Procházka českým New Yorkem zašlých časů

Před sto lety byla krajanská komunita v New Yorku soustředěna na manhattanské Upper East Side. V oblasti nazývané Yorkvile žilo zhruba 40 000 Čechů. 80-letý Ed Chlanda, jehož rodina odsud pochází, mě touto čtvrtí provedl.

Ed Chlanda, foto: Ian Willoughby

Byli jsme v bývalé české bance, v ulici, kde Ed vyrostl, v místním kostele a v České národní budově. Začali jsme ale newyorským Sokolem na východní 71. ulici, v němž byl Chlanda svého času aktivním členem. V sokolské knihovně mně Ed, obklopený fotkami a medailemi, pověděl o historii české čtvrti.

„Obchody byly české. Byla tu česká restaurace, řeznictví, pivní zahrádka a pekárna.“

Mluvilo se tenkrát na ulici česky?

„Ano, můj otec se nikdy nemusel pořádně naučit anglicky, protože bydlel v této čtvrti. Mohl si v obchodě koupit pivo, pečivo a jiné potraviny. Čeština mu na to vždy stačila.“

Narodil se tady?

„Ne, narodil se Praze. Rodiče sem přijeli parníkem bez zpátečních jízdenek v roce 1932. Když dorazili do New Yorku a viděli špinavé ulice a děti běhající bezprizorně v ulicích, řekli si, že udělali chybu. A 25 procent imigrantů se zpět doopravdy vrátilo.“

Četl jsem, že Češi původně žili někde v downtownu. Je to pravda?

„Ano, dole na východní 5. ulici. Tam byla původní česká osada. Bylo to také polské a německé sousedství. Potom se ale doutníkové továrny, ve kterých Češi pracovali, přesunuly z Lower East Side do Yorkvilu.“

Proč pracovali Češi v továrnách na doutníky?

Sokol Hall, foto: Ian Willoughby

„V Kutné Hoře, odkud pocházela většina členů tohoto Sokola, byl v té době velký tabákový průmysl. Takže měli praxi. Výroba byla postavena na ručním balení a to byla práce, se kterou byli seznámeni. Dělníci si práci brali dokonce i domů, takže balily celé rodiny a dostávaly zaplaceno za každý zabalený kus. Postupem času je ale stroje připravily o práci.“

„Nebyl to nejlepší způsob obživy. Jacob Riis, skandinávskoamerický novinář, ve své knize, How the Other Half Lives, věnoval jednu kapitolu Čechům v New Yorku. Popsal, jak byli pracovití a jak trávili víkendy. Velkou roli tenkrát hrály organizace jako je Sokol a Česká národní budova. Tam se Češi scházeli, aby zavzpomínali na vlast a trochu si ulevili od kulturního šoku.“

Předpokládám správně, že se tento Sokol ze začátku nevěnoval pouze sportu?

„Ne, to zdaleka ne. Sokol v New Yorku začal před 150 lety, na Lower East Side v roce 1867. Tam zůstal do roku 1896, kdy se přestěhoval do této nově postavené budovy na Upper East Side. Práce se přesunula sem, a tak se Češi přestěhovali. Takže tahle jednota byla postavena v roce 1897, dlouho po založení Sokolu v roce 1867. Nebylo to jenom o sportu, byla tady rozsáhlá knihovna, která se zčásti zachovala do dneška. K vypůjčení tady byly k dispozici české překlady Toma Sawyera a jiných knih. Měli jsme tu i české vydání Hraběte Monte Christa a Sokol tu nabízel i hodiny angličtiny. Na zdejším pódiu byly inscenovány divadelní hry a muzikály.“

Angažoval se, nebo hrál nějakou roli, tento Sokol v hnutí pro nezávislý československý stát v roce 1918?

„Ano, za první světové války se zde hlásilo mnoho dobrovolníků do československé armády. A když vstoupily Spojené státy do války, odpochodovalo 70 členů newyorského Sokolu k náborové stanici. Všichni splnili fyzické požadavky, protože byli dobře vycvičení, každý z nich byl gymnasta. Nakonec byli ale někteří odmítnuti, to proto, že byli moc staří. “

Foto: Ian Willoughby

Máte zde bustu Masaryka, byl zde někdy?

„Je to možné. V roce 1918 měl proslov v Carnegie Hall. Všichni Sokolové tam tenkrát pochodovali. Pochodovali odsuď a na cestě vyzvedli sokoly slovenské, americké dělníky, chorvatské a polské. Všichni šli spolu do Carnegie Hall, aby si poslechli profesora Masaryka mluvit o naději na demokracii v Rakousku-Uhersku."

