Radio Praha vysílá už 65 let

Kombinovaný televizní a radiový přijímač Tesla

Tento týden se při příležitosti výročí Radia Praha pokusíme o ohlédnutí nazpět. Nejprve několik údajů pro základní orientaci. Zahraniční vysílání je samostatnou programovou jednotkou od roku 1952. Během padesátých let se vysílalo v deseti jazycích a v češtině a slovenštině. Jádro českého a slovenského vysílání tvořila takzvaná krajanská redakce, která se zaměřovala na komunikaci s krajany. Kulturní tematika patřila hlavně do víkendových relací a byla bohatě zastoupena. Vysílaly se dokonce náročnější umělecké pořady, rozhlasové hry, opery, dramatická pásma z dějin, hudební a literární pořady. Zahraniční vysílání v 60. letech podávalo do zahraničí informace o rozkvétající československé kultuře, kterou přineslo politické uvolňování. Objevovaly se možnosti vycestovat, mnozí krajané se vraceli do Čech. Přijížděli zahraniční umělci, jako například v 65. roce Luis Armstrong, v druhé polovině 60. let se diskutovalo o demokracii a u toho všeho redaktoři krajanské redakce nechyběli. Připravil Vilém Faltýnek.

Kombinovaný televizní a radiový přijímač Tesla
Známe sice fakta, ale zvukovou podobu tehdejšího vysílání my mladší jen mlhavě tušíme. S doklady tehdejší práce redakcí zahraničního vysílání jsme na tom asi tak, jako když archeolog z úlomku čelisti odhaduje vzezření a způsob obživy paleolitického člověka. Ve zvuku se zachovalo jen několik zlomků. Moc nechybělo, a neměli bychom ani tuto znělku, která vám desítky let ohlašovala, že posloucháte zahraniční vysílání československého rozhlasu. Pásek jsem objevil náhodou několik hodin před natáčením tohoto pořadu. Část existujících archivních dokumentů se dochovala ve skříni s pásky bývalé hudební redakce Zahraničního vysílání. Z nich vám teď nabídnu ukázku rozhovoru se skladatelem a klavíristou Rudolfem Frimlem, který v roce 1964 z Hollywoodu přijel do Prahy, aby tu pořídil nahrávky některých svých děl. Friml mluví o skladbě, kterou věnoval svému bývalému spolužákovi Antonínu Dvořákovi. Omluvte sníženou kvalitu původního záznamu. Tento jak se v rozhlase říká "přebuzený" záznam posléze tehdejší reportážní technik upravil, takže v další části už bez nepříjemné deformace slyšíme:
Diktafon Korespondent - Tesla,  Československo,  1960
Většina záznamů Zahraničního vysílání, které existují v centrálním archivu Českého rozhlasu, pochází z první poloviny 60. let. A jen jediný pořad z této doby se dochoval v několika pokračováních, takže si můžeme udělat představu o jeho dlouhodobější podobě. Je to cyklus Můj nejmilejší kraj, možná si na něj někteří z vás vzpomínají. Z mnoha autorů, kteří ho střídavě připravovali, máme k dispozici pouze ty díly, jejichž autorkou byla Silvie Bibusová. Připomeňme si její hlas, jak se zachoval na pásku z roku 1964, v rozhovoru s tehdy mladým dramatikem Pavlem Kohoutem. V dochovaných pořadech Můj nejmilejší kraj převažují vyznání herců a spisovatelů. Františka Kožíka, Karla Konráda, Jiřího Marka, Milana Jariše, Pavla Kohouta, z herců to byl Karel Höger, Jiřina Šejbalová, František Kovářík, Zdeněk Štěpánek. Dochoval se také hlas divadelníka Jana Kopeckého a malíře Františka Kupky. Točila se i vyznání osobností vědy a společenského života, ale ty byly dávno smazány.

Karel Höger byl na rozdíl od Štěpánka hercem racionálnějšího typu, ne náhodou v první polovině 60. let patřily k jeho největším rolím postavy jako vyhaslý intelektuál Morák z Hrubínovy Srpnové neděle nebo Willi Loman z Millerovy Smrti obchodního cestujícího. V pořadu Silvie Bibusové vzpomíná na kraj svého dětství, brněnskou periférii Královo Pole. Höger pečlivě hereckými prostředky vytváří obraz plynoucích vzpomínek. No ale samozřejmě plnil tento pořad i svoji - v tehdejším vysílání všudypřítomnou - politickou úlohu. Sentimentalizujícím líčením lásky k vlasti a jejím krásám měl kárat ty, kteří Československo opustili a agitovat pro vymoženosti socialistického státu. Herec František Kovářík vzpomíná na kraj kolem Mníšku pod Brdy nedaleko Prahy. Z dostupných informací lze usuzovat, že se pořad Můj nejmilejší kraj vysílal v polovině šedesátých let v této podobě autorských vystoupení a později se stal spíš informační rubrikou o zajímavých koutech Čech a Moravy. V této tradici pokračujeme vlastně dodnes rubrikou Letem Českem.

Zakončíme kuriozitou. V podání Karla Högera má zahraniční vysílání pozoruhodnou nahrávku úvodu k Dvořákově Rusalce v esperantu. Je to nejstarší poválečný záznam, pochází z roku 1956. Připomíná skutečnost, že tento umělý jazyk byl součástí mnohajazyčného zahraničního vysílání už od třicátých let.