Recept na bezprostřední operu podle Ensemble Opera Diversa

Dnešní rubriku věnujeme opernímu souboru Ensemble Opera Diversa, který sídlí v Brně a uvádí původní dramatické novinky z dílny libretisty Pavla Drábka a skladatele Ondřeje Kyase. Společně už napsali patnáct krátkých a tři celovečerní opery. O možnostech operní tvorby v dnešních divadlech hovoří s Pavlem Drábkem kolega Vilém Faltýnek.

Pavel Drábek, foto: Marek Procházka

Jaké jsou dnešní možnosti? Velké operní domy se většinou zaměřují na klasická díla, moderní dramaturgové občas uvádějí i novinky, ale to bývají věci velké, vy připravujete malé, „krátkometrážní“ kousky...

„Pokud jde o možnosti v opeře, já bych řekl, že jsou nekonečné. A je to i díky tomu, říkám schválně díky tomu, že současný operní repertoár je vlastně morbidní. Uvádí se tituly, které jsou většinou víc jak sto let staré, málo co z 20. století, a když je to 20. století, tak první půlka. Je paradoxní, jak tento fenomén přežívá na starém repertoáru. To je asi jako kdyby se v divadle uváděli jenom klasici. Jako kdyby se rezignovalo na novou tvorbu. Takže díky tomu je obrovské pole působnosti. Záleží jen na tom, jaká je odvaha dramaturgů, divadelních souborů a ředitelů experimentovat a zkoušet i něco jiného, než to dávno odzkoušené. Jestli se bude vařit pořád dokola ten stejný recept, nebo jestli zkusíme i nějaké nové chutě.“

A jaké nové chutě vás jako libretistu zajímají?

Pickelhering 1607 aneb Nový Orfeus z Bohemie, foto: Séverin Jobert

„Pokud jde o naši operu, my jí říkáme opera, protože má všechno, co má opera mít, profesionální muzikanty, zpěváky i inscenátory, ale jinak lidé, kteří na nás chodí, si říkají, že je to sice opera, ale je to i divadlo, je to hudební divadlo a těžko se to řadí do škatulek. Moje představa moderní opery je taková, že nespoléhá na muzejní pocit, že přicházíme na něco starého, ale že připustíme, že se může zrodit i nová věc a že je to napsané pro nás a reflektuje to naši dobu. Naše opera je bezprostřední. Nepracujeme v tradičních divadelních domech, ale mnohdy třeba buď na nádvoří, nebo ve foyer, protože to je neformální prostor. A nás zajímá kontakt mezi člověkem na scéně a člověkem v hledišti. Mě zajímá bezprostřední opera.“

Účastníte se vy sám jako účinkující svých inscenací?

„Účastníval jsem se, protože já jsem začínal jako muzikant a částečně jako zpěvák, ale ani v jednom nejsem profesionál a naznal jsem, že mé působení na hudbu bylo negativní. Takže když je potřeba, zaskočím, ale dělám to jen jako omyl, protože zpěváky máme vynikající a proč bych jim snižoval reputaci?“

Připravujete nějakou novou premiéru?

Loupežnická nevěsta, foto: Séverin Jobert

„Je to ve fázi zrodu, protože my těch plánů máme víc. Před rokem jsme měli premiéru opery Dýňový démon ve vegetariánské restauraci...“

Že by nějaké morbidní téma?

„Vůbec ne morbidní! Naopak je to velmi krásné a chutné téma, protože to je o tom, jak se ve vegetariánské restauraci začne zjevovat démon čerstvě zaříznuté dýně a přímo na jevišti se vaří onen dýňový pokrm a vaří ho režisér Tomáš Studený. Ta opera vznikla tak, že Tomáš Studený nejdřív napsal recept, podle něj jsem napsal libreto, které odpovídá fázím přípravy a příběh odpovídá tomu, co se děje na pánvi, ale probíhá to mezi lidmi. A nakonec to co se uvaří, to se rozdá obecenstvu. A připravujeme ještě další tři opery, ale ještě nejsme rozhodnuti, čemu dáme přednost. Chtěli bychom udělat vánoční operu pro děti Beránek z Betléma, a v plánu máme další dvě opery. Jednu je o zavraždění Václava III., což je fascinující téma už proto, že se neví, kdo ho zavraždil, takže by to byla jakási historická detektivka. Té druhé říkáme Ponava, protože Ponávka je třetí řeka v Brně, která není vidět. A je to vlastně o oné neviditelné kultuře, kterou žijeme. Když jde člověk městem, tak vidí něco jiného, než co se žije. Když jsme v Dýňovém démonovi zdramatizovali restauraci, tak tady bychom chtěli zdramatizovat město.“

Dýňový démon ve vegetariánské restauraci, foto: Dům umění města Brna

Takže zatím poslední událostí z vaší dílny byla Dýňová opera, která je nejen receptem na dýňovou pochoutkou, ale i na moderní a bezprostřední operu podle Pavla Drábka.

„Spíš podle Ensemble Opera Diversa, protože to je opravdu týmová spolupráce jednak Tomáše Studeného, skladatele Ondřeje Kyase, dirigentky Gabriely Tardonové, sólistů, scénografky Sylvy markové. My jsme na tom velmi pracovali v průběhu psaní opery. Není to tak, že bychom nejdřív napsali celou věc a pak ji dali inscenátorům. A když říkáte, že je to nejen receprt na dýňový nákyp, ale i na operu, tak to říkáte úplně přesně. Protože v té opeře se vaří opera. Tak jak se řeší estetika chuti, tak se řeší i estetika opery.“