Nebyl náhodou tento Sokol nějakým způsobem spojen s československou vlajkou?

„Ale ano, v té době vedl zdejší knihovnu Josef Knedlhans. V roce 1918 si tady uvědomili, že kvůli Pittsburské dohodě vznikne, místo české a slovenské republiky, jednotné Československo. Takže potřebovali novou vlajku. Červenobílá byla tradiční vlajka v mnoha slovanských zemích. Knedlhans k ní přidal modrý trojúhelník, představující modré nebe na Slovensku. Modrý trojúhelník na jeho vlajce zabíral pouze jednu třetinu šířky. Československá vláda vyhlásila ale nakonec někdy ve dvacátých letech soutěž o národní vlajku a vybrali v podstatě stejnou vlajku, trojúhelník ale na místo třetiny zabíral celou polovinu. Takže bych řekl, že inspirace pro bývalou československou a dnešní českou vlajku pochází od Josefa Knedlhanse.“

Ze Sokola přecházíme na relativně rušnou 1st Avenue. Postavíme se na ní před lesklý mrakodrap. Na tomto místě měli na začátku minulého století svojí vlastní banku místní Češi.

„Toto je Northeast Community Bank. Dříve to byla Fourth Federal Bank a vlastnila ji česká rodina. I Northeast je dnes převážně v rukou českých vlastníků. Všichni Češi tady měli účet. Samozřejmě i Sokol tu měl uschované svoje peníze. Stará budova byla nízká, měla zhruba čtyři patra. Dnes, jak vidíte, má tato budova 30 nebo 40 pater. Nemovitosti na Manhattanu mají tendenci růst do výšky.“

A v bance se také mluvilo česky?

Kostel Jana Husa, foto: Ian Willoughby

„Manažer banky mluvil dlouhá léta česky. Takže pro Čechy nebylo obtížné přijít a otevřít si účet. S manažerem, a i s některými jinými bankovními zaměstnanci se mohli bavit česky.“

To bylo zhruba ve kterém období?

„Třicátá a čtyřicátá léta, tenkrát tu bylo 40 000 Čechů a na ulici se mluvilo česky. Dříve tu bylo i několik českých restaurací. Dnes je jenom jedna, a to v České národní budově. Staré restaurace se jmenovaly Ruč, Vašata a Praha. V nich vám načepovali Pilsner Urquell ze sudu. Nebyla to stejná cena jako v Praze, ale načepovali ho. Teď jsou všechny tyto pěkné restaurace pryč, zmizel s nimi i cholesterol.“

Z 1st Avenue jdeme na 73. ulici, kde Ed Chlanda vyrůstal. Obklopuje nás snad šestero budov s požárními schody vysoko nad ulicí. Je to typ budov symbolický pro New York.

„Toto jsou typické činžovní domy. V jednom z nich jsem tu jako kluk bydlel. Můžete si všimnout požárních schodišť. Výtahy tu nebyly.“

Byli tenkrát mnozí zdejší obyvatelé Češi?

„Většina byli Češi. Bydleli v takzvaných railroad flats. Railroad flats jsou byty, kde máte jeden vchod a potom volně přecházíte z jednoho pokoje do druhého. V roce 1911 vznikl nový zákon a mezi budovami byly vybudovány vzduchové šachty.“

Byla tato čtvrť jedna z těch lepších?

„Ne, byly tady činžovní domy pro imigranty různých povolání. Můj táta byl malíř, pracoval šest měsíců v roce. Moje máma pracovala jako uklízečka a já jsem chodil do školy. Moc peněz jsme neměli, vždycky jsme se považovali za střední vrstvu, ale samozřejmě jsme byli spíše nízkopříjmová rodina.“

Čím se živili vaši sousedi?

Česká národní budova, foto: Marián Beneš / České centrum New York

„Pracovali ve fabrikách nebo restauracích, občas se tu a tam našel český doktor nebo právník. Můj doktor byl Čech. Byl tu český právník a jeho klienti s ním mohli hovořit česky. Bylo to tady vlastně české ghetto, které pro imigranty velice dobře fungovalo. Protože se nemuseli učit nový jazyk, nepociťovali tolik kulturní šok, všechny potraviny nebo pivo v hospodě si mohli koupit v češtině.“

Předpokládám správně, že novým přistěhovalcům pomáhali z prací ti už usazení Češi?

