Procházka otce a synů Formanových do Národního divadla

Dobře placená procházka, foto: ČTK

Buffoopera Dobře placená procházka vznikla v polovině 60. let v tvůrčí dílně semaforské dvojice Suchý - Šlitr. Krátce po divadelní premiéře na jejím základě vznikl televizní film režisérů Roháče a Formana. Národní divadlo v Praze nyní 42 let po vzniku této hry se zpěvy uvádí nové nastudování Dobře placené procházky jako kolektivní dílo režiséra Miloše Formana a jeho synů Petra a Matěje.

Miloš Forman se syny Petrem (vlevo) a Matějem (vpravo), foto: ČTK
Společnost, hodnoty, estetika - to vše prošlo za desetiletí zásadní proměnou. Má starý kus šanci oslovit dnešní publikum? Po vzoru slepého houslisty, v jehož podání zazněla kdysi v Prozatímním píseň Kde domov můj, zve dnes do "zlaté kapličky" na Dobře placenou procházku a její zlidovělé melodie ošuntělý slepý harmonikář...

"Dobře placená procházka byla úžasná, neustále vzpomínám hlavně na pana Šlitra, který byl jako advokát báječný, a pan Suchý, Pilarová a všichni, to bylo báječné představení. Já jsem v tom nehrála, ale velmi dobře si vzpomínám. Těžko srovnávat. Tamto byla komorní záležitost Semaforu, tady se to na Národním divadle muselo udělat jinak. Já už jsem to viděla včera, dneska se jdu podívat na tu druhou partu. Je to prostě pěkné, líbí se mi to! Je to jiné než tenkrát, ale je to taky pěkné."

Manželé Uli a Vanilka se chtějí rozvést, ale do jejich záměru zasáhne listonoš s telegramem. Teta z Liverpoolu píše, že jejich (dosud nepočatému) dítěti odkazuje milion liber a to mění záměry Uliho a Vanilky. Lehce načtrnutý příběh o ziskuchtivosti a penězích s pěti postavami odehrávající se v malém bytě převedli tvůrci na velké jeviště, byt doplnili druhou jakoby filmovou scénou za oknem bytu a jeviště zaplnili početnými sbory.

Marko Ivanovič, foto: ČTK
"Liší se to hlavně tím, že to už vůbec není komorní opera, ale že to je velká opera, kde jsou veliké sbory a kde se dějou věci, obrovské proměny na jevišti a sedmdesátičlenný orchestr. je to prostě opera!"říká Jiří Suchý.

Téma touhy po penězích nijak nezestárlo. Poetika textu Jiřího Suchého také ne. Hudbu nově instrumentoval Marko Ivanovič: "Nesnažil jsem se o věrnou rekonstrukci semaforského zvuku, přistoupil jsem na to, že se jedná o poctu Semaforu v Národním divadle. Hraje velký orchestr Národního divadla, je částečně symfonický, ale částečně je to big-band, to znamená symfonický se saxofony, s rytmikou, s basovou kytarou, a i ta hudba se tedy pohybuje na pomezí."

Hru vybralo na repertoár Národního divadla bývalé vedení opery.

"Kolem Dobře placené procházky jako titulu, který se snaží přelomit hranice té vážné, klasické opery jsme kroužili s Danielem Dvořákem od začátku naší spolupráce. Nám to připadalo ještě aktuálnější ve vztahu k Jiřímu Suchému, kterého já osobně považuji za největšího žijícího básníka 20. století, jeho dílo právem patří na Národní divadlo a Dobře placená procházka je právě tím nejucelenějším tvarem," vysvětluje bývalý šéf Jiří Nekvasil. Proč s divadelní režií oslovili filmaře Formana? Důvodem byla mimo jiné jeho provázanost s televizní režií Procházky.

"Miloš Forman nejprve tu nabídku odmítl, byl jí potěšen, ale odmítl, že se na divadlo necítí, ale pak si to rozmyslel. A rozmyslel si to myslím i poté (kromě toho, že ho řada lidí přesvědčovala, že to má dělat, včetně Jiřího Suchého), když tady viděl Krásku a zvíře svých synů, když viděl, co se dalo v Národním divadle udělat. Pak kývl, že ano, že to bude dělat ve spolupráci se svými syny Petrem a Matějem."

Jiří Suchý se spolu s hereckými kolegy děkuje na scéně Národního divadla, foto: ČTK
Jak spolupracoval zkušený filmař se svými syny, zkušenými divadelníky?

"No na to jsem byl taky zvědav, já jsem si říkal, že si je sem Miloš Forman určitě nevzal jako protekční děti, to mi bylo jasné. Nakonec, jsem já jsem tady už viděl před třemi lety inscenaci bratří Formanů. A splnili přesně moje očekávání. Oni byli skutečně rovnocenní partneři. Miloš Forman mi sám říkal: Já jsem filmový režisér, a kluci mají zase divadelní zkušenost. On chrlil nápady a oni ho dokázali buď usměrnit nebo jeho nápady realizovat, nebo někdy i rozvinout. No byla to dokonalá týmová spolupráce."

A měl přece jen někdo v tomto týmu právo veta?

"Ale všichni tři měli právo veta, a kdo měl větší výdrž, tak vyhrál,"říká Miloš Forman. Všichni tři Formanové zdůrazňují svůj nostalgický či sentimentální vztah k tomuto kusu: "To je prostě nostalgie, ale nejen nostalgie. Tenkrát semafor a Dobře placená procházka, to byl čerstvý vzduch, který oživoval mrtvoly," vysvětluje Miloš Forman.

I sentiment a nostalgie můžou být zdrojem aktuálnosti, pokud je sdílí tvůrci s publikem.

Obsazení pěti základních postav má několik alternací, v jedné z nich se v původní roli Pošťáka objeví Jiří Suchý, v jiné jako teta z Liverpoolu semaforská herečka Jitka Molavcová. V jednom obsazení hraje Advokáta (roli Jiřího Šlitra) hvězda porevolučního Semaforu Tomáš Trapl. Vanilku alternují Jana Malá a Dáša Zázvůrková. Pochopitelně by ve velkém kolosu operního představení bylo marné hledat intimní momenty autorského improvizovaného herectví.

Hravá, veselá, svižná pocta Semaforu, pocta Jiřímu Suchému, pocta 60. letům. Zatím pouze jedna recenzentka inscenaci odmítla, když ji označila za "dobře zaplacený kýč". ostatní ohlasy v denním tisku reagovaly převážně pozitivně: oceňovaly přenos komorního kusu na velké jeviště, hravou retropodobu mizanscény i výtvarného pojetí, divadelní imaginaci i pěvecké výkony.

Foto: Irena Vodáková