Pštrosům se na Moravě daří

r_2100x1400_radio_praha.png

O uplynulém víkendu hovořil kolega Zdeněk Vališ v našem seriálu o různých českých "nej" o tom, že na pštrosí farmě v Doubravicích u Blanska vytvořila tamní slepice světový rekord, když letos 18. dubna snesla vejce o hmotnosti 2,6 kg. Doubrovickou pštrosí farmu si Zdeněk Vališ vzal jako námět také pro dnešní ekonomickou rubriku.

Podává se "MHOU" neboli Pštros africký modrooký, původem ze Zimbabwe. Tento velmi chutný pták žije ve volné přírodě na okraji pouště Kalahari a kromě člověka nemá přirozeného nepřítele. Běžně se dožívá až 80 let a volným kopem zneškodní i lva! S informací tohoto se mohou seznámit hosté některých noblesnějších českých restaurací. Většinou je tato informace doplněna ještě o sdělení, že tento MHOU je u nás volně chovaný v Doubravicích na Moravě, v největším českém šlechtitelském chovu. Farma vznikla před osmi lety z iniciativy dvou pštrosích nadšenců, Marka Kubíčka a Ing. Romana Koupého. Jak řekl Radiu Praha Marek Kubíček, toto podnikání je v podstatě klasické zemědělství, ve kterém ale neuspěje ten, kdo touží po rychlém zbohatnutí.

"Začali jsme s dvaceti kusy. V současné době chováme plemenné stádo s padesáti kusy, které jsou zapsány v plemenné knize. Dalších dvacet kusů dospělých slouží jako rezerva k tomuto základnímu stádu. Roční produkce farmy je asi 500 kuřat. Na vrcholu léta se nám na farmě sejde až 700 kusů zvířat, protože se tam nachází i dosud neporažení ptáci z předchozího roku."

Zřejmě je to vaše podnikání rentabilní, když jste u toho vydrželi tak dlouho.

"Jedná se v podstatě o klasické zemědělství. To znamená, že jednou jste dole, jednou nahoře. Děláme to ale nejen pro zisk, ale proto, že nás to baví. Ty chovy, které začaly s pštrosy kvůli rychlému zisku, tak už také rychle skončily. Jak už jsem řekl, je to klasická zemědělská výroba a ta kopíruje pohyb cen na trhu. Pokud klesají ceny ostatního masa, klesá i cena pštrosího masa. Jednou jsou ekonomické ukazatele dobré, podruhé, jako třeba v loňském roce horší. Loni bylo velké sucho, zvláště u nás na střední Moravě. Pštrosi se krmí zejména vojtěškou, ale jetelotrávy vůbec nenarostly, byla pouze jedna seč místo obvyklých pěti. My ale potřebujeme seno, zásobu krmiv na zimu. Došlo tedy k velkému ekonomickému propadu, protože jsme museli nakupovat krmení, kterého obecně bylo loni všude málo."

Letošní vlhký a studený rok vám ale bude vyhovovat. Je to příznivé období pro zelené krmení.

Marek Kubíček, foto: Autor
"Letošní rok skutečně začal dobře, pokud jde o prognózu sklizně pícnin. Je zde ale jiný problém. Pštrosi jako pouštní ptáci snáší dobře mrazivé klima, ale vado jim vlhké klima. Loni, když bylo krátké jaro a pak dlouhé suché a horké léto, bylo to pro chov pštrosů velmi výhodné a měli jsme mnohem víc kuřat. Byla ovšem, jak už jsem říkal malá produkce pícnin. Letošní rok je pravý opak, jiný extrém. Máme dostatek krmení zeleného i konzervovaného, ale snáška začala o tři měsíce později a v současné době má oproti loňsku propad zhruba 800 vajec."

Pštrosi, jako objekt svého zájmu, si Marek Kubíček a Roman Koupý vybrali především kvůli šlechtění. Mají vysokou reprodukční schopnost a relativně nízké nároky na krmení. Šlechtění samo o sobě by samozřejmě farmu neuživilo. O rentabilitu chovu se musí postarat tzv. méně kvalitní jedinci, kteří jdou na porážku. Pštrosí produkty, jako maso, kůže, peří a vejce se těší stále větší oblibě u konzumentů a zpracovatelů po celém světě. V Česku je ale podle Marka Kubíčka pštrosí trh stále ještě v plenkách.

"Naší prvotní snahou bylo genetické šlechtění. Při tomto chovu, vzniká samozřejmě mnoho, ne zrovna odpadu, ale ptáků, kteří neprojdou výběrem. Do další plemenitby se nechávají tak tři procenta a ostatní ptáci jdou na porážku. V současné době ten trh v Česku nefunguje. Většinu produkce si proto necháváme zpracovat u řezníků a prodej pak realizujeme sami přes restaurace a hotely. Do české obchodní sítě, do supermarketů, se zatím dováží především mražené pštrosí maso, mnohdy nižší kvality. Kvalitní maso chlazené v současné době na trhu není."

Za kvalitním pštrosím masem, filety a steaky, tedy musí jít zákazník v Česku do vybraných restaurací. V obchodní sítí se setká jen s méně kvalitním dovezeným masem, které je levnější. Je to dáno tím, že pštrosí pochoutky jsou pro hodně českých zákazníků příliš drahé, i když jen v ceně to není.

"Toto maso ještě není v povědomí lidí a není ještě plně doceněno. Nemá tady tradici. Je to tmavočervené maso, ale má všechny atributy drůbežího masa. Má minimální obsah cholesterolu, je křehké a jemné i přes minimální obsah tuku."

Neuvažujete také o vývozu? Teď když jsme v Evropské unii, tak by šlo jen o vnitrounijní obchod.

"Naším cílem je spoléhat se zatím hlavně na domácí trh. Možnosti exportu se samozřejmě v současné době rýsují. Ze zahraničí je zájem o naše pštrosí maso. Na druhé straně ale nejsme schopni uspokojit poptávku v těch objemech, ve kterých pštrosy chováme a i když jsme největší farma v republice. Každý odběratel ze zahraničí chce určité smluvní dodávky, a to my nejsme zatím s to plnit. V Česku se chová celkem zhruba tři a půl tisíce pštrosů. Ono to vypadá sice jako velké číslo, ale pokud se to promítne do váhy masa, tak jde vlastně o promile v celkovém objemu i těch atypických mas, jako je třeba jehněčí nebo zvěřina. K většímu rozšíření pštrosího masa určitě dojde souběžně s rozvojem českých farem, ale zatím je to všechno v plenkách. Chov, trh i marketing."

Takže až přijedete do Česka a v hotelové restauraci objevíte v přehledu delikates pštrosí specialitu, vězte, že maso může s velkou pravděpodobností pocházet ze zvířat, která jsou chována volně na pastvinách na okraji Moravského krasu a kterým jsou podávána krmiva rostlinného původu bez příměsí medikamentů, krmných aditiv. Nedostávají ani stimulátory růstu, i když na Moravě rostou obři a jedna ze slepic snesla největší vejce na světě.