„Ano, můj otec pracoval pro Joea Jarebku a zpočátku se moc nechtěl učit anglicky. O několik desítek let později se Jarebek stal mým nevlastním otcem, po tom, co můj otec zemřel a matka se znovu vdala. Jednou mi vyprávěl, jak můj otec pracoval na stavbě se skupinou Italů. Místo toho, aby se naučil anglicky, snažil se s Italy mluvit česky. Nefungovalo to.“

„Takže takové bylo staré sousedství. Railroad byty, které neměli klimatizace. V létě v nich bylo vedro, v zimě zase průvan a mráz.“

Z Chlandovy staré ulice přecházíme k České národní budově, která byla před stoletím centrem zdejší české komunity. Dnes má podobnou, byť oficiálnější roli. Sídlí tu několik českých organizací.

„Národní budova byla postavena v roce 1896, ve stejném roce jako Sokol. Ten původně chtěl sídlit na jednom podlaží ve stejné budově, ale uvědomil si, že potřebuje více místa. Takže se Sokol rozhodl postavit poblíž svojí vlastní budovu. Obě byly dokončeny velice rychle. Česká národní budova byla postavena z příspěvků českých přistěhovalců. Bylo tu zhruba 40 různých spolků, ty byly součástí buď národní budovy, nebo Bohemian Benevolent and Literary Association, která národní budovu nechala postavit.“

Co to bylo za spolky?

„Tak například newyorský Sokol. Měli tu různé spolky, včetně československého marxistického klubu. Ten se dnes ale tolik nezmiňuje. Dále to byla Pěvecká sdružení a skupiny, které byly součástí Bohemian Benevolent and Literary Association.“

Jak je s tímto místem spojená vaše rodina?

„Moje matka sem chodila tančit, táta zase pít pivo.“

Varhany v kostele Jana Husa, foto: Ian Willoughby

Slyšel jsem, že Česká národní budova trpěla v době prohibice, protože se ji snížily příjmy.

„Myslím si, že se prohibice dala obejít. Tenkrát se gin a pivo ve vaně. Takže v Národní budově a v celém Yorkvilu toho bylo na pití hodně.“

Budova dnes vypadá skvěle, v určitém období ale byla na úpadku. Co se tady v tom období dělo?

„Češi se sem chodili seznamovat a tančit. Budova ale chátrala, takže kromě těchto akcí se toho tady moc nedělo.“

Jak hodnotíte renovaci?

„Já jsem velice spokojený. Šlo o modernizaci budovy. Střelnice je zavřená a místo velkého schodiště je tu teď výtah do tanečního sálu ve čtvrtém poschodí.“

Užil jste někdy střelnice?

„Nikdy jsem neměl tu možnost. Chtěl bych, aby ji znovu otevřeli.“

Na východní 74. ulici je další pozůstatek starého českého sousedství, cihlový kostel pojmenovaný podle Jana Husa. Katolická rodina Eda Chlandy navštěvovala jiný kostel nedaleko odsud.

„Kostel Jana Husa je presbyteriánský kostel. Bohoslužby tu navštěvovalo mnoho českých rodin. Druhý místní kostel byl katolický kostel na 61. ulici, ten byl zbourán. Také tu byl slovenský kostel na 68. ulici, též katolický.“

Chodili jste s rodinou do kostela pravidelně?

„Máma ano, byla katolička. Táta do kostela ale nechodil. Já jsem byl pokřtěn v kostele na 61. ulici a jako náctiletý jsem nadále chodil do různých katolických kostelů.“

Byly bohoslužby v češtině?

„Některé ano, v padesátých letech už moc ne, ale občas také ano.“

Bavíme se s Edem před Husovým kostelem. Přichází za námi Beverly Dempseyová, místní pastorka, a mile nás provází interiérem kostela, včetně původního svatostánku, který byl postaven v osmdesátých letech 19. století. Ed tu doposud nebyl a prohlídku si zřejmě užívá.

Ed Chlanda a Beverly Dempsey, foto: Ian Willoughby

„Na našem svatostánku je zajímavé, že obsahuje mnoho nedotčených prvků. Například české ručně malované varhany a některé radiátory. Také tu vidíte mnoho maleb, ty namalovali přistěhovalci, kteří přišli na konci 19. století. Jeden kongresman z Long Islandu, už si nevybavuji jeho jméno, nám nedávno napsal dopis, ve kterém říkal, že jeho děd tu namaloval hodně nábytku a jiných kousků. Plánuje sem přijet, aby se na ně podíval a případně nechal restaurovat.“

Vidím, že tady vpředu máte husitský kalich?

„Ano. Máme tu mnoho historických kousků, jako například nábytek, který namaloval kongresmanův děd v 19. století. Přemýšlíme, jak tyto památky zachovat pro budoucí generace.“

(z angličtiny přeložil Vojtěch Pohanka)