Od Austrálie po Ameriku. Pozdravy ke 100 letům rozhlasu dorazily z celého světa
100 let Českého rozhlasu s námi slavili posluchači nejen tady v Česku. Díky vysílání Radio Prague International se k oslavám připojili i stovky posluchačů doslova z celého světa.
Nepál, Bangladéš, Indie, Peru, Uruguay, Chile, Kuba, Panama, Alžír, Lucembursko, Wales, Austrálie, Panama, Quatemala, Japonsko, Costa Rica – tam všude si posluchači naladili speciální vysílání věnované stoletému výročí Českého rozhlasu.
„ Ahoj, Český rozhlase! Přeji celému osazenstvu všechno nejlepší k 100. výročí! Je to úctyhodné, kam se ČRo za svou existenci dostal. Tak na dalších 100 let! Poslouchám vás z Polska, z malé vesničky Owsiszcze u česko-polských hranic.“ Robert Bedrunka byl geograficky jeden z nejbližších posluchačů a jediný, který nás pozdravil v češtině. Není ale zdaleka jediný, kdo Radio Prague poslouchá, aby se něco dozvěděl o Česku a naučil se česky. Susana Davis nám napsala:
„ Narodila jsem se sice v Americe, ale už sedm let jsem doma v Pasově. Vzhledem k tomu, že je Česká republika takříkajíc za rohem, rychle se u mě probudil zájem o sousední zemi a o češtinu a už pár let se učím česky. Z rubriky „Tschechisch gesagt“ mám proto vždy zvláštní radost. Díky hodinám češtiny jsem zjistila, že se můžu těšit na spoustu dalších pořadů - "Sto let je jen začátek" - to je báječné!
Mezi posluchači se objevila i řada potomků krajanů. Většinou poslouchají anglické vysílání, protože už česky nemluví, ale o zemi, odkud přišli jejich prarodiče do USA nebo Kanady se dodnes velmi zajímají. Z Houstonu v Texasu nám napsal jeden Američan, že sice sám nemá české kořeny, ale když v roce 1968 zaslechl na krátkovlnném přijímači vysílání o dramatických událostech v Praze, přilnul k Československu, začal s manželkou hrát v kapele vedenou českým emigrantem a potěšilo ho, když slyšel, že na výstavě v Národním muzeu je přístroj od Karla Hašlera, protože právě jeho písničky hraje moc rád.
Radioamatéři tradičními posluchači
Velmi silně mezio posluchači rezonovala reportáž o jedné specifické rozhlasové profesi - ruchařích. Zejména mezi specifickou kategorií příznivců RPI, kterou jsou radioamatéři. Jedním z nich je i Masahiro Kobayashi z Japonska, který nám napsal: "Pamatuji si, že jsem jako teenager poslouchal vaše mezinárodní vysílání v pásmu 13 metrů, které začínalo tradičně trumpetou. Je to opravdu vzrušující vzpomínka, ale je zajímavé, že vaše stanice zažily 60 let existence před mým prvním příjmem.“ Pan Kobayshi nám zároveň poslal i fotografii svého rozhlasového koutku, kde dodnes ladí krátkovlnné vysílání, i když stanic, které ho využívají je stále méně. Je pravda, že je to tak trochu pro fajnšmekry.
Díky panu Richardovi Langleyovi, která nám poslal záznam vysílaní, jak ho zachytil ve městě Hanwell v Kanadě 18. května 2023. Od kvality vysílání před 100 lety se to příliš nelišilo. U podobného přenosu záleží vždy na atmosférických podmínkách. Většina posluchačů tak dnes dává přednost internetu. Ale je hezké, že dodnes existují radioamatéři, kteří loví na vlnách. Ty, kterým se podařilo ulovit speciální jubilejní pořad, čeká odměna. Výroční pohlednice QSL potvrzující příjem s fotografií zobrazující první mezinárodní přenosy v roce 1933. A že je zájem velký potvrzují dopisy a maily ze všech končin světa.
