Radovan Lukavský byl i významným divadelním pedagogem

Radovan Lukavský, foto: ČTK

České divadlo ztratilo osobnost, která ho spoluvytvářela od válečných let. Herec Radovan Lukavský proslul nejen díky velkému jevišti Národního divadla v Praze, mnohokrát stál také před filmovou kamerou, stejně dobře ovládal intimní prostor poetické kavárny Viola i blízkost rozhlasového mikrofonu. Letitou pedagogickou prací v neposlední řadě formoval mnoho generací českých herců a režisérů. Ohlédnutí za dílem, které se v pondělí uzavřelo, připravil Vilém Faltýnek.

Radovan Lukavský,  foto: ČTK
Radovan Lukavský se narodil 1. listopadu 1919 v Praze. Vystudoval češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a konzervatoř. Jeho prvním profesionálním angažmá bylo za války divadlo Větrník.

"Pro mě patří ke generaci, kterou bych nazval generací 45. Ta nesla hlavní podíl velmi dlouho, až do 70. let,"

říká divadelní teoretik a pedagog Jan Císař. Mezi nejslavnější role Radovana Lukavského patřil Starbuck v Obchodníkovi s deštěm ještě ve Vinohradském divadle, později Hamlet ve Shakesparově tragédii na scéně Národního, Stařec v Miterrerově Návštěvní době z roku 1991. Byl obsazen do i filmu Král Šumavy či do televizního seriálu F. L. Věk.

Jaký byl Lukavský herecký typ? Před studenty na DAMU, na HAMU, na Filosofické fakultě a jiných školách, kde přednášel o divadelní práci, často připomínal, že své role důkladně promýšlí.

"Lukavský byl herec vysoce intelektuální. On si koncepci postavy velmi pečlivě připravoval, promýšlel, hledal všechny souvislosti. Ostatně ve všech jeho výkonech, i tak, kde se blížil buď k drsnému, mužství, i tam, kde se blížil komice, bylo zřetelné, že ten výkon nevychází z pudového či instinktivního herectví."

Děkan divadelní fakulty Janáčkovy akademie v Brně Josef Kovalčuk připomíná, že Lukavský bude chybět také jako ojedinělý mistr slovního projevu.

Radovan Lukavský,  foto: ČTK
"Myslím, že byl velmi ojedinělý, málokdo z dnešních herců se věnuje tímto intenzivním způsobem kultuře slova. Jeho osobitý slovní projev byl nesmírně kultivovaný, dbal na sdělnost a sdělitenost všech nuancí. To je nebývalé a v tomto smysl Radovan Lukavský bude české kultuře chybět velice."

Lukavský byl schopen přednesu i v latině a staroslověnčině, o přednesu vydal v roce 2000 knihu se zvukovými ukázkami Kultura mluveného slova.

Jako pedagog pak ovlivnil celé generace divadelníků: "Lukavský byl přímo předurčen k tomu, aby byl hereckým pedagogem. On nejen přenášel své zkušenost (bez toho se herectví nedá učit), ale byl člověk velice přemýšlivý, koncepční a intenzivně se snažil promyslet, vytvořit a pedagogicky realizovat hereckou metodu,"říká Jan Císař. Kovalčuk připomíná v této souvislosti zejména Lukavského knihy Být nebo nebýt, která pojednává o práci na roli Hamleta, a knihu Stanislavského metoda herecké práce, které podle něj patří do zlatého fondu divadelní pedagogické liteartury.

Lukavský recitoval antické autory, Vladimíra Holana, v rozhlase pod vedením režiséra Josefa Melče, mimochodem svého žáka z divadelní fakulty, vytvořil v 60. letech například postavu Adama v básnickém dramatu Imre Madache Tragédie člověka. Mezi Lukavského zapomenuté role patří Rybakov v Pogodinově Kremelském orloji z konce 40 let.

V pozdějších dekádách Lukavský proslul naopak jako osobnost, která se díky příklonu k víře ocitala v přirozené opozici proti komunistickému režimu. V roce 1962 musel například z kádrových důvodů odejít z DAMU. Nekompromitoval se ani později nedůstojnou spoluprací s normalizačním režimem.