Půlroční bilance

"Česká administrativa prokázala kvalitu v politicky vypjatých časech,"řekl předseda Evropské komise José Barroso na závěr našeho předsednictví Radě Evropské unie. Dodal, že Češi jsou velmi inteligentní lidé. Velmi lichotivé hodnocení. Jak ale ten půlrok v čele evropské sedmadvacítky vidíme u nás?

Češi jsou dobří organizátoři a rozhodně se nemusejí stydět za svůj diplomatický sbor a další státní úředníky. To ovšem neplatí o politicích, kteří během českého předsednictví Evropské unii zklamali, když vláda Mirka Topolánka nebyla schopná dosáhnout dohody o "neútočení" s opozicí, a ta projevila nulový zájem o obraz země v zahraničí. Tak by se dal podle analytiků a řady unijních politiků shrnout hlavní dojem z šestiměsíčního šéfování Česka evropské sedmadvacítce. Politolog Jiří Pehe soudí, že jsme obstáli, ale...

"Česká republika obstála v rámci svých možností, a ty možnosti nebyly od začátku příliš velké. Zejména proto, že Česká republika byla vlastně první zemí z bývalého sovětského bloku, která předsedala Evropské unii, což samozřejmě byl handicap už sám o sobě. A za druhé také proto, že politická situace v České republice je taková, že směrem navenek přinejmenším tato země vyzařuje jistý euroskeptický tón, a je to také země, která před svým předsednictvím, před jeho začátkem, neschválila Lisabonskou smlouvu, narozdíl od většiny ostatních zemí Evropské unie. No a to všechno samozřejmě vytvářelo předpoklady k velmi nízkým očekáváním, které s českým předsednictvím spojovali v Evropě. Takže řekneme-li, že Česká republika obstála, pak obstála ve světle těch velmi nízkých očekávání, protože některých úkolů se nakonec zhostila poměrně dobře."

A jaká konkrétní pozitiva českého předsednictví vidí přímí účastníci unijních jednání - současný ministr zahraničí Jan Kohout a bývalý vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra?

"Rozhodně tam řadím řešení plynové krize s Ukrajinou, pak bych tam dal otázku březnové Evropské rady a tu poslední Evropskou radu. To jsou myslím ty hvězdné momenty, určitě,"

říká Jan Kohout, a Alexandr Vondra dodává:

"Já si myslím dvě věci: Za prvé ten leden, to byl skutečně fičák, zejména v důsledku plynové krize, a druhá věc, kterou chci zmínit jako úspěch, že jsme odolali tomu obrovskému pokušení protekcionismu a zejména tlaku francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten jeho známy televizní projev, kde začal navrhovat, aby se stěhovaly automobilky z Východu na Západ, že jinak nedostanou peníze, a podobně. Tady se nám podařilo toto odrazit a vrcholem byla v tomto smyslu ta jarní Evropská rada. To já počítám za vůbec asi největší úspěch, protože jsme na svou stranu získali velkou většinu, a prakticky všechny členské státy."

V diskusním pořadu České televize také oba vyjmenovali momenty, které Česku během předsednictví na prestiži nepřidaly. Jan Kohout řekl:

"Já bych asi s chutí zapomněl na Entropu jako takovou, zapomněl bych na heslo 'Sladíme Evropu', to myslím také nebylo úplně případné, a samozřejmě nám neprospěl odchod vlády po vyjádření nedůvěry v parlamentu. To jsou myslím momenty, které nerezonovaly dobře. Nerezonovaly dobře ani v Evropě, a nerezonovaly dobře ani doma."

"Naopak. Pokud si za dva, tři roky na to české předsednictví někdo vzpomene, tak to bude ve dvou věcech, a to jsou shodou okolností obě věci, které zmínil Jan Kohout. Pokud jde o Entropu, všechny reakce, které z Bruselu i odjinud mám, jsou v zásadě pozitivní. Nebylo samozřejmě jednoduché to ustát, ale myslím si, že je to jedna z mála věcí, kdy si skutečně za dva, tři, čtyři roky někdo na to české předsednictví vzpomene. Druhá věc, která se bude pamatovat, bylo to popravení vlády uprostřed předsednictví. Nikdo to nechápal, mnozí to vnímali skutečně jako zradu, maximální nezodpovědnost, a u nás doma tím, že ti autoři, kteří toto spunktovali, povýšili nějaký lokální, partikulární, domácí zájem nad zájem státu nebo národa, to samozřejmě bylo absolutně špatně."

S čistým štítem a se slovy chvály zakončil půlroční předsednictví český diplomatický sbor a další státní úředníci. Velvyslankyně České republiky při Evropské unii Milena Vicenová potvrdila, že po něm nezůstaly žádné resty:

"Z čistým svědomím mohu říct, že jsme dokončili všechnu práci, kterou naše předsednictví mělo udělat. Mám radost, že jsme tady na stálém zastoupení připravili a odřídili na 2400 pracovních zasedání, připravili jsme 25 Rad, jednu neformální Evropskou radu a dvě formální Evropské rady, samozřejmě v úzké spolupráci s kolegy z České republiky. Mám zato, že i všech 84 kusů legislativy, které se připravovaly, jsme dokončili velice dobře a zdárně. To jsou všechno věci, které mají konkrétní, praktické dopady i pro naše občany, a za to jsem moc ráda."

Politolog Jiří Pehe je přesvědčen, že české předsednictví mělo pozitivní vliv na vztah české společnosti k Evropské unii:

"Evropská tématika byla mnohem více přítomná v domácím politickém diskurzu, a také se koneckonců pak projevila i v tom osudném pádu Topolánkovy vlády, protože sociální demokracie vyvolala hlasování o nedůvěře této vládě částečně právě proto, že lidé se začali koncentrovat na evropská témata a popularita vlády rostla, protože lidé ji viděli především na evropské úrovni. A pak samozřejmě také rostoucí tlak na Českou republiku, aby coby předsednická země a zároveň poslední země Evropské unie schválila Lisabonskou smlouvu. A ta diskuse o Lisabonské smlouvě, ať už byla jakkoliv zmatená, posílila tu evropskou dimenzi v české politice. Takže česká veřejnost se z toho půlročního předsednictví vynořuje přece jenom o něco informovanější, pokud jde o evropskou tématiku."