Ráno

r_2100x1400_radio_praha.png

Znáte to, neděle ráno. Vy jste se právě vzbudili, je dejme tomu půl osmé. Pustíte si svoji oblíbenou stanici, ta hraje Mozarta. Vám je hezky, máte celý den před sebou. Hlasatel vám popřeje dobré ráno nebo dobré jitro a vám je prima. Nemusíte spěchat.

Znáte to, neděle ráno. Vy jste se právě vzbudili, je dejme tomu půl osmé. Pustíte si svoji oblíbenou stanici, ta hraje Mozarta. Vám je hezky, máte celý den před sebou. Hlasatel vám popřeje dobré ráno nebo dobré jitro a vám je prima. Nemusíte spěchat. Ale, co to, odpípali osm hodin a hlasatel vám najednou přeje hezké dopoledne. Mě to rozladí. Už dopoledne a já jsem ještě v posteli! V anglicky mluvících zemích mají dobré ráno celé dopoledne a u nás jen do osmi hodin.

A tak mě napadlo se podívat do korpusu na češtinu, jak dělí den. Na mé rozhlasové stanici jsou opravdu velmi nelaskaví, když nás ženou k poledni už od osmi hodin. Korpus ukazuje, že o ránu se dá v češtině mluvit sice už od jedné hodiny ráno, tedy vlastně v noci, ale dva uživatelé pokládají i půl jedenácté před polednem za ráno a jeden dokonce i jedenáct hodin. Potom už prostě ráno nemůže být.

A co dopoledne? Je to tak. Už od půl deváté se dá mluvit o dopoledni, které končí dvanáctou. Ale podle frekvence se dá říct, že většina lidí pociťuje začátek dopoledne kolem desáté. Odpoledne začíná polednem, to je jasné. Ale kdy končí? Jednomu uživateli končí až v půl sedmé. Ale jiný už říká: "Sejdeme se kolem šesté večer." A kdy končí večer? Určitě o půlnoci. Protože víme, že můžeme přijít domů v půl jedné ráno.

A kdy začíná noc? No, když jdeme spát. Protože v češtině můžeme přát dobrou noc jen člověku, který si jde lehnout do postele. Správně namítáte, že naše časové určování závisí i na ročním období. V zimě je jistě večer dřív, ale ráno bohužel netrvá déle. Přimlouvám se za to, abychom posunuli české ráno více do dopoledne. Slyšela jsem, že nás v Čechách naučil tak brzo vstávat poslední císařpán. Dnes to ale mají v rukou například i rozhlasoví moderátoři.

A tak vám přeji, abychom měli dlouhé prosluněné ráno.

Na slyšenou příště.


Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz