Režisér: Množství práce nás všechny překvapilo
Celovečerní debut režiséra Tomáše Luňáka, český film Alois Nebel, sbírá rok po premiéře úspěchy v zahraničí. Naposledy začátkem tohoto měsíce, kdy na Maltě získal Evropskou filmovou cenu v kategorii animovaný film. Cenu označovanou jako "evropský Oscar" před Luňákem získali pouze dva Češi - Miloš Forman a Helena Třeštíková. V dnešní repríze pořadu Z kultury se vrátíme do doby, kdy film vstupoval do českých kin.
Kdy jste si plánovali premiéru?
"My jsme plánovali premiéru na podzim minulého roku. Takže to bylo o rok delší. Ale ta postprodukce je opravdu velice složitá. A taky jsme ten film ještě dlouho hledali, dlouho jsme do něj stříhali. Stříhali jsme ještě v době, kdy už se animovalo, takže to byla další komplikace, která to prodlužovala."
"Já jsem do té doby neměl zkušenost s prací s hercem. A princip animace je v tom, že pohyb vytváříte, takže se hercem nějakým způsobem stáváte vy. Tady byla výhoda či nevýhoda, že herci vytvořili ten pohyb pro nás, a jediné, co jsem věděl, že nesmím hercům předehrávat, jak mají hrát. Jenom jsem se se snažil usměrňovat. To natáčení bylo složité v tom, že ne vždy všechno bylo srozumitelné, točili jsme většinou ve dne, aby bylo vidět, takže jsem je spíš uváděl do kotextu, že prší, že tohle probíhalo dřív a to potom, držet návaznosti, tempo a rytmus."
Film byl vybraný do nesoutěžního programu letošního mezinárodního filmového fetivalu v Benátkách. Ohlas filmu tady sledoval filmový publicista Radovan Holub z Literárních novin:
Mezi prvními českými diváky byla filmová publicistka Eva Zaoralová. Tu snímek velmi pozitivně překvapil.
"Myslím, že to je opravdu vynikající počin naší kinematografie. Abych byla u českého filmu opravdově dojata, to se mi už dlouho nestalo. takže toho si cením. Ale uvažovala jsem teď pro sebe, jestli by ten film vyvolal stejný účinek, kdyby byl normálně natočený, kdyby nebyl převeden do té animační podoby. A nejsem si tím tak úplně jistá."
"Tam je ten lapsus mezi tím, kdy je Nebel na nádraží a pak ho vidíte jinde a v tu chvíli nevíte určitě, jestli se to týká minulosti nebo už současnosti. Což by asi vadilo, kdybychom se na to dívali jako na hraný film. Kdežto v té výtvarné podobě si člověk řekne, ano, proč ne, proč by to tak nemohlo být."
Film Alois Nebel vychází z komiksové předlohy, která má silný lyrický náboj: vyjadřuje přírodní atmosféry, nezřetelné nostalgie a vazby do minulosti, sama hlavní postava je silně introvertní a podobá se hrdinům z filmů Aki Kaurismäkiho. Nádražák Alois Nebel v dětství zažil drastické scény při odsunu Němců z pohraničí a dnes se s protagonisty dávných událostí znovu potkává. Kolega z nádraží Wachek, záhadná postava Němého, který se přichází pomstít, to vše provázáno s motivy sovětské okupace a zejména politického převratu v roce 1989, kdy se děj filmu odehrává.
"My jsme se celou dobu s kameramanem snažili natočit krajinářský film. Takže pro mě je to hodně film o tom kraji. samozřejmě je tam hodně různých proudů, jsou tam ty hlavní prudy s Aloisem Nebelem i s Němým, proudy historie, pak i některé spodní proudy. Ale pro mě bylo nejdůležitější převést ten kraj do filmu."
"Je to záměr. Já bych opravdu nechtěl vyprávět příběh jasný od začátku do konce. My bychom byli rádi, kdyby se divák spolupodílel na sledování filmu. jasně, je to věc, která se moc nenosí, ale my jsme adaptovali komiks a princip komiksu je takový, že děj se odehrává mezi obrázky a naše vyprávění se taky odehrává mezi obrazy. Děj je tam permanentně přítomný, jen ho ne vždy ukazujeme."
Příspěvek jsme poprvé vysílali 21. září 2011, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
