Příští zastávka elektromobilita?
Jak snížit emise z dopravy, aniž bychom museli omezit svou vlastní mobilitu? Odpovědi hledáme v dalším díle podcastu Karbon.
Osobní automobily, kamiony, ale také letadla a lodě jsou z naprosté většiny stále založené na spalování fosilních paliv. Není proto divu, že sektor dopravy je mimořádně emisně náročný. Existují způsoby, jak emise z dopravy snížit, aniž bychom přitom museli omezit svou vlastní mobilitu?
“Doprava je z hlediska klimatické změny zcela zásadní sektor. Reprezentuje asi čtvrtinu globálních emisí. V rozvinutých zemích je to až jedna třetina. Hlavní problém je v tom, že emise z dopravy – na rozdíl od některých jiných sektorů – proporčně neustále narůstají,” říká expertka na oblast mobility, zakladatelka poradenské společnosti JP Mobility Solutions Jana Plaňanská. Při diskuzích o emisích z dopravy se často mluví především o létání. Jak ale na příkladu Německa ilustruje Wiebke Zimmer z berlínského think-tanku Agora Verkehrswende, ve skutečnosti má největší část emisí na svědomí silniční doprava. „Osobní auta jsou zodpovědná zhruba za dvě třetiny emisí v sektoru dopravy, nákladní automobily pak za zbývající třetinu. Naproti tomu emise z autobusů, vlaků s dieselovým motorem či vnitrostátní letecké dopravy jsou v podstatě zanedbatelné.“
Jak překonat závislost na fosilních palivech?
Vysoká emisní náročnost dopravy má podle Jany Plaňanské poměrně jednoduché vysvětlení. „V dopravě jsme stále z více než 94 % závislí na fosilních palivech, zejména na ropě. Přestože v Evropě, v Americe nebo v Číně se hodně mluví o elektrifikaci dopravy a elektromobilech, tak zbytek světa je stále skoro stoprocentně závislý na fosilních palivech.“ Je tedy zřejmé, že pokud chceme dosáhnout snížení emisí z dopravy, neobejde se to bez zásadních změn celého sektoru. Jak by tato proměna mohla vypadat, naznačuje Wiebke Zimmer. „Existují různé strategie, jak přistupovat k transformaci dopravy. Jedním z důležitých aspektů je poptávka – to znamená kolik lidí využívá jednotlivé typy dopravy. V tomto ohledu by měl být naším hlavním cílem přechod na ekologičtější a efektivnější způsoby dopravy, jako jsou autobusy, železnice, cyklistická a pěší doprava. Zároveň je ale zřejmé, že lidé budou i nadále využívat osobní a nákladní auta. Silniční doprava tu s námi zůstane. Proto musíme hledat bezemisní řešení. A tou nejefektivnější variantou je jednoznačně elektrifikace – přechod na elektrický pohon. U osobních aut ostatně už dnes vidíme velmi silný trend směrem k elektromobilitě,“ dodává Zimmer.
