Radovan Lukavský byl i významným divadelním pedagogem
České divadlo ztratilo osobnost, která ho spoluvytvářela od válečných let. Herec Radovan Lukavský proslul nejen díky velkému jevišti Národního divadla v Praze, mnohokrát stál také před filmovou kamerou, stejně dobře ovládal intimní prostor poetické kavárny Viola i blízkost rozhlasového mikrofonu. Letitou pedagogickou prací v neposlední řadě formoval mnoho generací českých herců a režisérů. Ohlédnutí za dílem, které se v pondělí uzavřelo, připravil Vilém Faltýnek.
"Pro mě patří ke generaci, kterou bych nazval generací 45. Ta nesla hlavní podíl velmi dlouho, až do 70. let,"
říká divadelní teoretik a pedagog Jan Císař. Mezi nejslavnější role Radovana Lukavského patřil Starbuck v Obchodníkovi s deštěm ještě ve Vinohradském divadle, později Hamlet ve Shakesparově tragédii na scéně Národního, Stařec v Miterrerově Návštěvní době z roku 1991. Byl obsazen do i filmu Král Šumavy či do televizního seriálu F. L. Věk.
Jaký byl Lukavský herecký typ? Před studenty na DAMU, na HAMU, na Filosofické fakultě a jiných školách, kde přednášel o divadelní práci, často připomínal, že své role důkladně promýšlí.
"Lukavský byl herec vysoce intelektuální. On si koncepci postavy velmi pečlivě připravoval, promýšlel, hledal všechny souvislosti. Ostatně ve všech jeho výkonech, i tak, kde se blížil buď k drsnému, mužství, i tam, kde se blížil komice, bylo zřetelné, že ten výkon nevychází z pudového či instinktivního herectví."
Děkan divadelní fakulty Janáčkovy akademie v Brně Josef Kovalčuk připomíná, že Lukavský bude chybět také jako ojedinělý mistr slovního projevu.
Lukavský byl schopen přednesu i v latině a staroslověnčině, o přednesu vydal v roce 2000 knihu se zvukovými ukázkami Kultura mluveného slova.
Jako pedagog pak ovlivnil celé generace divadelníků: "Lukavský byl přímo předurčen k tomu, aby byl hereckým pedagogem. On nejen přenášel své zkušenost (bez toho se herectví nedá učit), ale byl člověk velice přemýšlivý, koncepční a intenzivně se snažil promyslet, vytvořit a pedagogicky realizovat hereckou metodu,"říká Jan Císař. Kovalčuk připomíná v této souvislosti zejména Lukavského knihy Být nebo nebýt, která pojednává o práci na roli Hamleta, a knihu Stanislavského metoda herecké práce, které podle něj patří do zlatého fondu divadelní pedagogické liteartury.
Lukavský recitoval antické autory, Vladimíra Holana, v rozhlase pod vedením režiséra Josefa Melče, mimochodem svého žáka z divadelní fakulty, vytvořil v 60. letech například postavu Adama v básnickém dramatu Imre Madache Tragédie člověka. Mezi Lukavského zapomenuté role patří Rybakov v Pogodinově Kremelském orloji z konce 40 let.
V pozdějších dekádách Lukavský proslul naopak jako osobnost, která se díky příklonu k víře ocitala v přirozené opozici proti komunistickému režimu. V roce 1962 musel například z kádrových důvodů odejít z DAMU. Nekompromitoval se ani později nedůstojnou spoluprací s normalizačním režimem.
