Prodej českých emisních přebytků je neopakovatelná akce

V záplavě špatných zpráv spojených s nastupující ekonomickou recesí se občas najde i něco příjemnějšího. Už zanedlouho by do Česka mohly putovat miliardy korun, a to z prvních prodejů tzv. emisních přebytků. O co jde, se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Foto: Evropská komise

Česko se v japonském Kjótu zavázalo, že do roku 2012 sníží emise kysličníku uhličitého oproti roku 1990 o osm procent. Ve skutečnosti však už nyní klesly emise o 24 procent. Rozdíl je tedy 16 procent, a to odpovídá asi 150 milionům tun emisí. Země tedy může podle mezinárodní dohody ušetřené emise prodat jiným státům, kterým se závazek z Kjótského protokolu nedaří splnit. Hned na začátku je ale třeba uvést, že se prodávají tzv. emisní jednotky, které nelze zaměňovat s emisními povolenkami, se kterými se obchoduje v rámci Evropské unie.

„Přesně tak, to je něco jiného, byť obojí představuje jednu tunu oxidu uhličitého.“

Potvrzuje mluvčí ministerstva životního prostředí Jakub Kašpar. Každou emisní jednotku, tedy jednu tunu, lze prodat dvěma způsoby. Jedním z nich je bilaterální dohoda o prodeji jinému rozvinutému státu. Druhým způsobem je prodej v aukci, kde emisní jednotky může koupit jak stát, tak soukromá společnost. Je ale také nutné si uvědomit, že na rozdíl od evropských emisních povolenek, které každé zemi stanoví Brusel, je prodej emisních jednotek jednorázová, neopakovatelná akce.

„My budeme mít k dispozici právě těch zhruba 150 milionů těch tzv. AAU jednotek. A ty budeme mít k dispozici k prodeji do roku 2012. A pak už nikdy ne.“

Foto: Evropská komise

Praha odhaduje výnos z prodeje emisních jednotek až na 30 miliard korun. Poslanci odhlasovali, že tyto prostředky budou příjmem Státního fondu životního prostředí. Měly by být využity na podporu obnovitelných zdrojů energie pro domácnosti a na energetické úspory domácností, to znamená hlavně na zlepšování izolačních vlastností budov. Peníze by už měly být k dispozici v krátké době, ještě před příchodem jara. Nejdále pokročila jednání o prodeji s Japonskem. Zájem má také Rakousko, Španělsko nebo Belgie.

„S některými státy už dohadujeme v podstatě pouze finální záležitosti smlouvy a předpokládáme její uzavření v horizontu, řekněme, jednoho, maximálně dvou měsíců.“

Uvádí náměstek ministra životního prostředí Aleš Kuták. Česko ale nepočítá s tím, že by prodalo všechny ušetřené emisní jednotky. Asi třetinu si chce ponechat jako rezervu do budoucna. Bůh ví, kdy se to může hodit. Třeba v případě, kdy se zemi nebude v budoucnu další snižování emisí tak dařit. Ostatně OSN nedávno zveřejnila vlastní zprávu. Podle ní od roku 2000 emisí škodlivých látek neubývá, ale naopak přibývá. Týká se to i České republiky. Ta sice splnila Kjótský protokol především zásluhou výrazné proměny průmyslu po roce 1989. Jenže situace se pak začala vyvíjet nepříznivě. Výrazně přibylo i aut, která jsou významným zdrojem škodlivin. Nakonec by tedy mohlo Česko vyčerpat zbytek ušetřených jednotek samo. Aleš Kuták ale zdůrazňuje, že takovému vývoji by se mělo zabránit právě výnosem z prodeje větší části emisních jednotek.

„50 milionů tun je rezerva právě pro tento případ. My se ale aktivně snažíme za ty peníze stržené z prodeje emise snížit. Ona je to i podmínka jakéhokoliv solidního kupce, protože dotyčný stát musí své vlastní veřejnosti vysvětlit, do čeho investoval peníze. Musí dokladovat, že ty peníze ve státě, který prodal jednotky AAU a byl příjemcem peněz, nebyly lidově řečeno projedeny, že za ně bylo dosaženo dodatečného snížení emisí skleníkových plynů. A jednání o tom, na co bude ten příjem využit, o kolik tun oxidu uhličitého se sníží emise za peníze stržené za určitý počet prodaných jednotek, tak tato jednání jsou součástí vyjednávání o ceně. Samozřejmě, čím kvalitnější program, čím vyšší garance dosažení emisních redukcí, tím lépe se dá jednat s potenciálními kupci o ceně.“

V nejbližších dnech by měl Státní fond životního prostředí začít rozdělovat část peněz z předpokládaného prodejního zisku. Půjde o dotace například na výměnu starých kotlů na uhlí za nové, spalující biomasu, na pořízení obnovitelných zdrojů energie, a to i do nově stavěných domů. Dotovat se bude rovněž zateplování domů, výměna oken apod.