Elektroauta jsou ekologičtější už dnes
V souvislosti s elektrifikací dopravy je zároveň důležité snižovat množství emisí, které se uvolní při samotné výrobě elektřiny. A to například tím, že se bude zvyšovat podíl elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Jak ale zdůrazňuje Jana Plaňanská, elektromobily jsou ekologičtější už dnes, v podmínkách současné evropské energetiky. „V tuto chvíli jsou již elektroauta skutečně ekologičtější než auta se spalovacím motorem. S dnešním energetickým mixem v Evropě je elektroauto klimaticky šetrnější už po ujetí nějakých 11.000–13.000 kilometrů. To znamená, že z hlediska celkových emisí – na celý životní cyklus – jsou elektroauta jednoznačně méně škodlivá.“ Technologie na výrobu elektromobilů se navíc rychle zdokonalují. Lze tedy předpokládat, že jejich účinnost se do budoucna ještě zvýší. „Ekologicky nejnáročnější částí elektroauta je baterie. Ta reprezentuje asi 50 % emisí z elektroaut. Ve výzkumu baterií ovšem dochází k neustálému pokroku, takže baterie jsou čím dál efektivnější a jejich výroba ekologičtější. V rámci Evropské unie se navíc uvažuje o možnostech recyklace baterií. Elektroauta jsou tedy ekologičtější už dnes, a navíc je zde potenciál pro jejich další zlepšení. Naproti tomu u spalovacích motorů se s žádným velkým pokrokem nepočítá – dokud lijeme ropu a diesel do auta, tak tam nezměníme nic.“
Jednou z bariér při nákupu elektroauta je jeho vysoká pořizovací cena. I to se ale podle Plaňanské velmi rychle mění. „V západní Evropě nejsou dnes elektroauta o nic dražší než klasická auta se spalovacími motory. Když se podíváme na cenu automobilů během jejich celého životního cyklu, tak elektroauta jsou už několik let jednoznačně levnější – a to i v Česku. Nákupní cena elektromobilů v západní Evropě se velmi rychle blíží nákupní ceně aut na fosilní paliva. V příštím roce se dokonce očekává, že v některých segmentech budou elektroauta představovat nejlevnější variantu. Bohužel v Čechách jsou ty rozdíly stále ještě poměrně velké. Ale myslím si, že do několika let se tento cenový rozdíl – i s příchodem většího množství modelů na trh – vyrovná.“
Transformace dopravy se neobejde bez zapojení veřejnosti
Transformace dopravy je společně s proměnou energetiky klíčovou součástí snah o dosažení uhlíkové neutrality. Dekarbonizace dopravy přitom bude podle odborníků pravděpodobně ještě náročnější než snížení emisí v sektoru energetiky. „Největší rozdíl mezi dopravou a energetikou je v tom, že pro dopravu je určující poptávka. U elektřiny se pro spotřebitele nic nemění: prostě jen zapojí přístroj do zásuvky. Ale v dopravě uhlíková neutralita znamená změnu – změnu ve způsobu přepravy, změnu dopravních prostředků, změnu technologií. Proto je transformace dopravy složitější – ve srovnání s energetikou totiž vyžaduje mnohem větší zapojení veřejnosti. Přesto věřím, že se nám podaří dosáhnout klimatické neutrality do roku 2045 – jednak díky změnám na straně poptávky, jednak díky elektromobilitě, která se už řadu let úspěšně rozvíjí.“
Ke snížení emisí z dopravy může do určité míry přispět i každý z nás. Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak toho docílit, je omezit jízdy autem, říká Jana Plaňanská. „První důležitá otázka zní: potřebuji pro svůj každodenní život auto, nebo ne? Samozřejmě v momentě, kdy auto mám, tak ho používám. To platí i pro elektroauta, která jsou sice ekologicky výhodnější, ale stále využívají určité zdroje, veřejný prostor a tak dále. Proto je dobré se nejprve zamyslet nad tím, jestli se dá nákupu auta předejít. Vždy bychom se měli snažit využívat co nejekologičtější způsoby dopravy – od chůze a jízdy na kole až po MHD a sdílenou dopravu. A teprve potom bychom měli uvažovat o nákupu vlastního auta. Pokud je možné vyřídit své každodenní cesty aktivně, to znamená například chůzí nebo na kole, tak je to zcela ideální, protože je to jednak ekologické a jednak tím dělám něco pro své zdraví.“
Právě zlepšení kvality života je – vedle snižování emisí – dalším přínosem transformace dopravy. Jak upozorňuje Wiebke Zimmer, už dnes vznikají po celé Evropě občanské iniciativy, které požadují kvalitnější podmínky pro život ve městech. „Řada lidí usiluje o lepší kvalitu života ve městech a méně aut v ulicích. Chtějí víc cyklostezek. Nechtějí mít před domem parkoviště, ale raději dětské hřiště a více stromů. Bylo by skvělé, kdyby se těmito občanskými iniciativami více inspirovala i naše spolková vláda,“ uzavírá Wiebke Zimmer.
V čem může pomoct rozvoj sdílených služeb typu carsharingu? Jaké množství emisí připadá na leteckou a lodní dopravu? A jak by mohla vypadat dekarbonizace těchto dvou odvětví? I to se dozvíte v desáté epizodě podcastu Karbon.
Transformace dopravy je společně s proměnou energetiky klíčovou součástí snah.
