stát takový právní systém na ochranu archeologického dědictví, jenž zajistí:
(i) vedení soupisu jejího archeologického dědictví a klasifikaci chráněných památek a oblastí,
(ii) vytvoření archeologických rezervací, a to i tam, kde nejsou viditelné pozůstatky na povrchu nebo pod vodou, za účelem uchování hmotných důkazů ke studiu příštími generacemi,
(iii) povinnost nálezce ohlásit příslušným úřadům náhodný nález součástí archeologického dědictví a dát jej k dispozici ke zkoumání."
Problém je, že existenci této vesnice nikdo předem neočekával a územní plán lokalitu chápe jako průmyslovou zónu. Dnes už je celá plocha naleziště nenávratně zničena. Pokud se připojíme k odborníkům, kteří vyzdvihují jedinečnost nálezů, musíme se ptát, kde se stala chyba, která vedla k zániku archeologické památky. Kraj ani ministerstvo kultury nenašly potřebné miliony na vykoupení pozemků. Peníze nemá ani obec, mimochodem zařazená krajským zastupitelstvem v Liberci mezi hospodářsky slabé oblasti.
Petr Brestovanský: "Já vím, že všechno je v rámci zákonů takzvaně čisté. Ale tak mi vysvětlete, jak je možné, že v roce 1998 jsme podepsali nějakou maltskou konvenci, kde se přímo praví, že když se nějaká taková lokalita najde, tak se ohraničí, udělá se z ní rezervace a nebude se na ní stavět."
Maltská konvence: "...že v případě, kdy budou během stavebních prací nalezeny součásti archeologického dědictví, zabezpečí jejich konzervaci na původním místě, bude-li to proveditelné..."
Petr Šuleř, ředitel Moravského zemského muzea v Brně: "Ze zákona vyplývá povinnost každého investora zajistit archeologický výzkum, platí to samozřejmě i pro soukromníka. Stát má nástroje na to, aby třeba takovou stavbu zastavil nebo pozastavil. Tam nevidím jiný problém, než důsledně požadovat naplňování příslušných paragrafů. Zákony máme, byť k nim máme řadu výhrad, ale zákony máme a platí a je třeba požadovat po orgánech státní správy nebo samosprávy, aby jednaly v duchu těch zákonů. Že tam hrají roli zájmy skupinové nebo komerční, to je dost logické. I v případě, že se předpokládá, že výzkum kompletně vytěží tu situaci a že tam vznikne supermarket nebo nevím co, nějaké parkoviště, tak i tehdy je rozhodnutí na příslušném orgánu památkové péče, co se s tím stane. Jedná-li se o natolik významnou lokalitu, tak by ta lokalita měla být zachována, včetně kontrolních bloků..."
Petr Brestovanský: "Tyhle lokality během výzkumu navštívily stovky, možná tisíce lidí a to mě ubezpečuje, že zájem o to je. Ale bohužel nikdo na ně neslyší. Podepisovali jsme petice, dopis jsme psali prezidentovi, vládě, nejrůznějším institucím, ale bohužel některé ani nereagují, ani neodpovědí."
Antonín Lízner: "Byla by jedna možnost, zajímavá pro turistický ruch, kterou ale archeologové jinak nevidí rádi, a sice využít to pro jakýsi historický park. Pokusit se o rekonstrukce objektů a zaplnit ten prostor lidmi, kteří by předváděli, jak se tehdy žilo. Oni spíš preferují ponechání všeho pod původním terénním krytem a informovat veřejnost víceméně verbálně nebo pomocí nějakých informačních panelů, a to se nedomnívám, že bude až tak zajímavé. Pokud to má mít ekonomický význam, musím tu dokázat toho turistu udržet podstatně delší dobu a přimět ho, aby tady utratil své peníze. A za to mu ale logicky musím nabídnout protihodnotu."
Příšovice, český Stonehenge
Marek Zvelebil: "Já samozřejmě chápu ekonomické zájmy a jejich důležitost. Chtěl bych to jenom porovnat s problémem ve Stonehenge v Anglii. Kolem Stonehenge vedla velká důležitá cesta a ještě navíc krajinu v okolí využívá anglická královská armáda a dělostřelectvo. Ale postupný výzkum poukázal na to, že Stonehenge není jediná památka v celé té krajině, ale že vlastně hovoříme o celé velké pohřební krajině, kde bylo mnoho mohyl a mnoho dalších archeologických památek z neolitu. tak se vytvořila komise, která zahrnovala právě ekonomické zájmy, armádu, archeology, památkáře různých typů a trvalo to sice dva nebo tři roky, ale ta komise nakonec vypracovala řešení, které bylo všem přijatelné. A my tady v Čechách máme tu expertízu, ale zaráží mě, že se nevytvořila podobná komise, když jde o tak důležité místo."
Kde je problém? Je u archeologů, kteří nedostatečně nebo ne dost obratně vysvětlují význam nálezů? Nebo je v něčem jiném?
Antonín Lízner: "V těch místech už byla kdysi před šesti a půl tisíci lety jakási svým způsobem, průmyslová zóna. Celá tisíciletí se v tom místě pracuje. Proč se tam nedá pracovat i teď?"
V pořadu Věk průmyslu a pravěk zemědělství jsme se vám pokusili přiblížit jeden unikátní nález, který se v roce 2007 podařil českým archeologům. V pořadu hovořili archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský, britský archeolog Marek Zvelebil, ředitel Moravského zemského muzea Petr Šuleř, starosta Příšovic Antonín Lízner a Vilém Faltýnek, který pořad připravil. Použita byla hudba Stephana Micuse z desky The Music of Stones.
