Stále moderní básník Vladimír Holan

Už více než 30 let přichází do poetické vinárny Viola na Národní třídě v Praze herec Radovan Lukavský, aby přednesl básnickou skladbu Vladimíra Holana Noc s Hamletem. Zájem veřejnosti trvá, stejně jako trvá zájem o dílo tohoto moderního českého básníka. Jeho výročí věnoval Vilém Faltýnek dnešní Knihovničku.

Báseň Lidský hlas přednesl její autor Vladimír Holan, jeden z největších českých básníků 20. století. Před dvěma dny, 16. září uplynulo rovných sto let od jeho narození. V nakladatelství Paseka vychází od roku 2000 souborné Holanovo dílo. Vladimír Justl, znalec Holanovy tvorby, tentokrát spolupracuje s Pavlem Chalupou, který připomíná, že brzy vyjde desátý svazek.

"Připravujeme poslední, desátý díl základního díla Vladimíra Holana, který se jmenuje Bagately a který shrnuje to, co se do základního díla nevešlo a co do něj sám autor nechtěl pojmout. Následovat bude ještě 5 svazků, ve čtyřech budou překlady z cizích jazyků, patnáctým svazkem budou komentáře a bibliografie."

Jak dlouho už společně s Vladimírem Justlem na souborném Holanově díle pracujete?

"Na tom revidovaném vydání, které v Pasece vychází pět let, pracujeme už šest roků. je to práce velmi náročná, protože přesto že v tiráži je uvedeno, že se jedná o druhé revidované vydání, tak je třeba připomenout, že to první vycházelo od poloviny 60. let do roku 1988, tedy v době převážně normalizační, a že pochopitelně některé cenzurní zásahy, ke kterým došlo, znamenají, že to první vydání muselo být podrobeno důkladné revizi."

Jak zásadní byly ty cenzurní zásahy?

"Někde byly zásadní, někde šlo spíše o autocenzuru. Například v 50. letech k mému překvapení k největším cenzurním zásahům došlo ve sbírce Bajaja, což je jeho jední sbírka určená dětem. já si to vysvětluju tak, že ti cenzoři byli u publikací pro děti obzvláště bdělí a tak tam došlo k úplně směšným a z dnešního hlediska malicherným zásahům. Pochopitelně v tom druhém plánu vstupovala otázka autocenzury, kdy jak autor tak tehdejší editor Vladimír Justl, s kterým mám tu čest spolupracovat na současném vydání, v zájmu toho, aby edici neohrozili, sami po vzájemné dohodě některé pasáže, zejména básně, které vznikly kolem roku 1968, 1969."

Co nejvíc tehdejšímu režimu na Holanově díle vadilo?

"Především vadilo, že to byl skutečný básník. To se o řadě těch národních umělců, které zplodila normalizace, nedalo říct, nesahali mu ani po kolena, on byl jakýmsi knížetem poezie už od poloviny 50. let. On od jisté doby, jak je známo, s režimem vůbec nekomunikoval, sám vlastně vůbec nevycházel, a nebýt Vladimíra Justla, tak ty knihy vůbec myslím nevyšly, protože on to kradl básníkovi ze stolu, pokud mohu použít tohoto příměru."

Co je podle vás pane Chalupo, jako podle editora, který je s Holanovým dílem obeznámen možná nejdůkladněji, co je podle vás a pro vás na jeho tvorbě dnes nejživější?

"Těžká otázka. Pro mě je to naprosté soustředění, jakýsi hermetismus, který upřímně a bez jakýchkoliv zábran - teď už nebudeme mluvit o cenzuře ani o autocenzuře, bez jakýchkoliv i vnějších popudů dává vplen svoje nitro. Jakási vyhraněná nekompromisní sebeironie a ironie, která jediná vede k nějakému sebepoznání. To myslím při četbě Holana fascinuje každého čtenáře a fascinuje i mě. Zejména texty jako Noc s Hamletem a další navazující, třeba Noc s Ofélií, to jsou podle mě největší básnické texty 20. století, srovnatelné například s Máchovým Májem a jinými zásadními texty české poezie."

Jak se dnes Holan prodává, jako autor, který vstupuje na současný trh do konkurence se současnými autory?

"Jsem překvapen, že se prodává poměrně dobře, protože to vědí všichni čtenáři Vladimíra Holana, že jeho dílo se v antikvariátech nikdy neohřálo a dokonce já osobně jsem v antikvariátu to první vydání sebraných spisů neviděl. Potřeba vydat znovu Holana po roce 1989 byla až alarmující, po té dlouhé době půstu tady byl po něm hlad."

A jak je to s vydáváním Holanova díla v zahraničí? Sledujete, co kde vychází?

"Pochopitelně, máme detailní bibliografii. Zajímavé je, že se Holan do zahraničí šíří bez zvláštního úsilí zdejších bohemistů. Zásadním zahraničním bohemistou je Ripelino, který Holana přivedl do Itálie dlouho po jeho smrti. Zájem ve Francii trvá od 60. let, s velkým zájmem je přijímán i ve Španělsku a jinde."