Řád bílé opice za Bartákovy pantomimy na papíře

Kreslíře Miroslava Bartáka znají čtenáři mnoha časopisů. Příhody svého hrdiny bez úst ve filozoficky laděných obrázcích označuje jako pantomimy papíře. Před několika dny převzal výroční cenu České unie karikaturistů Řád bílé opice. a spolu s ním i karikaturista Josef Kobra Kučera a zástupci města Písku, kde se co dva roky koná mezinárodní bienále kresleného humoru.

"Já se celou svoji druhou polovinu života věnuju kresbám beze slov, což je trochu jiná disciplína než obrázky s textem. To vlastně autor používá všeobecně sdělné symboly, které staví do různých situací a vztahů, takže tam vzniká napětí a z dešifrace těchto vztahů vzniká i určité potěšení. většinou to není hlasitý smích, ale takový dobrý pocit. Když se to povede. Bohužel u tohoto žánru záleřží právě na tom, co si kdo pod tím symbolem představuje. záleží to na věku, vzdělání, zkušenostech."

Může mít tento druh kresby za námět nějakou aktuální společenskou nebo politickou událost?

"To asi ne, tento druh kresby je velice obecný. Jestli se stane, že opět vyhoří Národní divadlo, pak už jakýkoliv plamínek nebo jakékoliv divadélko s tím bude svázáno. A bude o té události vlastně hovořit. Ale aby to bylo adresné, že tamhle ten Honza je blbec, tak to nejde udělat."

Čili asi ani oblast satiry není...

"Ne, ne, ne, to jsem nikdy nedělal. Když jsem začínal, to byl rok 1968, 1969 a to ještě byla doba, kdy ještě existovaly symboly i pro tyhle věci. V té době když se nakreslil tank, tak to znamenalo spoustu věcí. Když se nakreslil prapor, tak to zanamenalo spoustu věcí. Ale to bylo tehdá... To ještě bylo takové povědomí a snaha lidí číst mezi řádky. Samozřejmě teď už něco takového neexistuje a je to dobře, že to neexistuje."

Máte nějaké svoje téma, ke kterému se častěji vracíte?

Tématem zřejmě bude život toho panáka, protože já většinou kreslím jednu postavičku a jsou to víceméně jeho příhody. Já jsem nikdy nekreslil davové scény, už proto, že je to složité. A já mám rád postavení toho jednoho člověka ve světě. Taky kreslím tu figuru tak oproštěnou, aby to byl takový výcuc, aby to nebyl Honza nebo Pavel, ale aby to byl takový výraz pro člověka. Když se ten panák udělá co nejjednodušší a přitom v tom obličeji není nic, tak lidi pak chodí a říkají: No vždyť ten vypadá úplně jak náš šéf! Nebo: Tohle je případ mé matky! Protože každý si do toho dosadí, co potřebuje."

Ta aktuální satirická kresba s textem může vycházet například v denním tisku, což je asi největší prostor pro publikaci kresleného humoru. Ale kde uplatňujete kresby vy?

"Já stále kreslím pro švýcarské časopisy, pro švýcarský humoristický měsíčník. Ilustruju knížky, respektivě ty kresby, které dělám, jsou používány jako ilustrace do různých knížek, loni mi vyšla kniha o lékařích a teď jsem dodělal knížku o šachu pro jednoho chorvatského šachistu. Ve Welt Woche publikuji například každý týden, v tom humoristickém švýcarském časopise každý měsíc. To člověka uživí."

Pracujete tedy především pro zahraniční média?

"Tak dá se říct, protože u nás těch příležitostí moc není, humor už vypadl ze sobotních příloh novin. Bývaly doby, kdy se čekalo na sobotu, kdy uvidím svého oblíbeného kreslíře, tak to už dávno není. Časopisy už nemají ani jeden fór. Tak co se dá dělat?"

povzdechl si kreslíř Miroslav Barták. Pro zahraniční posluchače může být zajímavá informace, že ministerstvo zahraničí z jeho tvorby sestavilo dvě výstavy, které už druhým rokem kolují po českých ambasádách v zahraničí.