Na šnečí farmě
Šneci už dávno nejsou jen francouzskou specialitou. Jejich oblibu potvrzuje i existence šnečí farmy v Dolních Chabrech v Praze. Zájem o plněné šnečí ulity rok od roku narůstá.
V létě se to na farmě Love Snails Romana Chusnutdinova hemží hlemýždi. Na velké ploše se tu plazí miliony šneků. Teď je farma v jakémsi zimním spánku a hlemýždi tráví čas v hybernaci. Pan Chusnutdinov ale nezahálí. V malé dřevěné restauraci, kterou má na farmě, právě přemýšlí nad dalším novým receptem. Prý jich už má na 140 a plánuje vydání „Šnečí kuchařky“.
„ Kuchařku už mám skoro hotovou, potřebuju jenom doplnit fotky a něco dodělat, chvilku to ještě potrvá.“ A jaký recept se rodí právě dnes? „ Přemýšlím, dělám kombinace chutí. Vycházím z oblíbených jídel nějakého státu a snažím se zachovat chuť toho receptu a zkombinovat se šneky. Dnes chci vyzkoušet těstoviny a ještě pikantní máslo. Na zkoušku dělám jednu porci a potom to sním.“
Nápad na zřízení farmy se zrodil v hlavě pana Chusnutdinova přibližně před 15 lety, kdy v centru Prahy šneky poprvé ochutnal. „ Přišlo mi to dost drahé, jako vyučený kuchař jsem v tom, co jsem jedl, cítil nedostatky. Tak jsem začal přemýšlet, kde mohu koupit šneky a jak si založit farmu. Trvalo mi to tři roky, jezdil jsem se dívat do Španělska, Itálie, Francie a Polska.“
Roman Chusnutdinov pochází z Ruska, kde šneci rozhodně mezi tradiční delikatesy nepatří. „ Je to stejné asi jako v Čechách. V 16 století přijel ruský car na návštěvu Francie, kde mu šneky nabídli, jemu to zachutnalo a potom je přivezl do Ruska.“
Každý chovatel šneků má svá tajemství
Zřízení šnečí farmy nebylo nic jednoduchého. „První nákup byl špatný, protože mi prodali dvouleté šneky a s těmi nejde začínat. Zjistil jsem, že šnečí byznys je trochu podvod, mohou vám prodat staré šneky, které nelze chovat nebo mražený kaviár, ze kterého se také nic nevylíhne. Všechno jsem studoval a další rok už koupil násadu, malé šnečky v Polsku. Ty jsem potom pustil na pole“, vzpomíná na začátky šnečího byznysu pan Chutsudinov. Dnes už funguje zcela profesionálně. „ V dubnu zorám pole, na kterém šneci budou, a zasadím speciální rostlinu, která je křížencem čínského zelí a řepíku. Za čtyři týdny je rostlina dost vysoká abych na pole mohl pustit šneky. Za asi čtyři týdny začnu šneky přikrmovat krmivem ve složení, které je tajemstvím každého farmáře. Mám vlastní recept, který si nechávám vyrábět. Je v něm například vápník, kukuřičný šrot, slunečnicový šrot, ječmen a pšenice. V plné sezóně tu mám 2-2,5 miliónů kusů. Na poli je ale 25 % úhyn, některé šneky sežerou ptáci, tomu nebráním, to je příroda, něco sežerou myši.“
Originální delikatesa si nachází stále více příznivců
Farma v Dolních Chabrech na severním okraji Prahy už je podle pana Romana za roky existence hodně známá, přijíždějí sem lidé z celé České republiky. Jezdí si pro šneky nebo i jen posedět na večeři. Samozřejmě, že v době celostátní uzávěry tu bylo také zavřeno. Pana Chusnutdinova to přimělo vymýšlet nové obchodní modely.
„Letos mne napadlo, že i když bude zákaz, budu tu mít samoobsluhu. Zákazník se vezme sám jídlo z ledničky a vloží ho do trouby. Bude tady sám a sám si ho připraví. Na celé farmě, která má 3000 metrů čtverečních, budou dva lidi.“ Šneci tu bývají pouze čerství, takže zájemci si musí jídlo nejprve objednat. Firma Love Snails spolupracuje s některými pražskými i mimopražskými restauracemi. A šneky exportuje i do zahraničí. „ Minulý rok jsem vyvezl 4 tuny násady, ze které se bude dělat kaviár. Z toho množství by mohlo být 30 tun kaviáru. Na příští rok mám zakázku do Ruska na 60 tun kaviáru. Já mám jiné šneky, než jsou šneci zahradní. Ty zahradní rostou 3-4 roky. Moje šneky umím vychovat za 4 měsíce do stejné velikosti jako zahradní.“
Teď v zimě jsou ale šneci " v zimním spánku" uskladněni v přepravkách, než pro ně na jaře pan Chusnutdinov připraví přírodní výběhy.
